Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 22:33:04) Mandelinko, i když nejde o nic patologického, dítě může trpět tím, že nikdy nenajde pochopení a zastání.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 22:46:55) "když jeden rozhodne, tak nemůže druhej přijít, zpochybnit to co řekl a dovolit."
Ale klidně může, měl by u toho ovšem ten druhý rodič být, aby se nehrála tichá pošta, ale aby to otevřeně společně probrali. Klidně může přijít a říct, Franto, člověče, ty jsi mu prý zakázal jít na diskotéku, myslíš to vážně? Vždyť by se nic nestalo, kdyby šel, co říkáš? Nebo něco v tomto duchu.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 22:54:02) No a když řekne jeden "NE" a druhý si myslí "ANO", tak je jeho názor také na nic. Nepanuje-li v názorech shoda, je holt nutné podebatovat, předložit argumenty a udělat nějaký závěr. I když bude závěr pro dítě nakonec neuspokojivý, alespoň nebude mít pocit, že se rodiče proti němu automaticky spikli z principu, jak píše Kočka.
|
16.7ModráKočka16 |
|
(4.7.2016 22:58:51) Takže "vychovávat" mám právo jenom ten, kdo to stihne říct jak první?
|
Mirek_ |
|
(5.7.2016 17:37:42) Zrovna tohle jsem chtěl napsat. Přemýšlivější pak ostrouhá a impulsivní vede (ve smyslu rozhoduje za oba).
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 22:59:50) mandelinko, ale ty to pořád vztahuješ jenom na zákaz x povolení, ale ona může být řada jiných situací, kdy rodiče mohou vykazovat jednotnost nebo naopak rozdílné názory.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 23:09:57) mandelinko, dávala jsem příklad. Jeden rodič trestá, druhý považuje trest za přemrštěný. Dítě trest také cítí jako přemrštěný. Podle mě dítěti pomůže, když to ten druhý rodič alespoň řekne.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 23:15:56) "A pokud by tam ty třenice měly být, tak by se to nemělo odehrávat za přítomnosti dětí."
Ideálně asi ne, ale když už situace nastane, přijde mi otevřená třenice lepší, než předstíraná solidarita mezi rodiči, z níž má dítě pocit křivdy, nepochopení a spiknutí rodičů proti sobě.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(5.7.2016 0:01:32) myslím, že v takových chvílích je dobré říct "my se poradíme a pak ti řekneme".
|
Grainne |
|
(5.7.2016 0:09:30) Rachel, to si chudak dite pripada vyloucene, coz neni dobre. O nas bez nas do moderni vychovy nepatri. Neni duvod, proc by nakonec nemelo vedet, ze vychovavat ho, neni zadna psina. Navic se i rodicove uci, jak zvladnout spor kultivovane.
Co nema smysl, hrat pred ditetem jakekoliv hry, ani tu na neomylnost. Jen at vi, ze se tatinek (maminka) sekla, to se stava a pak je treba se s tim vyporadat. Postavit se celem ke svym chybam. Kde se to ma dite jinde ucit, nez od rodicu?
|
Ráchel, 3 děti |
|
(5.7.2016 23:37:15) Grainne, když už dojde k situaci, že řekneme, že se chceme o tom poradit nejprve sami v klidu, tak jednak jsme před tím oba dítě vyslechli, druhak to děláme jen u opravdu vážných věcí, kdy si to vážně chceme v klidu předem probrat. Navíc je to signál pro dítě, že fakt přestřelilo. Je to něco, čím šetříme. To, že řekneme "musíme se poradit", tak z toho tedy rozhodně také vnímá, že "vychovavat ho, neni zadna psina."
Za neomylné se nepovažujeme a ani nic takového dětem netvrdíme :)
|
|
|
|
|
Grainne |
|
(4.7.2016 23:22:37) Mandelinko, proc by jeden z rodicu nemel vyjadrit svuj nazor hned a na miste, tedy pred ditetem? Samozrejme kultivovane a bez hadky? Naopak mi prijde a v tom tedy se zakladatelkou souhlasim, jednat o diteti bez neho, kdesi za rohem, jako ponekud ponizujici. Zaroven jeden rodic neni podruzeny druheho, aby musel beze zbytku akceptovat neco, co povazuje za nespravne, jen aby se "zachovalo dekorum".
