Renka + 3 |
|
(30.5.2016 14:29:06) Monty, dcera byla tedy ne na švp, ale na táboře, hráli bojovku a děti napadly vosy, jedno dítě skončilo s anafylaktickým šokem v nemocnici, bylo v ohrožení života. Dcera měla 8 žihadel, je alergička, xyzal zabral, ale oteklá byla. Děti tedy dopředu nestraším bubákem, to by mě ani nenapadlo, ale bez rizika ty akce také nejsou. Pamatuji třeba na Patrika, co s ním na lyžáku nešli k doktoru /doktor výpravy byl ortoped/ a on pak zemřel na sepsi, jeho maminka sem nějakou dobu chodila, bylo to dost medializované. Pak ta devítiletá holčička, co při bojovce během tábor spadla ze srázu a zemřela, je to pár let zpátky. Loni zemřel ten chlapec na youtuberském táboře. Jsou to ojedinělé případy, ale jsou.
|
Z+2 |
|
(30.5.2016 14:33:36) Renko, tak pokud si tohle vše pomatuješ, tak chápu, že děti poustíš co nejpozději z dohledu. To vysvětluje hodně.
Nestane se nejvíc neštěstí dětem doma s rodiči?
|
Renka + 3 |
|
(30.5.2016 14:36:38) Nevím jestli je pouštím co nejpozději z dohledu, všechny byly po první třídě na týdenním soustředění, přišlo mi to akorát. Ve čtvrté třídě byla dcera 10 dní v Barceloně se sportovním oddílem na mezinárodní soutěži. A teď po devítce bude studovat v jiném městě a domů přijede na víkend. Tak si myslím, že za pupeční šňůru fakt přivázané nejsou.
|
|
Monty |
|
(30.5.2016 14:37:37) Z+2, ano, statisticky vzato je mnohem pravděpodobnější, že se dítěti něco stane doma.
|
Renka + 3 |
|
(30.5.2016 14:39:41) Samozřejmě, že se nejvíc úrazů stane doma, taky tam děti stráví nepoměrně víc času. Ale není pravda, že se nikdy nic nestane na dětských akcích. Samozřejmě to dětem nevyprávím.
|
|
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 14:47:31) Monty "statisticky vzato je mnohem pravděpodobnější, že se dítěti něco stane doma."
Na základě jaké statistiky? Já tuším, že častější úrazy jsou o prázdninách, jak bývají děti více mimo dohled rodičů.
|
Monty |
|
(30.5.2016 14:52:32) Namátkou:
V průmyslově vyspělých zemích tvoří úrazy nejméně polovinu dětské úmrtnosti. Pouze polovinu úmrtí způsobených úrazem mají na svědomí dopravní nehody, druhou stejně závažnou polovinu tvoří utonutí, otravy, popálení, pády a další. Pro představu, na následky úrazu u nás každoročně zmizí celých deset školních tříd.
Po domově a sportování je škola v pořadí třetí, kde se nejčastěji stávají úrazy. Úrazy se stávají v hodinách, o přestávkách, ve školní jídelně, ale také při cestě ze školy a do školy.
http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1385376323.pdf
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 14:58:18) Monty - já to pochopila jako úrazy pod dohledem rodičů vs. pod dohledem někoho jiného (tedy učitelů). Ale je možné, že obecně to tak vychází (v neprospěch rodičů), protože ve škole nejsou děti fyzicky trestány a týrány. Tak to jo.
|
|
Renka + 3 |
|
(30.5.2016 15:00:12) Tak ono je to logické, úrazy se prostě stávají tam, kde děti tráví čas, což je prostě nejvíc doma a ve škole. No a při sportu samozřejmě, tam jsou ty úrazy dané i tím sportem. Ono vlastně moc jiných míst nezbývá, když se nad tím tak člověk zamyslí. V létě pak u vody. No já nechci být černá kronika, ale když se něco stane, tak to registruji a pamatuji si, to je fakt. Zase ale děti nestraším, když letěla dcera se sportovním oddílem do Barcelony na velkou sportovní akci jen s jednou dospělou trenérkou, tak jsem samozřejmě měla obavu, ale nezkazila bych jí zážitek nějakými svými strachy.
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 15:09:03) Renko - pochybuji, že někdo straší děti bubákem na ŠvP nebo že se mu stane úraz.
