| Kivík | 
 |
(16.8.2016 12:10:49)
Nedávno jsem se tu byla poradit ohledně informací o ADHD/ ADD a tuším, že je tady několik uživatelek, které ADHD mají. Chci se zeptat, jak s tím žijete, co vám pomáhá a co třeba naopak nezvládáte? O ADHD u dětí je toho napsáno hodně, ale já prostě to info nějak nedokážu napasovat na život dospěláka.
Kdo vás diagnostikoval a jak? Četla jsem, že u dětí dělá diagnozu psychiatr nebo neurolog, u dospělých je to stejně? Nebo diagnozu nemáte vůbec? A kdy vám došlo, že ADHD/ ADD můžete mít?
Já to zatím o sobě tuším, u doktora jsem ještě nebyla. Tak by mě zajímalo, jak třeba vypadají testy, jestli se dělá EEG a tak podobně?
Za každou informaci jsem vděčná, fakt jich moc není. Hlavně takové ty příběhy ze života typu "balila jsem se na lyže a zapomněla doma lyže"
|
| withep | 
|
(16.8.2016 12:56:58)
Myslím, že u dospělých se to diagnostikuje minimálně. U dětí je to proto, že mají potíže (typicky ve škole), tak aby se jim pomohlo, ale dospělí se s tím už přece nějak naučili žít (že museli). A zpravidla je to napadne nejspíš ve chvíli, kdy se podezření či diagnóza objeví u potomka - člověk se začne zajímat a dozví se, jaký je celkový klinický obraz, vzpomene si na lapálie ze svého dětství, a protože dědičnost je ve hře, zapadne to do sebe. Diagnostikovat by to měl nejspíš psychiatr, ale smysl to má asi fakt jen u lidí, kteří mají vážnější přidružené problémy - úzkosti, deprese apod.
Jo a ta diagnostika u dětí, ehm. Synovi přiřkla ADD klinická logopedka. Od té doby jsme byli u klinické psycholožky a v PPP, nikdo to nezkoumal ani nezpochybňoval, všichni to jen automaticky opsali do svých zpráv...
|
| Kivík |
|
(16.8.2016 13:21:21)
Tak samozřejmě žiju nějak, ale že bych neměla problémy? Ty tedy mám, v práci především. Nejsem schopná nic začít, pak zase dokončit, udržet pořádek ve věcech, ať už pracovních nebo osobních, zaplatit složenky včas... Přitom se fakt snažím. Mám nějaké systémy, jako např. seznamy na dovolené, které neměním a jen vždy vytisknu, seznam na nákup, který si píšu popořadě podle toho, jak v obchodě jdu, lepící lístečky v práci s tím, co udělat, tématické hromady nebo šuplíky. Na stole si občas dám věci do pravého úhlu, takže vypadá uklizeněji K psychiatrovi jsem chodila s úzkostí, ale léky teď neberu (vždy jsem 2-3 roky v pohodě), takže jsem tam dobře 2 roky nebyla. Navíc místní psychiatr je spíš ten, který se zeptá, jak se mi daří a vrazí mi recept a čau. Takže k němu nemám až takovou důvěru. Kdybych měla diagnozu potvrzenou, nemusela bych žít s tím, že jsem pitomá a neschopná. Možná bych dostala nějaké další rady, co dělat, abych měla méně problémů v běžném životě a třeba bych poznala další lidi, kteří mají stejné problémy a nepřipadala bych si pak tak sama s tím vším. Takže asi tak.
|
| withep |
|
(16.8.2016 13:54:43)
Nejsi pitomá a neschopná  . Něco sis přečetla, ještě si něco přečteš a dostaneš se do fáze, že usoudíš, že tvé potíže velmi dobře zapadají do obrazu AD(H)D, že zřejmě máš poruchu, která se v současné době takto označuje, a pocítíš úlevu, že nejsi "prostě jen pitomá a neschopná". A zároveň se dočteš, co by ti pomohlo (na spoustu z toho už jsi sama přišla) - např. dodržovat určitý režim a řád. Ale pokud si nevěříš a potřebuješ pro tu úlevu, aby ti na to dal razítko někdo kompetentní (na čemž není nic špatného, prostě každý jsme jiný), tak si najdi psychiatra, který tu diagnostiku dělá.
