Půlka psa |
|
(22.1.2016 19:24:44) Oznámení prvního těhotenství
Zázemí - svobodná matka, 23 let, studentka VŠ žijící ve společní domácnosti s dalšími studenty
Rodiče: No vidíš, to je fajn. Na vysoké je to nejlepší, gratulujeme. Babička: Tak to mám velikou radost, gratuluju a děda taky.
Oznámení druhého těhotenství
Zázemí - manželé několik let po svatbě, žijí v malém bytě, matka 28 let, škola dokončena
Rodiče: Vážně? To je bezva. No a kdy to budete mít? Tchýně: Mám radost, já vám to tak přála. Hlavně, ať je všechno v pořádku. Babička: Tak to mám velikou radost, gratuluju a děda taky, kdyby ještě žil.
Oznámení třetího těhotenství
Zázemí - manželé ve stabilním svazku, žijí v domku, kam se ještě jedem pokoj vejde, bez velkých existenčních starostí, matka 34 let
Rodiče: "ajajaj" (ne, nebyl to výkřik radosti, spíš to znělo jako eufemismus pro nějaké slovo, které se sem jistě nesmí psát) Tchýně: No ježkovi voči a to jste fakt chtěli? Babička: "No jéžišmarjá, fakt jako? Vždyť už ti není dvacet
Je to normální tohle? Trauma z toho nemám a oni si záhy zvyknou a budou ho milovat jak ty předchozí, ale zvláštní to bylo, to zase ano. U nás měli všichni už od roku 1900 jedno nebo dvě děti a tohle se zřejmě ve slušné rodině nedělá nebo co. Zvlášť, když jsem "stará", tak kdo by to byl čekal. Neříkám, že musí každý povinně jásat, a že na tom závisí naše životní štěstí. Spíš mě jen mate ta změna v reakci mezi dvojkou a trojkou.
Jak na u vás reagovali na dítě s pořadovým číslem vyšším než dva?
|
Hadice a hadi |
|
(22.1.2016 19:30:04) Na třetí reakce kladné, brzy si vyzkouším reakci na dítě č. 4. Ale my jsme divná rodina. Ovšem okolí /spoluobčané, vzdáleni přátelé/, tak to byla chuťovka. Zatím si ani nedovedu představit, co budou říkat teď...
|
Půlka psa |
|
(22.1.2016 19:35:41) U nás se pozitivně tvářili kamarádky, kolegové a šéfové a obou pracích, sousedky, když pochopili, že to není náhlá obezita. Popřáli hodně štěstí a zdraví a tak podobně. Jen ta rodina se tváří, jak kdybych spadla nejmíň z višně. Nikdy jsme neřekli, že další dítě nebude, ale i přes to zřejmě usoudili, že nemáme mentální kapacitu na používání antikoncepce.
|
kambala pláááckááá |
|
(22.1.2016 19:43:54) tak u mě by to bylo ajajajaja v době prvního, ajajajaj v době druhýho a teď ve 35 něco jako: no konečně, stejně ale budeš matka na hovno...
takže myslím, že jsi ještě vyhrála
|
Drop |
|
(22.1.2016 19:55:56) Kambalo,můžu ti gratulovat nebo něco nechápu?
|
Puma |
|
(22.1.2016 20:02:07) Taky jsem se chtěla zeptat.
|
|
kambala pláááckááá |
|
(22.1.2016 20:12:21) Commer, ne, to bylo KDYBY :)
|
Drop |
|
(22.1.2016 20:16:58) Kambalo, aha, tak si vyhrazuji první místo k gratulaci až to bude skutečně. Měla jsem strach, že jsem to blbě pochopila a gratulací bych mohla něco zakřiknout do budoucna. Tak příště budu stát ve frontě na prvním místě.
|
kambala pláááckááá |
|
(22.1.2016 21:13:59) Commer, díky, jsi hodná.
U nás to ale jen tak nebude...
|
|
|
|
|
|
|
Ema | •
|
(22.1.2016 20:47:03) Na me treti celkem mlcky (ozareni negativitou).