Stýskání po rodičích je ten důvod.
|
Monty |
|
(30.5.2016 15:11:14) Marko, a jak dítě ví, že se mu bude stýskat, když nikdy na ŠvP nebylo? Jak vůbec přijde na to, co je to STESK???
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 15:15:16) Monty " jak dítě ví, že se mu bude stýskat, když nikdy na ŠvP nebylo? Jak vůbec přijde na to, co je to STESK???"
Asi instinkt? Příroda? Zkušenost, že se mu stýskalo, když matka šla na nákup a ono bylo s někým jiným?
|
Monty |
|
(30.5.2016 15:18:14) Marko, dítě neví, co je "stýskat". Dítě může být bez matky nejisté, protože na to není zvyklé. Do určitého věku si ještě ani neuvědomuje, že není s matkou jedna bytost. Tyhle separační úzkosti, nastanou-li, u drtivé většiny dětí vyřeší opakující se mechanismus "návratu" - matka odchází a vrátí se. Dítě to pochopí a navykne si na to.
|
Monty |
|
(30.5.2016 15:28:21) Cituji z Matějčka (kniha Rodiče a děti): "Děti, u nichž převládá silněji úzkost a nejistota ze všeho "cizího", potřebují mít přirozeně více jistoty a opory ve svých vychovatelích. Mají cestu k samostatnosti poněkud delší a obtížnější. Neznamená to v žádném případě, že bychom takové děti měli jen hýčkat a držet v jakémsi rodinném závětří. Naopak, musíme je na nepříjemnosti pomalu zvykat a trénovat - avšak s pořádným zajištěním. ... Ve druhém a třetím roce nabývá dítě vědomí, že jistota, kterou představuje matka nebo kdokoli jiný z rodiny, je s ním stále, i když se jich právě nedrží za ruku. Dítěti stačí, že matka prostě "je" a že přijde, až bude potřeba nebo až bude moci."
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 15:40:49) Monty "Neznamená to v žádném případě, že bychom takové děti měli jen hýčkat a držet v jakémsi rodinném závětří. Naopak, musíme je na nepříjemnosti pomalu zvykat a trénovat - avšak s pořádným zajištěním."
Ano, s tím souhsím. Ale kde se tam píše o poslání předškoláka na ŠvP jako nutném kroku k osamosatnění? Nutnosti přespávat mimo domov? Poslat dítě, které nechce, na ŠvP, nepovažuji za pomalé zvykání s pořádným zajištěním.
"Dítěti stačí, že matka prostě "je" a že přijde, až bude potřeba nebo až bude moci." Ano, a přesto se mu po ní stýská. Nemusí mu to nikdo poradit, ani ho strašit bubákem.
|
Monty |
|
(30.5.2016 15:45:14) Marko, tahle debata je ztráta času. To nemyslím zle, jen to konstatuji. Stesk je přirozená věc (pro někoho), není to nic, před čím je dítě třeba chránit. A předškolák, který nechce jet na ŠvP jen proto, protože by se mu STÝSKALO je podle mého názoru oběť hyperprotektivních rodičů. Že tam nechce jet kvůli protivné učitelce, nebo kvůli tomu, že má ve školce s někým problém a bojí se "šikany", to bych chápala. Kvůli tomu, že se nedokáže na pár dní odpoutat od rodičů je v předškolním věku fakt DIVNÝ. Nicméně je to čistě můj názor a má zhruba stejnou relevanci jako ten tvůj.
|
Tečka. |
|
(30.5.2016 17:01:06) "A předškolák, který nechce jet na ŠvP jen proto, protože by se mu STÝSKALO je podle mého názoru oběť hyperprotektivních rodičů. Že tam nechce jet kvůli protivné učitelce, nebo kvůli tomu, že má ve školce s někým problém a bojí se "šikany", to bych chápala. Kvůli tomu, že se nedokáže na pár dní odpoutat od rodičů je v předškolním věku fakt DIVNÝ. "
Monty, považuješ 6letý děti za dospělý, nebo co? Nechceš je poslat hned ze školky do práce? Vždyť i prvnáčci jsou ještě takový prťata, aktovku to pomalu neunese, a ty po nich chceš něco, co nedává ani leckterý dospělý. Mě osobně, kdybych měla na týden odjet od rodiny, by se taky stýskalo, a to tak že dost, ale rozumově si to dokážu zdůvodnit, kterážto schopnost jaksi dětem ještě schází. A teda v mém okolí nejsem žádná vyjímka, to jen tady na Rodině jsou takové hrdinky a údernice, pro které DOMOV nic neznamená.