Samozrejme za predpokkadu, ze jeden rodic druheho nebude "shazovat" v tom smyslu, ze je nedulezite, ze dite provedlo neco tomu druhemu. Takze budu "drzet basu", kdyz ditko naschval nalije tatinkovi do bot jodovou tinkturu, ale stane li se to nedopatrenim, ditka se klidne zastanu.
|
Grainne |
|
(4.7.2016 23:30:57) Mandelinko, pokud "prestrelil", rozhodne to nebudu podporovat, rodicovska autorita se musi budovat jinak.
|
Kudla2 |
|
(4.7.2016 23:38:15) "Mandelinko, pokud "prestrelil", rozhodne to nebudu podporovat"
a to jak? pokud na dítě třeba zvýší hlas v momentě, kdy Ty bys ho nezvýšila, tak mu půjdeš vynadat?
Já bych se otevřeně nepostavila proti postupu, který by byl ostřejší, než bych zvolila já sama, pokud bych neměla pocit, že je to frapantně nespravedlivé nebo že to ubližuje.
|
Grainne |
|
(4.7.2016 23:42:00) Kudlo, ja jo, vletim tam, jak san, pokud to vnimam jako krivdu vuci diteti. S rodicovskym protejskem nejsme jednobunecna dvojcata, to je proste realita.
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 23:31:10) Grainne, ano, tak nějak. Nebudu samozřejmě proti druhému záměrně intrikovat a cíleně ho shazovat, ale když dělá nebo říká něco, s čím nesouhlasím, tak to normálně otevřeně řeknu, protože nejsem jeho podřízená (a z druhé strany samozřejmě taktéž). Jsou-li lidé kultivovaní, nebudou se snad hádat jako na perském trhu, ale vymění si názory slušně, to je pro děti také cenná součást výchovy.
|
Grainne |
|
(4.7.2016 23:39:00) Anett, ano a jeste didam, ze mne ta popisovana "jednota" spis prijde jako podrizenost jednoho z rodicu, kdy si ten druhy tu jednotnost vynucuje, pricemz zajem ditete je jenom zaminka. I jako rodic jsem prece porad svebytna osoba, ktera je ooravnena vyjadrit nazor a dite ma pravo to vedet. Jednou koneckoncu take bude rodicem, tak ma byt rodicem svepravnym a svebytnym.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 23:47:48) Grainne, ano, přesně tak. Děti jsou vnímavé a cítí, když jeden z rodičů prosazuje svou vůli a druhý souhlasí jen z loajality nebo aby bylo zachováno dekórum. Je jasné, že výsledek může být jenom jeden, ne vždy lze uskutečnit kompromis, ale považuji za důležité, aby se každý alespoň vyjádřil.
|
Grainne |
|
(4.7.2016 23:53:16) Ja jistou formu "nejednotnosti" dokonce povazuju za nezbytnost. Zivot nam take nevytycuje presne urcenou cesticku a kdyz "demokraticka vychova", musi zaznit vsechna stanoviska. Ze rodice nejsou stejni a vzdy jednotni, si ditko jiste uz vsimlo a "podezrelou vychovnou jednotu" bude povazovat za fales, ale take za nepratelsky akt. Nepratelsky, nikoliv vychovny.
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 23:58:47) Grainne, já jsem vypozorovala, že děti mají velmi citlivé radary a zřetelně poznají jak přehnanou dominanci, tak přehnanou podřízenost mezi rodiči a na obojí reagují negativně. Ony samozřejmě potřebují jistotu a stabilitu, ale podle mě také otevřenou, čistou hru, aby se cítily dobře.
|
Grainne |
|
(5.7.2016 0:12:37) Anett, dnes uz je snad vseobecne znamo, ze jistota a stabilita nespociva v hrani divnych her. Jisteze dbame na to, abychom dite nezahltili zbytecne, nevyrabeli z komara velblouda, ale take netajili nic, co se tyka jeho, nebo rodiny, jako celku.
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(5.7.2016 0:05:06) ano, nebo tak. např. u nás mě dost tyranizoval otec a matka to nechávala být, tzv. nechtěla jít proti němu, a nikdy se mě nezastala. nechtěla to řešit, protože jít s ním do konfliktu bylo o ústa. ale to je patologický stav, nikoliv normální rodina.
|
|
Kudla2 |
|
(5.7.2016 0:12:29) "mne ta popisovana "jednota" spis prijde jako podrizenost jednoho z rodicu, kdy si ten druhy tu jednotnost vynucuje, pricemz zajem ditete je jenom zaminka."