Na ctvrte ve 39 letech: No, buh rek milujte se a mnozte se - ale urcite nemel na mysli, ze to mas za ukol TY!
(=byvala pritelkyne, bezdetna stara panna. Skutecne panna. Muzskyho videla z rychliku).
|
Ema | •
|
(22.1.2016 20:49:35) ... a po trech holkach to byl kluk. Coz byla cara pres rozpocet - obleceni, hracky, spani po dvou v pokojikach. Porodni asistentky jsem se ptala dvakrat, jestli si to nespletla. Odnesli ho hned, jak vypad na svet, ve dverich mi nahlasili, ze je to kluk, a kdyz se s nim vratili "tady mas syna", tak ackoli mel na rucicce stejne cislo jako ja, poznamenala jsem, ze si to spletli, ja ze mam holku.
|
Půlka psa |
|
(22.1.2016 20:55:01) Máme páreček, proto nikdo nechápe další. U více dětí jednoho pohlaví se to chápe tak, že snaha probíhá dál, ale proč by někdo měl víc dětí, když už od každého pohlaví má splněno? Kdybych měla tři holky, tak by tomu čtvrtému dítěti nejspíš rozuměli.
|
Marcela a 3 |
|
(24.1.2016 10:01:57) Taky mám trochu ten dojem.
|
|
Marcela a 3 |
|
(24.1.2016 10:01:57) Taky mám trochu ten dojem.
|
|
|
|
|
Marcela a 3 |
|
(24.1.2016 10:00:22) Zase ale na spoluobčany a další se můžeš zvysoka, jejich dítě to nebude. Ale chápu, že to člověka mrzí.
|
|
|
JaninaH |
|
(22.1.2016 19:38:31) Půlko, to je zajímavé. Na otǎzku neodpovím, protože my jsme skončili u dvou dětí. Jen chci napsat, že mě nejvíc překvapila první reakce, tam bych to viděla na ajajaj z pozice rodiče. Trojka by mě jako babičku spíš potěšila.
|
Půlka psa |
|
(22.1.2016 19:48:52) Jednička jim přišla normální, protože sami měli děti na škole a byli ještě mladší. Přitom objektivně vzato to pro mě byla fakt pakárna - mít na plný úvazek mimino a školu, k tomu nás uživit a vydělat na kloudné bydlení. Oproti tomu mám dnes dobré podmínky, ale zřejmě jsem přestárlá a hlavně nejednám dle toho, co nám nakazuje Staťák.
|
druida |
|
(22.1.2016 19:59:55) Přestárlá je mi 41 a čekám 4. A cítím se docela mladě
|
7kraska | •
|
(22.1.2016 20:38:19) druido, to jsi Ty, jak jsme si pred par lety psaly o problemech s partnery? a meli stejnou profesi?
|
druida |
|
(23.1.2016 0:18:39) Jo, jsem to já. U nás se to hodně vylepšilo, nakonec máme docela pěknej vztah a tohle je takový neplánovaný překvapení ale jsem za něj ráda. Malej už chodí do první třídy, tatínek se vzorně stará, učí se s ním, vyzvedává z kroužků ale teda hádáme se o blbostech pořád a peníze jsem přestala řešit
|
|
|
|
Red apple |
|
(22.1.2016 20:03:25) Já myslím, že to rodiče berou ze svého hlediska. O 2 děti se v klidu postarají (v době prázdnin nebo když bude potřeba hlídat), ale teď už jsou starší, možná jsou rádi, že děti jsou už celkem rozumné a teď jim to začne nanovo Samozřejmě nic o tom nevím, jen dedukuji.
|
|
veverkaa |
|
(23.1.2016 10:16:21) proč přestárlá? dneska mají první dítě ženský kolem 30-ti let a později a nikdo se tomu nediví.
|
Půlka psa |
|
(23.1.2016 14:06:07) U nás se tomu evidentně diví.
|
|
|
|
|
Puma |
|
(22.1.2016 19:53:16) Na třetí pozitivně, na čtvrté se uvidí. Ale nějakou změnu čekám.
|
|
Dari79 |
|
(22.1.2016 19:55:45) Ségra když otěhotněla potřetí, tak jsem se v duchu podivila, ale nahlas jsem neřekla nic, je to jejich život, jejich "rozhodnutí" (spíš to byla asi víc náhoda než plán), jejich boj. Navíc už to bylo, takže jaký komentář? K čemu by to bylo dobré?