|
Monty |
|
(30.5.2016 17:09:20) Tečko, no, neberu předškoláka jako MALÝ dítě, pro mne to MALÝ dítě není. Malý dítě je mimino/batole. A to, že dospělý nezvládne být týden mimo domov a že se mu nějak děsně stýská je pro mne z říše sci-fi.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 17:12:38) Monty, jak jsem tu už psala - psychovývoj nepřečůráš. je vcelku jedno, jak se na ty děti díváš ty, jde o to, jaké ve své většině skutečně jsou a co potřebují, bez ohledu na nálepku malé/velké. Mně naprosto stačilo podrobné vyprávění kamarádky, jak vypadala ŠVP ve 2. třídě (!), tedy to byly děti dle tvých měřítek dávno velké. Ubrečený, vynervovaný děti, který to samozřejmě nějak "zvládly". Sama říká, že tak malý děti by na ŠVP nebrala, ale rodiče na tom trvají.
|
Monty |
|
(30.5.2016 17:15:36) Ráchel, jasně, pokud do druhý třídy nikdy nebyly bez rodičů, tak tomu klidně věřím. Ale přijde mi to prostě ujetý, no.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 17:19:36) ale kdepak. jsou to děti, co jezdily na všechny ty školky v přírodě. protože mají rodiče, co to vyžadují.
|
|
|
|
Tečka. |
|
(30.5.2016 17:13:34) Ale ten dospělý to zvládne, ne že ne. Jenže to zvládne právě proto, že je dospělý, má určité dovednosti, které předškoláček ještě nemá. Rozdíl mezi dítětem a dospělým není jen ve velikosti ...
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.5.2016 17:12:07) " něco, co nedává ani leckterý dospělý. " To snad nemyslíš vážně. Dospělý ne odjede někam na týden? Asi žiju v jiným světě, jak se tady říká.
|
Tečka. |
|
(30.5.2016 17:16:55) Nedává myslím ve smyslu, že se mu prostě zasteskne, ne že by se zhroutil a nikam nejel, proboha. Tož já nevím, vy si na děti nevzpomenete, na manžela? Když jste několik nocí od sebe.
|
Monty |
|
(30.5.2016 17:17:44) Tečko, vzpomenout si nerovná se tesknit.
|
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(30.5.2016 20:17:05) Jako dospělá na týden bez rodiny odjedu, ale jen služebně a jen velmi nerada. Kdyby to šlo zařídit jinak, tak nejezdím sama nikam, nevidím důvod.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 20:20:37) tak to já si zase občas ráda udělám "dovolenou" sama. jednu dobu jsem takhle jezdila dvakrát ročně ke kamarádce do Mikulova.
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(30.5.2016 20:30:30) Valkýro, osobní svoboda mi taky na těch akcích chybí.
|
|
|
|
|
Ruth |
|
(30.5.2016 17:12:35) Tečko to jsou tak silná slova, že musím.
Jak domov nic neznamená? A ještě velkým písmem, abychom to chápali... Domov potřebuje každé dítě, bez debat. Pokud je to myšleno tak, že z domova nevytáhne patu, nebo vytáhne, ale s maminkou, nejlépe co do nejvyššího věku...tak mi to asociuje takový zaprděný prostor, blízký vězení.
