| Tante Bante | 
 |
(16.11.2015 21:35:29)
Leda nepečovat o děti. Nebo se potěš tím, že někdo (třeba já) má stejně staré děti, k nim ještě dvě velké a chodí do práce. Ne, že by to nějak osvěžilo nebo dodalo sil, ale zjistíš to obvyklé, že člověk vydrží daleko víc, než si myslí.
|
| Pippi | 
|
(16.11.2015 21:51:31)
Tante, já vím, že to vydržím - co mi zbývá, že jo. Ale nepřipadá mi to moc k žití. Že jsou na tom ostatní hůř mě neuklidní, necítím se o nic líp  Dokud jsem neměla děti jsem si neuměla představit, jak jednou budu lidem závidět fungující babičky, které si alespoň občas vezmou děti na víkend, nebo aspoň psychicky podpoří.
|
| Tante Bante |
|
(16.11.2015 22:08:59)
Chápu tě, i soucítím, nemysli, že ne. Není to k žití. Měla jsem tenhle pocit rok a bylo to fakt trápení, člověk žije jako v mlze. Nějak to došlo do bodu, kdy jsem si přála, abych musela do nemocnice a pak se to celkem najednou změnilo, nejsem méně unavená, nějak jsem přijala fakt, že se nevyspím, nemám soukromí, nemám chvíli ticha...nic a že to je cena za to, že mám děti. Vzhledem k tomu, že dvě mám už velké vím, že to časem bude lepší, i když ještě ne úplně v dohledu.
Druhá a o dost obtížnější věc je fakt se vymezit vůči manželovi, pokud má tendence fungovat paraziticky, ten můj, bohužel a i když to tak původně vůbec nevypadalo, strašně zpohodlněl a má je, nechala jsem to zajít moc daleko, takže si teď zase musíme ujasňovat pozice a názory, strašně mě to štve, ale je nutné to udělat, pokud se nechceš nechat úplně ušlapat.
Já jsem zatím udělala změnu tu, že místo jednou týdně chodím cvičit šestkrát týdně. Přijde z práce, já odcházím. A dost servisů jsem s nástupem do práce zrušila, chudák je z toho zatím celkem přešlý, prý že si to tak nepředstavoval..haha. Popravdě, já si taky nepředstavovala, že budu muset dávat dvouleté dítě do útulku.
|
| Pippi |
|
(16.11.2015 22:21:06)
Tante, já nejsem nijak dokonalá manželka a manžel by si taky leccos představoval lepší, co si budeme povídat. Ale na druhou stranu jsem mu nikdy nenechala na starost děti hned, jak přišel z práce. Chtěla jsem, ale pořád jsem si říkala, že si musí po práci nejdřív odpočinout. On si obě děti dobrovolně na starost nevezme, musela jsem se naučit dávat mu to "příkazem". Pracuju když je doma a má na starosti děti. Je to pro mě výhodné, protože si zaprvé psychicky odpočinu a zadruhé nikdo nemá řeči, že někde lítám za zábavou  Nejvíc mě na něm štve, že nechce pochopit moje problémy. Když byly děti malé, nemohla jsem si ani postěžovat, že se xkrát v noci probudily a já musela kojit, protože on byl přece vzhůru taky (byl sice v jiné místnosti, kam se dobrovolně přestěhoval, ale přece to taky slyšel). Teď si stěžuju a na únavu a opět - já jsem taky unavenej. Já mu to věřím, ale chtěla bych, aby se o mě víc staral, jestli to píšu srozumitelně.
|
|
| Tante Bante |
|
(16.11.2015 22:37:10)
Naprosto.
Ale z mojí zkušenosti je zbytečné vyžadovat pochopení/vcítění ...atd. Nedočkáš se.
Daleko lepší je vyžadovat konkrétní věci, které ti umožní se nerozpadnout a ani o tom moc nediskutovat. On si na to totiž zvykne úplně stejně jako si zvykl na posluhování a obsluhování.
Bylo by hezké přijít z práce a moci si odpočinout, ale není důvod, proč by na to měl mít nárok tatínek a maminka nikoliv.
MY jsme pořád zvyklé uvažovat o všem stylem, že mužovy potřeby jsou tak nějak potřebnější, jenže nejsou.
Není důvod, proč by si nemohl vzít obě děti. Nebo ty taky pečuješ jen o jedno a druhé je zatím vypnuté? Atd.. v zásadě nemá nárok na víc ohledů, než kolik se dostává tobě.
Ale je těžké si to sobě porovnat. Mě doopravdy nakoplo až zjištění, že se vlastně ode mě očekává, že ke všemu, co už dělám, budu ještě vydělávat a dokonce s pocitem, že už jako "musím začít něco dělat".
Ale proti tobě jsem asi jezinka, u nás defaultně má všechny děti tatínek např. v neděli jdou dopo na hřiště a já vařím apod. Není to odpočinek, ale je u toho ticho. A když je opravdu krutá noc nebo i víc nocí během týdne, tak o víkendu ráno spím a ví, že když mi přinese kafe po půl deváté, tak něco pořídí, jinak nic.
Nejtěžší je vždycky srovnat si to v hlavě a říct NE, které je míněné jako NE a ne jako prosba o trochu uznání.
|
| Berengarie | 
|
(17.11.2015 10:53:51)
Jo, když řeším něco podobného s mužem, jako první mi naskočí - kdyby byl aspoň uznalej. To bych pak vydržela mnohem víc, prostě ženská do tahu . Muž naštěští uznalý není, tím tahle možnost padá, takže nezbývá než se s ním s pomocí lehce nátlakových metod znovu a znovu domlouvat na společném fungování.
|
|
|
|
|
|
Co je správné a jak SE co MÁ dělat apod?
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)