susu. |
|
(2.1.2020 22:49:04) Tak já si vybavím jednu svou vzpomínku z dětství na malém městě - na brigádě jsem si vydělala nějaké peníze a chtěla jsem něco hezkého na sebe. V obchodě mi prodavačka ukázala stojan, byl plný šatů - všechny byly stejné a vypadaly jako kytičkovaná šatová zástěra pro babičku. Nic jiného neměli, zboží nevěděla kdy přijde, protože byli přece zrovna po zboží a šatů bylo dost.
A takto to bylo pořád - nic nebylo a když jo, bylo to pro puberťačku nepoužitelné nebo navíc i drahé. Máma šít moc neuměla a babičky už nebyly. Měla jsem pár věcí a nosila je do roztrhání, protože sehnat další bylo těžké. Vybavuju si sešívanou módu, netopýří rukávy a dírkovanou módu, bylo to asi děsné, ale nám se to tenkrát líbilo.
Prostě móda tehdy byla sama o sobě nic moc, ale socík to povýšil na vyšší level - nedalo se to sehnat a nosilo se to do roztrhání, takže všichni vypadali jako chudí žebráci, ale viděli to jen cizinci.
|
susu. |
|
(2.1.2020 23:01:35)
Pruhovaná trička se občas sehnat dala, taky jsem jedno měla (a asi každé dítě ze třídy mělo jedno takové), tričko s koněm jsem znala asi jen z filmu.
Toto je z Tajemství proutěného košíku, filmové Klárce jsem oblečení vždy záviděla, to v čem běhala na obrazovce, sehnat nešlo ani náhodou.
Spadla z oblakov, opět pruhovaná trika (těžko sehnatelná) a děsné vzory košil.
|
susu. |
|
(2.1.2020 23:10:24)
Pruhovaná trika byla nesmrtelná a ten dívčí obleček na poslední fotce patřil k vytouženým leč nesehnatelným.
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.1.2020 23:46:30) Nebo v Liberci na LVT. Do roztrhání jsem nenosila nic.
|
susu. |
|
(3.1.2020 9:06:17) Holky,pokud jste věci nenosily do roztrhání, tak jste měly štěstí.
|
Martina, 3 synové |
|
(3.1.2020 9:13:12) pokud jste věci nenosily do roztrhání, tak jste měly štěstí.
Pamatuju si, jak mě šokovalo, že v Rakousku a ve Švýcarsku odhazují nositelné oblečení do charitních kontejnerů. Vůbec jsem si něco takového neuměla představit!
A v 90. letech jsem takové věci kupovala v našich sekáčích. Spoustu vlny - dokonce i rozpletené svetry, různé látky: hotové poklady.
|
Ropucha + 2 |
|
(3.1.2020 10:22:55) Martino, přesně tak. Věci se používaly, dokud se nezničily. Zašívalo se, opravovalo se. Včetně silonek např.. Jeden z mých výrazných dojmů při první cestě na západ byl, že tam všichni na sobě mají úplně nové oblečení.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(3.1.2020 10:28:24) Existovala opravna silonek, tam ty oka nějak pochytali, že to skoro nebyli vidět.
|
Ropucha + 2 |
|
(3.1.2020 10:30:01) Inko, jojo, silonky se nosily do opravny jako boty, strojově je tam zašívali.