Na název diskuse: smysl školek v přírodě je mimo jiné v tom, aby děti zažily i jiné prostředí a osoby, které v době nedostatku smeček mají malou šanci zažít jinak.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 17:14:54) "smysl školek v přírodě je mimo jiné v tom, aby děti zažily i jiné prostředí a osoby, které v době nedostatku smeček mají malou šanci zažít jinak"
to ale zastoupí jiné, zdravější zkušenosti, v pozdějším, zralejším věku
|
|
Tečka. |
|
(30.5.2016 17:24:17) Silná slova, protože to pro mě má silný význam, bez nadsázky. Pro jiné diskutující ne, však já se nehádám Ale abych neprovokovala, tak jedno z mých dětí na ŠVP ve školce jelo, protože tam chtělo a vyhodnotila jsem, že to zvládne. Další děti tam nechtěly, což v jejich případě bylo správně zhodnocení vlastních momentálních schopností, takže nejely. A o tom to celé je. Někdo to zvládne v 5ti, někdo třeba v 8mi, někdo s kolektivem vrstevníků nevycestuje nikdy. Ale nijak to neumenšuje ani nezvětšuje jejich hodnotu, ani schopnosti jejich rodičů, prostě každý je jiný.
|
|
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 17:16:18) "Mě osobně, kdybych měla na týden odjet od rodiny, by se taky stýskalo, a to tak že dost, ale rozumově si to dokážu zdůvodnit, kterážto schopnost jaksi dětem ještě schází. "
Dospělý má přece jen tu situaci mnohem více ve vlastní moci než dítě. Dospělý může odjet, dítě ne. Navíc pro dítě je týden, jak pro dospělého měsíc. (Přibližně, na procenta jsem to nepočítla).
|
|
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 17:11:36) Monty "A předškolák, který nechce jet na ŠvP jen proto, protože by se mu STÝSKALO je podle mého názoru oběť hyperprotektivních rodičů. "
Obětí by bylo spíše dítě nucené jet na ŠvP bez ohledu na jeho pocity. Ne to, kterému rodiče naslouchají a berou vážně jeho přání být s nimi. To je spokojené dítě. S hyperprotektivitou nebo nesamosatností to nemá co dělat.
"Kvůli tomu, že se nedokáže na pár dní odpoutat od rodičů je v předškolním věku fakt DIVNÝ. "
Divnýho na tom není nic. Ale když musíš nutně škatulkovat.
|
Monty |
|
(30.5.2016 17:13:51) Marko, mně to přijde divný, neprezentuju to jako univerzální pravdu Všehomíra. Jako mi přijde divný třeba čtyřletý dítě s dudlíkem, přijde mi divnej předškolák, co se bojí být pár dní někde bez rodičů. Od nikoho nečekám, že s tím bude bezvýhradně souhlasit, je to MŮJ NÁZOR.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 17:18:55) jako divný to je pro tebe, protože jsi takové dítě nezažila. tvoje teorie o hyperprotektivních rodičích ale opravdu kulhá ve chvíli, kdy má člověk jaksi větší vzorek. Mám řadu kamarádek, které mají 3-5 dětí. toto téma (nakolik jsou děti schopné se osamostňovat v jakém věku), bylo v našich konverzacích dost frekventované na to, aby mi z toho vyplynulo jednoznačné poučení: každé dítě je jiné BEZ OHLEDU na tom, jak moc protektivní jsou rodiče. To je prostý fakt, že se děti nerodí jak z formičky a že zdaleka ne vše (ve skutečnosti menšina) toho, jaké dítě je, je dané výchovou
|
Monty |
|
(30.5.2016 17:28:29) Ráchel, to je logické, jako člověk s určitými názory na výchovu dětí se těžko budu obklopovat lidmi, co to mají nějak výrazně jinak. Takže se pohybuji v okruhu lidí, kteří své děti posílají na ŠvP a různé jiné akce zcela běžně a nějaké "traumatizování" neřeší.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 20:09:27) ale ty to furt nechápeš. jde o to, že v jedné rodině se běžně vyskytne dítě, které nemá problém vystřelit do světa třeba ve čtyřech letech, a druhé zase to zvládne až ve čtvrté třídě :)
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 20:11:00) "Takže se pohybuji v okruhu lidí, kteří své děti posílají na ŠvP a různé jiné akce zcela běžně a nějaké "traumatizování" neřeší." ale jo, já taky znám řadu lidí, co neřeší, že mají traumatizované dítě
|
Monty |
|
(30.5.2016 20:33:14) Ráchel, upřímně, slyšela jsem od dospělých lidí spoustu dost drsných historek na téma "co mi provedli moji rodiče", oni se mi lidi celkem dost svěřují. Trauma z toho, že ho poslali na tábor... to fakt ne. Hypoteticky to existovat může, ale ta šance je velmi, velmi malá. Že tam jezdili neradi, nebavilo je to... to není neobvyklé.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 20:34:13) no, ona ale jde o ten celkový přístup, nikoliv pouze o tábor.
|
|
Monty |
|
(30.5.2016 20:40:04) Val, letní tábory jsem moc nemusela, ale kdybych měla rodičům - tedy matce - něco mít za zlý, tak zrovna tábory to fakt nebudou.