Ale zas je tam to riziko, že ti dotyčný psychiatr podezření nepotvrdí, a pak bys mohla propadnout zoufalství, že pitomá a neschopná "opravdu" jsi. Což nejsi, každý jsme nějaký, norma je jen takový pomyslný průměr, někdo je holt víc roztržitý a někdo zase až obsesivně pořádkumilovný, obojí může být na obtíž, ale nikdy to nedělá člověka horším 
|
|
| withep |
|
(16.8.2016 14:01:49)
A ještě - něco začít, něco dokončit, udržet jakýs takýs pořádek ve věcech a udělat (většinu) věcí včas schopná jsi. Jinak by tě nikdo nezaměstnal . Jen k tomu musíš vyvinout víc úsilí, vůle či disciplíny, a nedaří se to vždy. Ale to je v pořádku, nejsme stroje, je normální jet nějakou dobu na 100 a víc %, a pak zase na nějakou dobu zvolnit.
|
| Kivík |
|
(16.8.2016 14:18:55)
Psala jsem delší příspěvek a smazal se mi, tak jen ve zkratce díky za podporu Já se právě bojím, že v tom zaměstnání umím věci dobře okecat  Ale samozřejmě pracuju i dobře, když vidím před sebou ten výsledek. Ale ty nudné věci nebo nepříjemné, k tomu se ne a ne dostrkat. Až, když hoří termín nebo je po termínu, jsem schopná práci začít a celkem rychle dokončit. O tom jsem četla, že prý v tu chvíli mozek vyplaví stresový hormon a ten způsobí dočasné zrychlení té části mozku s poruchou soustředění...
|
|
|
|
|
| Kukurice29+3. | 
|
(16.8.2016 13:27:53)
V detstvi v PPP recena LMD a hyperaktivita. V dospelosti psychiatr ke kteremu jsem sla kvuli depresim ADHD+ hyperaktivita. Ziju s tim normalne. Casto se nudim, protoze se mi zda kolem me vse pomale. Litam od rana do vecera a pokud jsem zdravotne O.K, tak jsem malokdy unavena. Nestiha mi manzel a nekdy ani deti. Trpim na zmeny nalad. Naucila jsem se ovladat. Byvala jsem vybusna. Nasla jsem si konecne aktivitu, ktera me dokaze ventilovat a jsem nadsena. Nezapominam. Mam neuvieritelnou pamet. Pamatuju si plno detailu nekdy od doby, kdy mi byly dva roky. Nemuzu kofeint a sladke. Jsem po tom podrazdena. Prostredni dite to patrne podedilo. Predemnou to pry nikdo nemel v rodine, ale to se tezko urcuje.
|
| Kukurice29+3. |
|
(16.8.2016 13:29:28)
A musim mit ve vsem system, protoze jinak se ztracim. Spatne snasim zmeny at uz prostredi nebo jen blbosti.
|
| Kivík |
|
(16.8.2016 14:00:01)
Kukuřice děkuju za odpověď 
No bez systému to nejde. Mě naopak pomáhá kofein, ale cukr vůbec. Paměť mám taky výbornou, pamatuju si věci z doby, kdy jsem byla úplně malá. Pamatuju si třeba, na které stránce jsem něco četla. Ale kolikrát třeba nevím, co jsem to vlastně četla, jen, že to bylo na str. 39 Večer bývám šíleně unavená, spím dobře, ale nesmím se ani trochu probrat. Jakmile se totiž vzbudím, už neusnu, myšlenky mi lítají sem tam.
