Dari79 |
|
(11.9.2022 11:03:44) Před 30 lety mi bylo nějakých 13, čili byla jsem dítě.
Měla jsem se 10 000x hůř, co se životní úrovně týče, to je bez diskuse.
Byly jsme 3 děti s matkou samoživitelkou, neměli jsme ani auto, bydleli jsme teda v zásadě na podobné úrovni jako teď (dům na vesnici), samozřejmě vybavením z doby před 30 lety, ale peněz moc nebylo, klasicky jsem měla 1 kalhoty, 1 boty, 1 bundu... většinou stejně děděné po starší ségře... Ale počítač třeba jsme měli, na hry, ATARI, co se připojoval k televizi a hry se nahrávaly z kazet na takovým malým kazeťáku... (dostala jsem ho za úspěšné přijímačky na víceletý gympl). V domě se topilo uhlím, takže zimu v domě v zimě taky pamatuju, kdo přišel první ze školy/z práce, tak jako první šel zatopit, aby pak odpoledne - v noci bylo teplo (vesnice obecně nebyla plynofikovaná, takže to tam tak dělali všichni). K moři jsem za celé dětství se dostala 2x, jednou na tábor do DDR díky ROH (jeli jsme tam vlakem, bylo to fajn) a zhruba v této době (před 30 lety) jsme jeli s mámou autobusem do Bulharska... (letadlem jsem poprvé letěla asi ve 20, moje dítě v 11 letech letělo letadlem už asi 14x (tam a zpět)).
Jídlo a tak jsem nakupovat nechodila běžně, takže porovnat ceny tehdy a dneska nedokážu, ale na počet hraček, oblečení a vůbec věcí si moje dítě žije mnoho-mnoho-mnoho násobně na vyšší úrovni, než jsem tehdy měla já.
Nejnižší životní úroveň jsem měla během studia VŠ. Měla jsem jen symbolické kapesné, musela jsem si při studiu vydělávat, abych měla fakt na jídlo, základní oblečení, kopírování skript (na kupování vlastních jsem neměla). Jedli jsme fakt nízkonákladové jídlo (uvařený hrnec bramboračky na 3 dny atd.), nebylo ani na (objektivně celkem levné a dotované) jídlo v menze. O prázdninách se makalo po brigádách a na výlety a "dovolené" jezdilo stopem a spalo se ve stanu na kraji louky atd. Ale byli jsme mladí a taky to byla moc krásná doba, nejhorší byl ten první rok, než se to člověk všechno "naučil". Takové ty fígle - že pečivo před zavíračkou je za půlku, obchody s levnýma potravinama před/těsně po minimální trvanlivosti ... Pak už to bylo fajn, vyřídili jsme i nějaké sociální dávky, měla jsem stabilní (rozumně placenou) brigádu s volnou pracovní dobou, takže nakonec jsem z vysoké odcházela i s nějakými úsporami.
Spíš je pro mě otázka, jestli moje dítě (zvyklé naopak na vysokou životní úroveň) se bude mít za 30 let líp, než jak mu život zařizuje maminka s tatínkem...
Já fakt nemám problém mít se líp, než jsem se měla v dětství... Moje dítě to bude mít mnohem těžší, trumfnout nás.
|
Federika |
|
(11.9.2022 11:24:58) Dari, já to měla tak nějak vlastně stejně Až na to symbolické kapesné na VŠ, neměla jsem vůbec nic. Ale nikdy jsem se vlastně chudě necítila,asi věk. A děti nás trumfnout nemusí, doufám, že jim nepůjde primárně o to.-) Člověk jim ale samozřejmě přeje, aby se měly dobře.
|
|
Dari79 |
|
(11.9.2022 12:07:29) No, to je jasné, že ne.
Ale já fakt měla 1 kalhoty. Nosila jsem je do pondělí do pátku a o víkendu mi je matka vyprala. A když nebyly v pondělí ráno suché (zima, mokro venku...), tak jsem si je dosoušela ráno u trouby, fénem nebo žehličkou, abych měla v čem jít do školy.
Aktovku, penál atd. jsem nosila fakt "do roztrhání". Boty "se žralokem" taky pamatuju...
Nebyly jsme úplné "sociální případy", ale bylo to zřetelné, že těch peněz je málo a že se musí počítat. Možná horší v tom, že tenkrát nebyly takové ty Kiky a jiné nízkonákladové obchody a facebooky, kde se dá spousta věcí "zdarma za odvoz" nebo "věnuju oblečení po dětech" atd.
Třeba ségra je taky rozvedená se třema dětma a rozhodně i ty její děti mají sakra jinou životní úroveň, než jsme měli my, v dětství. Takže když srovnám (lépe) ségru dnes a moji mámu tehdy, tak určitě je na tom líp ségra.
|
Stará husa |
|
(11.9.2022 12:17:10) Tak to já měla oblečení vždycky plno, dokonce jsme si s maminkou nechávaly v 70. letech šít u švadleny. Vlastně teď mám asi nejmíň oblečení, co jsem kdy měla, včetně dětství.
|
|
Vítr z hor |
|
(11.9.2022 12:21:58) Taky jsem občas dosoušela fénem
A ještě jsem jednou za pár dní nastoupila v kozačkách na balkoně na papundekl a přestříkala jsem špičky barvou na semiš
Musely vydržet v podstatě celou střední školu.
|
|
Termix |
|
(11.9.2022 12:39:47) Dari, tohle jsem měla podobné. Měla jsem jen troje spodní kalhotky a musela si je prát denně v roce. Stejně tak ponožky. Měla jsem jednu bundu a nosila ji i tehdy, když už byla malá. Babička mi upletla asi deset cm na zápěstí a deset cm dolní lem, aby mi jako byla dobrá. Kalhoty jedny, praly se jednou za měsíc, když jsem mohla k babičce, co měla pračku.