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(30.5.2016 20:41:23) Valkýro, rodičům jsem vděčná dodnes, že mě nenutili, mamka to naštěstí měla v dětství stejně, tak to chápala.
|
|
|
Kudla2 |
|
(30.5.2016 20:46:06) Monty,
tak já se hlásím, tábory jsem nenáviděla (i když to nevnímám ve stylu "co mi provedli moji rodiče") šikana na denním pořádku, dospělí to nijak neřešili...
Nedalo mi to NIC, nijak mě to nezocelilo, naopak mě to přimělo na dlouhou dobu si myslet, že jsem divná. Někde jsem patrně i já dělala něco opakovaně blbě, ale dodnes nevím co, takže poučení veškerý žádný.
A fakt to nebylo o tom, že bych nesnesla odloučení od rodičů.
|
Monty |
|
(30.5.2016 20:49:22) Kudlo, to je normální, hodně dětí jezdilo/jezdí na tábory nerada. Zřejmě by tě ale nenapadlo vyčítat rodičům, že ti tím způsobili celoživotní trauma, že?
|
Kudla2 |
|
(30.5.2016 21:00:03) Nevyčítala bych jim to, protože to dělali v dobré víře a z nutnosti.
Ale jestli mám z něčeho trauma, tak z těch "táborů" - byla jsem na několika a všechno byly velmi nepříjemné zážitky, které bych nepřála ani nepříteli.
|
Evelyn1968,2děti |
|
(30.5.2016 21:30:02) Tak asi neměla kde být, přes prázdniny, jsem šťastná za matku učitelku, která byla s námi doma.
|
|
Monty |
|
(30.5.2016 21:32:33) No, k tomu mám jen jedno. Jestli je fakt někdo schopný vyčítat rodičům, že ho posílali na tábor, kde se mu nelíbilo, tak asi v životě neměl žádný vážný problémy a svým způsobem je to záviděníhodný.
|
|
Kudla2 |
|
(30.5.2016 23:20:39) "No, k tomu mám jen jedno. Jestli je fakt někdo schopný vyčítat rodičům, že ho posílali na tábor, kde se mu nelíbilo, tak asi v životě neměl žádný vážný problémy a svým způsobem je to záviděníhodný."
Monty, tak jestli nebazíruješ na tom "vyčítání" (což z popsaných důvodů nedělám), tak máš pocit, že jsem v životě neměla žádný vážný problémy?
Přesto ty tábory pro mě patří k velmi traumatizujícím zážitkům (jeden, kde se odehrály zvlášť výživné věci, se konal po smrti mámy, takže táta byl asi rád, že je rád, a byla bych ten poslední, kdo by mu VYČÍTAL, že mě tam poslal, přesto to bylo tak hnusný, že si to dodneška pamatuju )
|
Monty |
|
(30.5.2016 23:24:36) Kudlo, to vyčítání je tam velmi podstatný. Protože blbý věci se dějou, ve škole, na táboře, kdekoli... a vyčítat je komukoli (snad možná kromě přímých pachatelů, byť je to zbytečný) prostě nepobírám. Zvlášť, když je celkem evidentní, že rodič neposílá děti ani do školy, ani na tábor, ani kamkoli jinam primárně proto, že by si přál, aby mu tam někdo ubližoval.
|
sovice |
|
(31.5.2016 0:29:40) Monty,
primárně proto, aby dětem někdo ubližoval, neposílá děti snad až na pár psychopatů a sadistů nikam nikdo.
Nicméně...
Sama jsem na tábory jezdila ráda. Ovšem za nás se jezdilo na 18-21 dnů, ale až po druhé třídě ZDŠ. Znám ovšem lidi, co jezdili neradi, leč tak nějak chápali nutnost (babičky nemohly vykrýt celé prázdniny, dovolená rodičů byla kratší než dnes).