Mě taky do života nikdo nekecá, byť moje rozhodnutí taky vždycky třeba nejsou pro okolí jednoznačně zkousnutelná.
|
Drop |
|
(22.1.2016 19:57:06) na druhé tchýně reagovala: no ještě tohle...tak jsme si pak pořídili ještě jedno
|
|
Půlka psa |
|
(22.1.2016 19:58:45) Oni se spíš nevzmohli v rámci překvapení na předstírání. Podobný šok si představuju, kdyby jim člověk oznámil, že je například homosexuál.
|
|
|
Lefff |
|
(22.1.2016 20:01:05) První dítě - gratulace na všech frontách. Druhé dítě - gratulace v mé části rodiny, lehký údiv v rodině manžela Třetí dítě - gratulace v mé části rodiny (oba rodiče pocházeli každý ze 4 sourozenců, sami vychovali tři děti), tchyně: "Hm, a to vám máme jako gratulovat?" (Moje odpověď zněla, že mohou klidně kondolovat, pokud chtějí). Tchyně pak dodala, že si třetí pořizujeme proto, že jsem líná jít pracovat. Reakce širokého okolí byly různorodé. Nejčastěji obdivné ("Tyyyjo, to jste odvážní, gratuluju!!) a pak udivené ("Vždyť už máte páreček, na co třetí, kór v dnešní době?!").
Máme tři, u třech i zůstaneme. Jsme rádi, že jsme se k třetímu odhodlali. Vidíme každý den, jak se proměnil vztah ze dvou někdejších rivalů na funkční smečku tří.
Vyprdni se na reakce okolí
|
Puma |
|
(22.1.2016 20:33:02) Ty máš ale z gruntu hodnou tchyni. Smí k vám chodit?
|
Lefff |
|
(23.1.2016 9:33:16) Bylo období, kdy nesměla. Ale to bylo za daleko, daleko horší chování a výroky. Tohle byl ještě slabý čajíček.
|
|
|
Půlka psa |
|
(22.1.2016 21:00:34) ¨Tchýně si nakonec zvykla nebo ne? Takovou reakci si nedokážu ani představit.
|
Lefff |
|
(23.1.2016 9:59:55) Jestli si zvykla, netuším. A ani mě to nezajímá. Stejně jako ji moc nezajímají naše děti.
Někdy se to tak v rodinách prostě sejde. A tím hůř, když dojde k tomu, že ta babička, která se o vnoučata zajímala, chodila za nimi, plánovala hlídání v případě nemoci, až mi skončí RD, ta, která uměla děti pohladit, pochválit, žasla nad jejich výkony a smála se jejich dovádění, se na ně usmívá teď už jen z fotek. Koukám se na fotku nad psacím stolem, na níž je ona se svými třemi sourozenci. Objímají se a drží kolem ramen na oslavě šedesátin jednoho z nich. Ta fotka mě před pár lety tak dostala, že právě při pohledu na ni jsem začala toužit po třetím dítěti. A hned vedle mám fotku, na níž se objímám já se svými sourozenci. Od loňského léta, kdy jsme o mámu přišli, jsem víc než kdy dřív ráda, že máme jeden druhého. Pokud má tchyně (nebo kdokoli jiný) pocit, že tři děti jsou moc, je to její problém. Ať si ho užije. Může proti tomu protestovat, může s tím nesouhlasit, ale to je asi tak to jediné, co se s tím dá dělat
|
|
|
|
|