Od 15 jsem chodila na brigádu uklízet do nemocnice, abych si aspoň vydělala na svačiny a základní věci. Budu všem k smíchu, ale já si z brigády koupila svůj první zubní kartáček.
|
Termix |
|
(11.9.2022 13:04:34) No ničím. Prostě jsem si vypláchla pusu vodou.
|
jak |
|
(11.9.2022 18:28:41) Termix, zase se mi svírá srdce, když to čtu. Jinak před 30 lety mi bylo 17, to bych teď měnila za všechno, co mam:).
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.9.2022 10:26:03) "Jinak před 30 lety mi bylo 17, to bych teď měnila za všechno, co mam:)."
ufff... já bych nechtěla těch 17 zpátky ani za nic a to jsem měla relativně pěkný život, asi jsem byla i trochu krásná, užívala jsem si spoustu zábavy, ale když si vzpomenu, co všechno jsem v té době "musela" a hlavně, co jsem nesměla a co by mě teprve čekalo, tak jsem radši stará, tlustá, ošklivá, ale mnohem, mnohem svobodnější
jinak před 30 lety mi bylo 15, byla jsem ve druháku na sš, moje příjmy byly 60 kč týdně z brigády a kapesné, co sotva pokrylo cestu do školy a domů... dneska jsem na tom o něco lépe
|
Mi+3 |
|
(12.9.2022 10:59:12) No před 30 lety jsme sháněli bydlení a to zrovna bylo těžko dostupné. Stavební spoření nebylo, hypotéky nebyly, privatizovala se Česká spořitelna a půjčky byly skoro nedostupné. Převody na katastru byly taky zpomalené a ceny domů v té době stoupaly nejmíň 10x. Byty byly státní a tedy neprodejné, družstevní se taky většinou neprodávaly, podnikové byty už taky končily. No a po třiceti letech je to tu zas, ceny se zvedají, hypotéky už nejsou pro pracující skoro dostupné. Zase se třeba vrátíme k bydlení u rodičů v 3+1, ale přidělení státního bytu se už skoro nikdo nedočká, protože obecních bytů je míň než bývalo státních. A ceny jsou i 100x vyšší.
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.9.2022 11:42:51) Před 30 lety mi bylo 25 a klidně bych to brala zpátky. Byla jsem na mateřský a docela jsem si tu "dovolenou" užívala.
|
|
|
|
|
|
Půlka psa |
|
(11.9.2022 12:42:14) kartáček Ne, tak ten k smíchu není.
|
|
K_at |
|
(11.9.2022 12:45:21) Termixi, přála bych si, aby ti tzv "rodiče" byli zavření v temné díře a už nikdy nespatřili světlo. Nenávidím je.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.9.2022 12:47:54) A k nim bych přihodila lidi ze sociálky, kteří měli konat a nekonali.
|
K_at |
|
(11.9.2022 12:51:30) Inko, sousedé, učitelé, lékaři, ti všichni.
|
|
|
Dooly. |
|
(11.9.2022 13:07:00) Jano,v tomhle byla ,si myslím výhoda tehdejšího školství. K zubaři, na očko apod jsme chodili celá třída,takže mám dodnes krasne zuby. Na ortopedie se hromadné nechodila,takže mám displazii kyčlí, ptz mi rodiče peřinku prostě nedávali a k doktoru se mnou šli " obcas" ,asi jim to nepripadalo důležité Vůbec si myslím,že se mi díky škole a tehdejšímu systemu- chození na " pionyra" kroužky zdarma,otevřely široké obzory.V tom mají dnešní děti neresicich rodičů pech
|
|
K_at |
|
(11.9.2022 13:50:27) NJ, cože? "No tak to se rozlédni pořádně - víš kolik takových dětí dneska je? Takových, kteří nebyli u zubaře v patnácti nikdy a podle toho taky jejich zuby vypadají, nemají spodní prádlo, nemají kartáček - taková zbytečnost. Nemají hřeben. Ale termix se začlenila, protože mě zajímá, jak si čistila zuby?"
Nerozumím. Nechápu poslední větu. A k celku- On někdo dnes zpochybňuje, že jsou děti z naprosto nevyhovujících podmínek?
|
K_at |
|
(11.9.2022 14:47:45) NJ, já to vím.
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(11.9.2022 14:21:11) Jano, mam stejny pohled na vec. Nemuze se mit financne lip ten na davkach, nez ten, kdo na dotycneho vydelava. Je to zhednoduseny pohled samozrejme, ale nemakacenkove by meli pocit ti, ze se nezucastnuji spolecenskych povinnosti a ze nedavaji, jen berou. To asi nejde donekonecna, to damd jsko rozsirovani poctu statnich uredniku - hlavne treba tech kontrolujicich ty pracujici a vnasejici prostredky do “ celku”. To jsou paradoxy.
|
kosatka2 |
|
(11.9.2022 15:28:23) Nová Jano, ale naopak se stává, že do šílené bídy občas zapadne i někdo z tzv. lepší rodiny, a taky se stává, že se někdo z bídy vyhrabe. Jen ti lidé to mají samozřejmě mnohem těžší, nemají oporu a navíc rodina je stahuje zpátky dolů, a přesto si to někteří dovedou ohlídat, zajistit si přijatelný život a ještě občas tahat z bryndy příbuzné, i když tady já odříznutí se od rodiny naprosto chápu. Ale není to tak, že jednou v bídě=všechny generace v bídě. Samozřejmě lidé se na potkání nechlubí tím, co museli v mládí překonat, ale jsou tu.
|
|
|
|
|