Taky znám kluka typu "brejlatý filozof", kterého otec cíleně nutil jezdit na tábory a ještě mu vybíral sportovní, aby se chlapec "zocelil" (ačkoliv měl možnost trávit prázdniny u babičky) - malý nešika byl pochopitelně terčem šikany, kterou ty, jak vím z jiných debat, vlastně moc neuznáváš a dítě se s tím zkrátka má nějak vypořádat a nemá se mu umetat cestička... Rozhodně tím otec dosáhl toho, že se syn doma moc nezdržel - vypadl na internát už na střední školu, průmyslovku mimo rodné město (poté co na několik dní utekl v domova a hledala ho policie, protože odmítal otcem vybranou "zocelující" vojenskou střední školu). Rodiče se pak rozvedli a on se s otcem nestýká. Vůbec. Mimochodem, ten kluk si pak udělal matfyz a je to opravdový vědec
Věřím, že tento otec by syna jistě nekompromisně poslal i na školku v přírodě, aby se chlapec otužil.
A ne, ten otec to nemyslel zle. Ale choval se jako debil.
Vím, že bys to takhle nehrotila, ale tvůj doufám diskusně vyostřený postoj mi toho chlapa výrazně připomněl.
|
Ruth |
|
(31.5.2016 6:33:09) Sovice, ten příběh si dovedu celkem představit, i s nastíněnou povahou všech účastníků. Tatínek - zelený mozek - by se projevil za všech okolností. Nepotřebuje školky v přírodě, stačí si sám. Dupačky v barvě khaki, rozpis služeb magnetem na lednici, zocelovat, buzerovat... Správně, že kluk unikl v 15 jinam, že se nenechal zpracovat do tatínkem vysněné podoby. Jinak by dnes místo vědecké práce osciloval mezi léčebnou a doplňováním zboží v marketu.
|
|
libik |
|
(31.5.2016 10:14:39) A co tomu říkala matka?
Málokdy se sejdou 2 úplně blbí rodičové.
Obávám se ale, že každý z nás se párkrát za dětství dětí dostane do pozice, kdy to myslí dobře, zatímco dítě mentálně tluče hlavou do zdi a nechápe, jak může mít tak tupého a necitlivého rodiče.
|
|
|
Kudla2 |
|
(31.5.2016 10:42:39) Monty,
takže není důležitý, že to dítě trpí, ale hlavně aby to nevyčítalo rodičům?
Protože jakkoli nemám ráda, když někdo ještě za 50 let má rodičům za zlé různý "křivdy" rodičů, který nebyly s největší pravděpodobností spáchány ve zlém úmyslu (ale na druhou stranu plně chápu, když jim má za zlé úmyslné věci, jako surové mlácení, zneužívání apod, až do smrti), tak to, že se jako dítě cejtíš úplně na dně, víš, že je něco zásadně blbě, ale nevíš co a nejsi schopna si vlastními silami pomoct, je fakticky a neodmyslitelně HROZNÝ, a subjektivně to právě kvůli tý bezmocnosti může být i horší pocit, než když se Ti stane něco, co je "objektivně" uznatelný za průšvih.
|
breburda71 |
|
(31.5.2016 11:15:00) No jo, naši taky chtěli, abych se otužovala a jezdila na tábory..Táta jako dítě nemohl, protože jejich rodinná situace tomu nebyla úplně nakloněná, takže se naši rozhodli, že já na tábory jezdit každopádně budu, zřejmě aby se ta nespravedlnost vyrovnala..A tak poslali dítě ve druhé třídě s enurézou na tábor, mezi úplně cizí děti ( podnikový tábor, ta firma měla provozovny po celé ČR, takže ze všech koutů). Musela jsem jezdit každý rok, naši ty noční nehody nějak neřešili, mysleli si totiž, že se počůrávat před dětma nebudu, že se tam "ovládnu", když už se teda neovládám doma... Mám spoustu bezva historek na téma ponížení v kolektivu cizích dětí za vydatné pomoci vedoucích. Rodičům jsem to nikdy nevyčetla, pocit křivdy a naprostého nepochopení z mé strany trval dlouho, dneska jako matka to už vůbec nedokážu pochopit. Zvládla jsem to nakonec, to jo.. A každý rok jsem říkala, že jet nechci ( máma je učitelka, o absenci hlídání vůbec nešlo). Asi tak od páté třídy jsem měla strategii třetí den ochořet bolením v krku, bolením zad...každý rok něco a zbytek tábora jsem trávila spaním přes den a čtením v noci - tím se jednak odbouraly noční nehody a jednak kolektivní aktivity. Hrála jsem volejbal, v kolektivu jsem byla ráda - ale v takovém, který si pokud možno zvolím sama...
|
|
|
libik |
|
(31.5.2016 11:26:53) Kudla, všichni (včetně tvých dětí) občas trpí.