Co se týká změn - můj přítel je expert na tzv. zadní vrátka. Takže si třeba řekneme, že pojedeme v úterý MOŽNÁ do kina, on pak přijde s tím, že je v plánu něco jiného (např. se ozvali kamarádi), to je pro mě dost nesnesitelné, jsem pak na nervy No ale hlavně, neudržím pozornost, vůbec. Někdo mluví a já začnu poslouchat a najednou se proberu a zjistím, že myslím na něco úplně jiného. Naučila jsem se aspoň zachytávat části konverzace, takže můžu aspoň občas něco odpovědět. Nejhorší je, že když někdo mluví přímo se mnou, tak taky najednou zjistím, že jsem totálně vypnula a nevím nic. Čtu knížku a to samé, musím začínat furt od znova. Pak přijde odpoledne a já bych spala a spala 
|
| Kukurice29+3. |
|
(16.8.2016 14:23:27)
Tak treba na filmy se nekoukam, protozr je sledovat nedokazu a nebavi me.
|
| Kivík |
|
(16.8.2016 14:30:02)
Tak filmy mě baví moc, takže koukám pořád na něco. Ale několik let jsem nečetla knížku, a že dřív mě čtení hodně bavilo, tak jsem si koupila novou knížku a zjistila, že už vůbec nedokážu číst souvislý text. Tak jsem zkusila jinou a to samé. Prostě čtu a najednou se proberu myšlenkama úplně jinde. Popravdě už je mám půl roku u postele, vzdala jsem to (a nedokopala se je přesunout do knihovny).
|
| Source |
|
(16.8.2016 18:07:39)
Taky jsem ztratila schopnost číst. Jako dítě a puberťák jsem četla pořád a hodně. Přečetla jsem i čtrnáct knih týdně, všechno, brak, povinnou literaturu, vědecké knihy, cestopisy. Pak jsem četla na škole jen učebnice a ke čtení jsem se už nikdy nevrátila. Nebaví mě to. Přečtu jen knihy k narozeninám a to tak, že ráno ke knize sednu a večer se zvednu, JoNesbo přečtený a já vím jen to, jak to dopadlo a z knihy si vůbec nic nepamatuji. Strašně mě to štve. Ať začnu číst cokoliv, tak za chvíli vůbec nevnímám, co čtu, i když čtu.
|
|
|
|
|
|
|
| simiki+koťátko 03/07 | 
|
(16.8.2016 13:50:46)
Sama u sebe tuším ADD. V reálu třeba tak, že nejsem schopna se soustředit, proto jsem zde i na rodině v pracovní době :) potřebuji od soustředění vždy pauzu, mám potíže udržet nit. Nedokážu se déle soustředit, třeba řízení auta, nedokážu se plně dlouhodobě soustředit na více věcí - řízení, chodci, značky, proto neřídím. Na kole s tím tak velké potíže nemám, přeci jenom je kolo pomalejší :) ale stává se mi, že se "vypnu", jedu na kole, a po chvíli zjistím, že jsem tedy o kus dál, tyto stavy nemám ráda. Vzhledem k tomu, že mi je oficiální diagnostika fuk, tak nikam nic nechodím, s dcerkou chodím, doporučuji eye q, to ji pomohlo velmi hodně, já neberu, protože nemám šž, a to prý pak tělo špatně snáší.
|
| Kivík |
|
(16.8.2016 14:22:47)
Díky já si též v pracovní době dělám pauzy někdy se jdu i projít kolem bloku, když už nepomáhá jen pauza na počítači. Nejhorší je, že kolikrát bych měla pracovat, ale je tolik zajímavějších věcí, že se k tomu nedokopu. Pak všechno honím na poslední chvíli třeba i v noci. Je to děs
|
| K_at |
|
(16.8.2016 16:11:28)
Smarja, to jsem ja! Kdyz mam nad sebou dozor, funguju. Obcas zapomenu neco zaplatit, kdyz jsem unavena a roztekana, nechavam veci na ruznych mistech. Doma mam problem udrzet poradek. Zmatkuju, tekam. Zapominam. Ale ve skole jsem nikdy problem nemela. Takze bud predcasna senilita nebo jenom lenost a blbost. Fakt netusim.
