kachna_ |
|
(19.6.2018 10:55:53) Navazuju trochu na téma "pubertální dcera", nicméně té mojí je šest let. Je chytrá, úžasná, šikovná, mrštná... jenže tomu nevěří. Spoustu věcí vzdává, aniž by se o ně pokusila, rychle ztrácí sebedůvěru a motivaci, bojí se neúspěchu ve škole (počítá asi do padesáti, sčítá, odčítá, číst se učit nechtěla, pozná některá písmena, má výbornou paměť). Má starší sestru (9) a mladšího bratra (4), oba sourozenci jsou extroverti, dcera introvert. Podporu má, oba se snažíme, aby cítila, že jí máme rádi, nicméně jak poznat, že se třeba snažíme až moc? Dá se dělat něco víc? Kroužek - chtěla by strašně moc balet, ale to by musela jezdit autobusem sama ze školy, kde nebydlí, do centra okresního města a přejít jednu rušnou silnici, takže váhám.
|
Rodinová |
|
(19.6.2018 11:00:39) Jestli delate, co muzete podle nejlepsiho svedomi, tak nic dalsiho, to staci, ale potrebuje to cas. Mam podobnou dceru, jedna detska doktorka - dulezita postava meho zivota - mi, kdyz byla dcera mala, rekla "Dejte ji cas a trpelivost, netlacte, ona si na to prijde sama casem". Prisla, zacalo se to lamat nekdy nastupem na gympl a ted je z ni v 18ti sebevedoma, sebejista a pragmaticka holka, co se o sebe umi postarat. Ale trvalo to ...
Takze bych se nebala
|
|
magrata1 |
|
(19.6.2018 11:03:01) Myslím, že balet pro příliš sebekritické dítě je blbá volba. Mám dceru podobného ražení. Snažím se ji povzbuzovat při neúspěchu, aby to zkusila znovu. Na některé věci stačí příklad, že stojku taky hned neuměla. Sama ji zkoušela pořád dokola, až se ji naučila.
|
kachna_ |
|
(19.6.2018 11:55:43) To je jen zájmový kroužek hodinu týdně, nic výkonového.
|
|
daba+holčička |
|
(19.6.2018 17:01:12) záleží na úrovni kurzu, my tu máme třeba kroužek baletu v kulturáku a myslím, že tam to zvládne každej, kdo má do toho chuť.
|
|
|
1kulička |
|
(19.6.2018 11:54:27) Hele, že se k tomu zase vyjadřuju .... taková byla a je nejstarší dcera, ta vzorná se samýma jedničkama. V první třídě hodně vyšilovala, že je nejhorší ve třídě ve čtení a odmítala číst. Malé sebevědomí ale celkem ctižádostivá, pořád sebehodnocení stylem, že je nejhorší ve třídě, nejošklivější apod. Učitelka ji naopak měla za velmi šikovnou, strašně se tomu divila. Pak jí diagnostikovaly dyslexii (zkusila jsem psycholožku kvůli tomu podceňování se a ejhle) a strašně jí to pomohlo, že mohla svůj problém pojmenovat. Od té doby s ní žádné problémy v tomto nebyly, puberta je zlatá, prostě hodné dítě s kterým je snadná domluva. Je ale dost přecitlivělá, plachá a sebekritická je taky pořád. Nevymluvím jí to, ale zase takový postoj mají její vrstevnice vůči sobě taky, tak zas tolik nevybočuje. Balet se samostatnou cestou autobusem v tomhle věku bych určitě nedala, ale mám zkušenost jen z Prahy. Nemohl by ji někdo vodit? Ale jinak jak už někdo psal, tak to pro takovýto typ holčičky je asi nebezpečný vzor, snaha o dokonalost a štíhlost.....
|
|
Monika |
|
(19.6.2018 12:23:27) Ona potřebuje podle mého něco, v čem by se našla a tím se jí zlepšilo sebevědomí. Nevím, jestli zrovna ten balet, ale pokud to hrozně chce a nebude to moct zkusit, je otázka, jestli to nebude horší. Samotnou v první třídě bych ji tedy za poposaných podmínek jezdit nenechala. Starší sestra by ji nemohla doprovázet (třeba i za nějaký peníz)? Možná by za chvíli zjistila, jak se často stává, že si to představovala jinak a bylo by po baletu. Mimochodem, znovu se pokusím vnutit s myšlenou (kterou jsem navrhovala i v případě diskuse o pubertální dceři) toho prostředního sourozence, který si není jistý, že o něj tady někdo stál. Mám s tím opakovanou zkušenost v širokém okruhu příbuzných a známých, že tito prostřední bývají často z hlediska rodičů "problematičtí"
|
kachna_ |
|
(19.6.2018 13:25:45) souhlasí, že bude doprovázet celý první kurz (10 týdnů). Dcera už jeden kurz (je to po deseti týdnech) absolvovala a byla tak nadšená, jak si představovala. Ona by chodila i na všestrannost/atletiku do Sokola, ale to bych na ní musela čekat hodinu a půl ve městě.