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.1.2020 10:34:56) copak silonky... já si jednou odnesla do opravny zacelit kabát, zatrhla jsem ho o vystouplý parapet, trhlina do V, cca 1 cm... vrátili mi ho normálně zašitý, popravdě i já bych to snad zvládla lépe
|
|
|
|
77kraska |
|
(3.1.2020 13:42:07) Martino, jedna z veci, co mne na Zapade sokovaly, byly kontejnery na obleceni....v roce 1992 v Anglii.....moje uvazovani tehdy bylo "vsechno se da presit, da se z toho usit kabelka, da se z toho usit polstar...pripadne se z toho udelaji hadry na uklizeni"....nikdy bych nevyhodila jediny kus textilie
|
|
|
|
|
Monty |
|
(3.1.2020 9:38:09) "...jezdilo se na nákupy do Budapešti nebo do NDR"
Pro úplnost, ty věci se ze zahraničí PAŠOVALY. Když je celník našel a nebyly napsané v seznamu k proclení, tak ti je prostě sebral.
|
Lída+2 |
|
(3.1.2020 9:42:17) Monty taky mě to napadlo, protože vím, že moc lidí se nedostalo ani do Madarska.
manželova rodine nemohla vůbec vycestovat kamkoliv. Teta v Kanadě, strejda ve švýcarsku. nesměli ani k moři.
babička mi propašovala z Madarska, super sandály(dneška bych je přirovnaka k těm komfortním zonám pod chodidlem, měkoučké kožené, parádní). Vím určitě, že je nedovezla normálně.
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(3.1.2020 10:26:32) Pašovaly se boty z NDR, hadry se v osmdesátkách snad už vozit mohly.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(3.1.2020 10:26:34) Monty, nebylo to tak, že něco málo se přivézt mohlo? Já už si to nepamatuji přesně. Vím jistě, že jsme pašovali valuty cestou tam, to bylo vždycky docela drama, ale už si nevzpomínám, jestli jsme schovávali všechno nakoupené zboží.
|
Monty |
|
(3.1.2020 10:31:41) Ropucho, myslím, že to, co se převézt smělo nikdo nechtěl. A na navlékání nových hadrů na sebe v několika vrstvách v lese před celnicí se dost dobře zapomenout nedá.
|
Ropucha + 2 |
|
(3.1.2020 10:36:43) Monty, aha, vidíš, tak ty cesty zpět mi nějak vůbec neutkvěly. Pamatuji si jen stres se schováváním bankovek a rodiče zelené strachy cestou tam
|
Monty |
|
(3.1.2020 10:38:36) Ropucho, jj, peníze se cpaly do dámských vložek, do tub se zubní pastou, do dětskejch předsnídávek...
|
Ropucha + 2 |
|
(3.1.2020 10:51:06) Monty, jojo, jako pašeráci drog.
|
|
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.1.2020 10:37:54) dodnes si pamatuju nepříjemný pocit na hranicích - vždycky jsme něco vezli (ať už peníze tam nebo věci zpět)... ale nepamatuju si, že by nám někdy něco zabavili... táta měl vždycky takové sebevědomé vystupování, tak asi to dost pomáhalo dědeček vždycky vyprávěl, jak pašoval záclony v rezervní pneumatice a babička měla hlavní starost, aby jí je neušpinil
|
Ropucha + 2 |
|
(3.1.2020 10:43:08) Rose, já si živě pamatuji výjev, jak se blížíme k hranici a maminka se svazkem bankovek v ruce pořád řeší, kam je dát, pořád se jí něco nezdálo. Nakonec si je v rychlosti strčila pod zadek, když už byl celník skoro ve dveřích. Myslela jsem, že chudák maminka omdlí, naštěstí kontrola proběhla jen formálně orazítkováním pasů a vystupovat jsme nemuseli.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(3.1.2020 10:51:14) máma zase nedávno vzpomínala, jak letěli z lybie a vezli zlaté řetízky - známí jí radili, ať je mi je strčí do plínky, že to bude bezpečné - to se jí nezdálo a tak to nakonec strčila do kapes u kalhot - při kontrole pak jako první přikázali rozbalit plíny a kontrolovali právě ty a jak mě rozbalili a zase zabalili (do stejných a asi už počůraných a tedy studených plínek), začala jsem řvát a když chtěli kontrolovat mámu, byla jsem už prý úplně k neutišení, tak ji raději poslali bez kontroly... řetízek mám dodnes
|
Monty |
|
(3.1.2020 10:52:49) Rose, to je jak z Majora Zemana, akorát že tam v plínkách pašovali bouchačku.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(3.1.2020 11:20:09) Rose, nojo, zlato si maminka také vozila, u nás bylo hrozně drahé (a bídná nabídka) ... Ale vůbec si nevzpomínám, jak to převážela. Možná to raději schovávali mimo zraky dětí ...
