Mája+kluci 07, 11 |
|
(27.3.2018 9:57:50) Tak když se tu nadhodilo, že je málo témat od skutečných nicků, založím tedy jedno, které mi vrtá už chvíli hlavou: Jak je to vlastně s bolestí v běžném životě. Nemyslím bolest psychickou ani bolest, když se třísknu do něčeho a za pár minut/hodin je to dobré. Mám na mysli dlouhodobou bolest, třeba i slabou, na hranici nepříjemnosti, které je v životě přítomná po týdny, měsíce nebo roky. Nakolik je bežná ve vašem životě? Jak se to mění s postupujícím věkem, nakolik je to otázkou vysokého/nízkého prahu bolesti daného člověka? Já třeba s určitým druhem bolesti žiju od "nepaměti", narodila jsem se s VVV dolní končetiny a od 6 let se přidala silná skolióza páteře, takže záda a kyčle mě pobolívají od mala, jen se ta bolest různě mění od slabé, kterou skoro nevnímám, po občasně obtěžující. Nějak to už moc neřeším, dokud mi třeba fyzioterapeut nezačne ty moje "uzly" rozmotávat. V poslední době ale mám pocit, že se přidávají další "bolístky", které vždy řeším pár týdnů a sotva dořeším (nebo i dřív), tak se vynoří něco dalšího - krk, mezilopatkové svaly, kolena, pánev, různé úpony atd. Snažím se cvičit, protahovat, při bolesti šetřit, ale sedavé zaměstnání se po 20 letech projevuje. Manžel se chechtá, že už jsme ve věku, kdy "když se ráno vzbudíš a nic tě nebolí, tak seš mrtvej" - no mně se to v době lehce před čtyřicítkou zdá dost předčasné Jak to máte vy - máte bolesti a jak s tím pracujete? Mám pocit, že to je hodně i subjektivní, já mám bohužel dost nízký práh bolesti a vnímám ji brzo, moje máma třeba tvrdí, že ji záda poprvé bolela až v 65 letech, ale ona signály svého těla od mala ignoruje, práh bolesti má vysoký a dokud se udrží na nohách, tak to neřeší. Tak se plácám mezi dvěma přístupy - nepozorovat se pořád, snažit se fungovat a drobnější nepohodlí nevnímat, no a na druhé straně si říkám, že se mi tělo něco snaží říct a je potřeba to řešit dřív, než bude problém velký a třeba neřešitelný. Co myslíte?
|
Karkulkaaa |
|
(27.3.2018 10:03:17) Řekla bych, že s věkem už určitá bolest tohoto typu souvisí a nejde moc řešit, lze ulevit, ale asi ne vyřešit. Tělo se opotřebovává a dává to znát, my s mužem už cítíme kolena - artrózu, samozřejmě děláme všechno proto, aby bolest byla co nejmíň obtěžující, ale prostě je přítomná. Někdo má karpály, někdo rameno, jiný zase bolavé žíly, jak tak vidím v okolí tak každý má nějakou tu bolístku od určitého věku má.
|
|
byvala radka |
|
(27.3.2018 10:05:01) bohužel patří dlouho problémy s kůží, neustálé svědění, někdy i bolest až když jsem měla období, že mi zmizel, jsem si najednou uvědomila, jaké to je, žít bez ní - je to úžasné uvědomila jsem si, že jsem byla neustále jakoby podrážděná, nevrlá, najednou to bylo pryč no bohužel v současnosti je to tu zas, mám za sebou alternativu, kortikoidy, imunomodulátory, moře, síru, sodu a všelijaké mastičky někdy jsem měla i stavy, že jsem to chtěla skončit, člověk se hnusí i sám sobě
|
|
Mája+kluci 07, 11 |
|
(27.3.2018 10:12:31) jo, Radko, to máš pravdu, to neustálé napětí a podráždění mám taky, taky si to uvědomím až ve chvíli, kdy mi se náhodou uleví občas si říkám, že bych měla dokázat si to nějak v hlavě přenastavit a "vypnout" to, ale neumím to, jsem asi moc velká bolestínka
|
|
|