|
|
|
|
| Len | 
|
(16.8.2016 14:24:10)
ADHD se u dospelych projevuje uplne jinak nez u deti, ta hyperaktivita je vnitrni, ne vnejsi. Udajne detska forma prechazi do dospele jen v necelych deseti procentech a navic se casto zmirnuje.
|
| Kivík |
|
(16.8.2016 14:34:47)
U sebe spíš myslím, že je to ADD, bez hyperaktivity. Nesedí na mě ty příznaky hyperaktivity, hlavně tedy v dětství jsem neměla potíže. Jen že jsem nedávala pozor a nevnímala. Ale tím jsem se řadila mezi hodné holčičky, takže cajk 
|
| Kivík |
|
(17.8.2016 0:03:38)
Docela by mě zajímalo, jak se projevuje ta hyperaktivita u dospělých. Protože jak nad tím přemýšlím, vždycky jsem dělala věci jako třeba, že jsem kreslila, když učitelka vysvětlovala - to dělám dodnes a pomáhá mi to soustředit se. Nebo že jsem pořád "nípala", opět zlozvyky, které mám dodnes, pořád se škrábu, okusuju kůži kolem nehtů a tak. Takže teoreticky to by mohl být ten vnitřní neklid, ne že lítám po místnosti sem a tam.
|
|
|
|
| magrata1 | 
|
(16.8.2016 15:57:06)
Nikdo mě nediagnostikoval, ale jsem přesvědčená, že mám ADD.
Problém sama udržet pozornost. Když mám nad sebou "bič otrokáře", jsem velmi dobrá pracovnice, úkoly si plním a nějaké si i najdu sama nebo pomůžu kolegům. Ale sama se nemůžu nastartovat, všechno mě rozptyluje, neustále odbíhám. nejlíp se mi pracuje v noci. Není to ani tak biorytmem, jako mám pocit, že mám od všech konečně klid. Ve dne mě rozptylují i babky, co jdou kolem na nákup. Uklízím taky nejradši v noci, když všichni chrní. všechno vysmejším a ráno si připadám jako v animovaném filmu. Přede mnou je pořádek a jak jdu, nechávám za sebou zmatek a zmar. Mám pocit, že ty věci kolem mě víří a rozbordí se samy. Mám velký problém se zorganizovat a zorganizovat rodinu už je nad mé síly. Hlavně to, že všichni vědí, že když už je zaúkoluju, pouštím to z hlavy a oni se na to vy...
Měly jsme tu samostatnou diskusi, ale asi ji zrušili, bylo to něco jako Chaotičky a zmatkářky. Nebo nevím kde hledat.
|
| magrata1 |
|
(16.8.2016 15:58:38)
Jo, pod bičem otrokáře dokážu i udržet pořádek, bez biče je kolem mě výbuch.
|
|
| magrata1 |
|
(16.8.2016 20:35:32)
Val, nevíš, kde je ta diskuse se zmatkářkama? Nemůžu ji najít
|
|
|
|
. Není to úplně jednoduchý život, ale zase mám jistou celoživotní výzvu, která mě žene vpřed 
Někdy jsem opravdu měla pocit, že bych se i vybičovala k lepším výkonům (více uklizeno, méně pozdních příchodů atp.), kdyby mi to nesabotovaly. To mě přepadá frustrace, že bez ohledu na to, jestli já se snažim, je výsledek stejný. Je to opravdu pro mě užitečné. 
Já, která za bezdětna vím, kolik se dává sunaru do kolika vody, umím otáčet novorozence a zapnout dítě do autosedačky (mimo jiné).
Tohle téma mě rozveselilo, měla jsem trochu "depku", že jsem nenormální.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)