Grainne, ale co když to tak mají oba?
Tj. oba respektují rozhodnutí toho druhého, pokud padlo dřív než to jejich a nejsou tam nějaké výrazné okolnosti, které by tomu bránily?
Kdo je tam podřízenej a kdo co vynucuje? Prostě se jen vzájemně nepodrývaj.
|
Grainne |
|
(5.7.2016 0:19:52) Kudlo, tak proc ne, kdyz vladne dojemna jednota, ale to je potom stav, kdy ti dva spolu souhlasi vzdycky. To, ze s necim, nebo nekym nesouhlasim, neni zadne podryvani, to je, ze s necim nesouhlasim a take to rikam. Demokracie bez opozice neexistuje.
Ani jako rodic se s tim nebudu schovavat za rohem a ani od toho druheho to neocekavam. Co ocekavam, ze ten druhy "vychyta mouchy". Prikkad, dite chce nekam jit, ja se o nej bojim a zakazu to, otec k tomu rekne, ze on chape dite, ze chce jit, ale aby se maminka nebala, tak ho odveze a priveze. Nic neresitelneho a nic, co bychom nemeli resit pred ditetem.
|
Grainne |
|
(5.7.2016 0:23:11) Oredpokladam pochopitelne, ze se jedna o vychovne zalezitosti, nikoliv o vyrizovani si uctu mezi rodici. To se potom i zamerne a cilene podryva a deticky z toho muzou mit trauma, nebo z toho muzou tezit, ale to jsou patologie.
|
|
Kudla2 |
|
(5.7.2016 0:24:23) "Prikkad, dite chce nekam jit, ja se o nej bojim a zakazu to, otec k tomu rekne, ze on chape dite, ze chce jit, ale aby se maminka nebala, tak ho odveze a priveze. Nic neresitelneho a nic, co bychom nemeli resit pred ditetem."
Souhlasím s tím, že by se to takto dalo řešit, ale pokud by to ten otec udělal tak, jak popisuješ (že by na svoje triko rozhodl zrušit můj zákaz), tak by mi to HODNĚ vadilo.
Kdyby to podal "co bys tomu říkala, kdybych dítě odvezl a přivezl", tak bych to vnímala úplně jinak (příznivě).
|
Grainne |
|
(5.7.2016 0:30:57) Kudlo, to uz je hrani se slovicky, zase tak uzkostlive korektni to nepotrebuju, jsme "jenom lidi". Striktni zakaz ze zavaznych duvodu je jedna vec, zakaz z duvodu, ktere se daji poresit, je vcelku zbytecny, nejvys k tomu reknu, ze tohle me nenapadlo a ze tedy dobry. Legracni jsou treba situace, kdy ditko malinko vycurane jde poshanet neco u rodice, u ktereho predpoklada vetsi povolnost, tam pak zase neni problem svuj souhlas podminit i souhlasem druheho, cimz nechavam druhemu cestu otevrenou.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(5.7.2016 0:28:36) Přesně tak. Alternativní příklad: dítě chce zvíře, tatínek prohlásí kategorické "NE", maminka projeví pochopení pro dítě a tatínka spolu s dítětem přesvědčí, že zvíře bude úžasné. (Konkrétní výsledek ze života: tatínek zvíře miluje )
|
Grainne |
|
(5.7.2016 0:34:52) Tatinek potkany sice nemiluje, ale miluje sve dite a maminku toho ditete, tak je jede poshanet 100 km a zavladne stesti v rodine Tak "velke veci" se maji resit vespolek.
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(5.7.2016 0:22:58) Kudlo, i to je možné, že se rodiče prostě vždycky dokonale shodnou, ale já jsem byla možná poněkud přecitlivělé dítě a vnímala jsem tu jejich pevnou a neotřesitelnou koalici jako cosi proti mně (někdy).
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(4.7.2016 23:12:40) Nebo naopak - jeden rodič nutí dítě třeba do nějakého tvrdého tréninku nebo jakýchkoliv výkonů, které jsou na dítě příliš náročné - podle mě dítě ocení, když se za něj druhý rodič přimluví (cítí-li on sám tu přemrštěnost požadavků).
|
|
|