A současný trend, dávat do souvislosti neschopnost a frustraci dospělého s tím, že jeho mami tvrdošíjně trvala na tom, že dítě musí do houslí v rádiovce na hlavičce, je jednak alibistické a za druhé se to může obrátit proti každému.
Já mám averzi k nucení dětí k čemukoliv v rovině,že jim nechci působit momentální nepohodlí, není-li k tomu důvod.
|
Kudla2 |
|
(31.5.2016 12:16:02) "Kudla, všichni (včetně tvých dětí) občas trpí.
A současný trend, dávat do souvislosti neschopnost a frustraci dospělého s tím, že jeho mami tvrdošíjně trvala na tom, že dítě musí do houslí v rádiovce na hlavičce, je jednak alibistické a za druhé se to může obrátit proti každému."
Libiku, absolutně nechápu, proč to vykládáš mně.
Já jsem x-krát zdůraznila, že to rodičům za vinu NEdávám, NEdávám, NEdávám, a neschopně a frustrovaně si taky nepřipadám. Ale bolelo to příšerně a spustilo to do budoucna dost blbejch pocitů ohledně sebe sama a vlastní neschopnosti (který samozřejmě taky nikomu nevyčítám, ale doprd.le že to bolelo.)
Zkus si představit, že pošleš vaši malou v situaci, v jaký jste, na tábor, ona je (logicky) oslabená a někdo jí tam připraví malý peklíčko, protože nemá dost síly se bránit. Jasně že by se s tím vyrovnala, vyrovná se skoro každej. Takže co vlastně na tom, bylo by to fuk, však každej má nějaký trápení.
|
|
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(30.5.2016 23:17:16) Tragiko,
ale já myslím, že oni o tom ani nevěděli - asi bych ani nevěděla, jak to vysvětlit, tehdy se o tom moc nemluvilo a člověk se za to styděl, jak už to bývá obvyklý.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 21:18:17) celoživotní trauma způsobují svým dětem rodiče, kteří neberou ohled na jejich povahu, přání, různost a zralost.
|
Monty |
|
(30.5.2016 21:21:50) "...celoživotní trauma způsobují svým dětem rodiče, kteří neberou ohled na jejich povahu, přání, různost a zralost"
Ráchel, to zní ušlechtile, ale ono je všechno tak nějak "vodsuď - pocuď". Já třeba můžu akceptovat, že je moje dítě hypochondr, ale nebudu ho v tom podporovat tím, že bych s ním zbytečně lítala po doktorech.
|
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.5.2016 20:49:41) Je tady někdo, kdo měl rád tábory? Já jo.
|
Federika |
|
(30.5.2016 20:55:30) já se na ně celej rok těšila, většinou jsem byla na táborech ca 5 tejdnů)
|
Ráchel, 3 děti |
|
(30.5.2016 21:19:06) já se těšila pak na oddílové tábory. ale ty ROHcké, to bylo docela děsný.
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.5.2016 21:23:43) To jsem ráda, že nejsem sama. Já se taky těšila celý rok.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 15:30:36) Monty "matka odchází a vrátí se. Dítě to pochopí a navykne si na to."
Ano, ale přesto mu nečiní odchod matky radost. Stýská se mu po ní, když je pryč. Dítě si stesk uvědomuje. Nebo ty neznáš pocit stesku?
|
Monty |
|
(30.5.2016 15:31:59) Marko, ne, po živých lidech ne. Stýská se mi po babičce, která je mrtvá.
|
Marika Letní |
|
(30.5.2016 15:43:18) Monty "ne, po živých lidech ne."
Tak to asi nedokážeš pochopit. Nemyslím, že většině lidí se po milovaných živých lidech nikdy nestýská.
|
|
|
|
|
|
|
|