|
Monika |
|
(19.6.2018 14:54:56) No a nejde to, jednou týdně se najít ve městě nějaký vhodný program na tu dobu (nákupy, nějaké vlastní cvičení, knihovnu ...)? Zvlášť jestli i starší dcera mohla mít kroužky dle svého výběru.
|
Oliverka |
|
(19.6.2018 15:17:47) Vyuzij Tu hodinu a pul pro sebe. Taky vozim a cekam na deti, cas Travim tak, ze ctu knizky, Brouzdam internet, nekdy si jdu zaplavat nebo udelam maly Nakup.
|
kachna_ |
|
(19.6.2018 16:36:08) nj, ale já mám s sebou nejmladšího, jinak by to plavání byl úžasný nápad. Se synem už tak úžasný nápad není.
|
TaJ |
|
(19.6.2018 16:54:49) Lenko, aha, tak teď dočítám, že máš s sebou nejmladšího...a nebyla by třeba poblíž někde nějaká aktivita i pro něj?
|
|
Monika |
|
(19.6.2018 17:15:26) No jo, záleží na okolnostech. Samozřejmě můžeš odmítnout dceři "požadavky", které jsou pro tebe hodně nepohodlné. Pokud to bude vnímat jako "spravedlivou námitku", nejspíš to zkousne, holt bydlíte na vsi, má to určité nevýhody, nemůže mít všechno. Jestli ale straší dcera může dělat, to co by chtěla (i kdyby proto, že si vybrala organizačně jednodušší záliby) a následně třeba za pár let nejmladší taky bude moc mít (protože tobě třeba už nebude vadit čekat na něho ve městě), může to prohlubovat právě to "neštěstí prostředního dítěte", které je "moc malé" na to, aby mohlo mít výhody jako nejstarší a "moc velké", aby mělo výsady benjamínka. A navíc "možná naši po první holce už chtěli kluka a narodila jsem se já a pak až brácha, mě k ničemu nepotřebují" - s tím žila celé své dětství moje "prostřední" sestra. S tím, že máte takovou konstelaci samozřejmě nic neuděláš, jen možná by bylo dobré na to myslet a pokusit se mít pro mladší dceru nějakou speciální pozornost a tak ...
|
kachna_ |
|
(19.6.2018 20:25:28) mně ta konstelace přijde ve spoustě případů skvělá. mám čas do září, tak něco vymyslím.
|
Monika |
|
(19.6.2018 21:29:47) Ale tak jasně, že v tom pořadí sourozenců žádný problém nevidíš nebo možná i je to praktické a tak.... Ale některé z dětí se třeba ve své "roli" nemusí úplně tak cítit fajn a obvykle to právě bývá to prostřední. Třeba to tak u vás není, jen jsem to navrhovala jako možnost úhlu pohledu na její "jinakost".
|
|
|
|
|
|
|
TaJ |
|
(19.6.2018 16:53:33) Lenko, já jsem teď se synem chodila 3 roky na výtvarku, kde jsem na něj taky musela čekat skoro hodinu a půl, otočit se domů se mi nevyplatilo, to bych zase rovnou mohla jet zpátky...no tak jsem si obešla v klidu obchody, co mě zajímaly, poblíž jsem objevila antikvariát, kam jsem se občas zahrabala, občas jsem sjela jednu stanici metrem do knihovny, nebo si prostě sedla venku na lavičku a četla jsem si...v zimě jsem si s knížkou zalezla do blízké kavárny, dala si kafe...nebo jsem ten čas využila k zařízení něčeho poblíž - pošta, banka, menší nákup, nebo když potřeboval syn něco z oblečení, nebo něco jiného....brala jsem to jako čas pro sebe....příští rok už syn chodit nechce, ale zase je možné, že po vyzkoušení na letošním příměstském táboře, bude chtít zhruba v tom stejném místě chodit na aikido, takže možná v tom budeme pokračovat
|
|
|
|
Monika |
|
(19.6.2018 17:53:29) No, tak já jedno dítě musím taky chlácholit (a jeho "nervy", hlavně pokud jde o sport a podobné výkony, se snad už zlepšují), druhé zase sebevědomím (zatím) hýří, ta se umí pochválit Ale tedy pokud se nechlubí na úkor někoho jiného, tak ji v tom nechávám. Ve škole ji občas zkrouhne horší známka (poté co "se to přeci nemusí učit, když to umí a proč bys mě zkoušela, nemám čas a jsem nejlepší v angličtině ve třídě") a jinde taky občas něco, ale zatím je odolná
|
|
|