|
|
|
|
|
|
|
Senedra |
|
(3.1.2020 10:33:00) Jj, tchýně vyprávěla, jak se pašovalo z Polska ( bydlí kousek od hranic) - ženské na sobě měly tři, čtyři halenky, stejný počet svetrů..
Mamka mi zase říkala, že třeba celníci kontrolovali lidem boty, jestli se nesnaží provést nové na nohou.
V šedesátkách byla móda drdolů. prohmatávali ženským i ty.
Moje mamka skoro nešila, ani nepletla, občas mi něco ušila a upletla babička. Ta měla 4 vnoučata, takže se na mě nedostávalo moc často. Někdy jsem dostala oblečení po sestřenici, která ho zase dědila po známé z Německa. takže celkově nic moc. Časem ( těsně po revoluci) jsem si trochu začala plést a šít sama, ale nastoupila doba sekáčů a Vietnamců a skončila jsem s tím.
|
neznámá |
|
(3.1.2020 10:37:04) Vietnamci, pamatuji, jak jsme někdy po k nim jezdili nakupovat. Všechny dnešní butiky v okresním městě na náměstí opanovali Vietnamci a my se chlubili tím, co máme od Vietnamců.
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(3.1.2020 14:06:50) ty věci se ze zahraničí PAŠOVALY.
Ani ne tak, že by bylo zakázáno něco dovážet (něco tedy zakázáno bylo), ale protože byl limit na výměnu peněz, ale to bylo málo, tak každý měl peníze vyměněné nelegálně - a pak to nemohl napsat do celního prohlášení.
|
|
|
byvala radka |
|
(3.1.2020 13:08:12) tak to jsi měla dobré, já se naučila šít v šesté třídě u kámošky, co jí šila mamka a co šla pak na švadlenu jinak mě máma nutila chodit v poděděných hadrech (které jsem v nestřeženém okamžiku jednou odnesla do školy do sbírky na Jemen) a nejlepší kousky jsem nakoupila v maloměstě, přes které jsem jezdila k babičce na prázdniny (měli tam třeba květované rifle nebo žlutočerné pruhované triko)
|
|
Monika |
|
(4.1.2020 0:10:55) Ha, ha, prý tuzex, Brno, NDR, Budapěšť a švadlena Vidím, že "třídní rozdíly" byly i za socialismu. O Tuzexu jsem věděla, že existuje, ale nikdy v žádném nebyla ani jiný člen rodiny, pokud vím. V zahraničí jsem "za totáče" byla jen 2x v Polsku na sportovní turnaji (nákupy tedy taky proběhly, dovezly jsme spoustu gumiček do vlasů a každá tak jedno "tričko s obrázkem", víc peněz nikdo neměl)Švadlenou byla moje mamka (povoláním zdravotní sestra) Ale do roztrhání jsem věci tedy taky nenosila, asi proto, že jsem neměla žádné, co by za to stály (a taky jsem měla 2 mladší sourozence)
|
Senedra |
|
(4.1.2020 10:11:13) Moniko, tak nějak. Občas jsme jeli do prahy za babičkou, něco se koupilo, ale zase rodiče neměli moc peněz. Taťka se někdy dostal služebně do zahraničí ( ale NDR, Polsko, Maďarsko) a rozhodně neměl čas, peníze a povahu, aby nám sháněl oblečení. Ale zase třeba přivezl Rubikovu kostku. Žádné nákupy v Polsku, v Brně...
|
|
|
|