| Zeyfera | 
 |
(17.4.2026 20:55:51)
Znáte tyhle situace z rodiny a mezi kamarády?
a) manžel je rád, že má za manželku úspěšnou ženu, ale těší ho, že přeci jenom vydělává o trochu víc
b) sestry se mají rády, ale přeci jenom jednu těší, že je profesně a finančně o něco úspěšnější než druhá sestra
c) kamarádi si pomáhají, ale když jeden přešel z těžké VŠ na lehkou, protože nezvládl zkoušky, toho druhého těší, že on (na rozdíl od kamaráda) těžkou školu zvládá
Jak se cítíte vy?
a) Těší vás, když jste o něco úspěšnější než okolí a přijímáte to, protože jsme tak biologicky nastavení?
b) těší vás, když jste o něco úspěšnější než okolí a pak si to vyčítáte, protože byste se tak neměli cítit?
c) nikdy vás netěší, když jste úspěšnější než okolí?
|
| Stáňa * | 
|
(17.4.2026 21:08:33)
A jak to mas ty?😀
K prvni sekci, asi nemam talent toto vnimat nebo takovi lide v me bubline nejsou.
Jinak myslim, ze uspesne lidi tesi, ze jsou uspesni. Proc by se za to meli stydet? Pokud pominu rentiery a lidi, co se narodili se stříbrnou lzickou v puse, tak se k tomu vetsinou dopracovali vlastni pili.
|
| Zeyfera |
|
(17.4.2026 21:40:42)
Já mám takové lidi v mé bublině, proto jsem se nad tím zamyslela  Samozřejmě ti lidé to nikdy neříkají nahlas a napřímo před tím druhým člověkem. Já asi tíhnu nejvíc k a) a někdy přemýšlím nad b)
|
|
| kněžna Dragomirová | 
|
(18.4.2026 18:26:51)
já ve své bublině mám velice úspěšné lidi, kteří se za úspěšné naopak vůbec nepovažují, že by je nějak ěšil jejich post, to vůbec, tam to vnímám jen u lidí nad 60 a výš - takovou nějakou pýchu na ty sé životní zkušenosti, když občas vypráví - a když jsou z rodiny a vím, kde je pravda, tak si povšimnu i to, kde si sami ve vypráění trochu "přidali" :))
Jinak jsem ale ze sociální skupiny, kdy radost, že je na tom někdo hůř, nemá asi nikdo a nemáme důvod,a je to nejspíš proto, že všichni v rodině se máme dobře, netrpíme nedostatkem, máme spokojené vztahy a v životě jsme si mohli splnit cokoli jsme chtěli... a emáme asi ani nikdo vysoké ambice. Já toho taky k životu moc nepotřebuju, takže nikomu nezávidím.
Tak jen to, že v mojí sociální bublině se ti, kdo jsou úspěšní často cítí nedostateční...neuvědomují si ten "úspěch" , nebo tak bych to řekla. Čast ty věci berou jako standadr, a to jsem i já.
Ale - máte pravdu. Ted při psaní mě napadlo jedno jediné období, kdy jsem takto přmýšlela a cítila. Když se mi nedařilo otěhotnět. Jedno z nejsmutnějších období v mém životě. Tam jsem hodně koukala po druhých, porovnávala, kdo už, kdo ještě ne, s kým se ztotožnit.. bylo to strašné.
|
|
|
| Termix | 
|
(17.4.2026 21:42:53)
Jednomu velmi blízkému kamarádovi spáchalo dítě vloni sebevraždu. Těší mě, že naše děti tyhle nápady nemají. Druzí nejbližší kamarádi prochází šíleným rozvodem. Těší mě, že s manželem máme hezký vztah. Jinak mám vždy pocit, že jsem ta horší.
|
|
| K_at |
|
(17.4.2026 21:54:14)
Hele, to je hrozně subjektivní a velmi velmi mnoho nuanci to má.
Blbý je, kdyz tam je výrazná zavist, neprejícnost, nebo pocit nějakého soucitu ci nadřazenosti.
Ale byt si vědom, ze se mi daří, nebo vědomí, ze potrebuju pro svůj pocit mit vyšší výdělek, ještě nemusí nutně znamenat blby vztahy, nebo povahu.
Já obcas mam nějaký ten drobný zášleh závisti obecně, nebo spíš treba mírná lítost. Ale okamžitě to identifikuju, a vetsinou si k tomu racionálně doplnim zbytek obrázku.
Vůči rodině a blízkým mam převážně pocit radosti, hrdosti a obdivu za úspěchy.
|
|
| babi_ | 
|
(17.4.2026 22:20:37)
Těší mě, když jsem lepší v ofiko soutěži (závody, testy, hry...), ale obecně "životní úspěšnost" neporovnávám, a už vůbec ne v rodině či mezi přáteli.
Mám přístup "ty jsi ok, já jsem ok".
Kolem sebe to porovnávání také nevidím.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(17.4.2026 22:24:05)
Závistivá ani nepřející jsem nikdy nebyla. Pyšná, namyšlená a nepokorná ano.
V dětství jsem byla vedená cítit se dobře, když jsem v čemkoliv lepší než druzí, ve škole i v rodině.
Myslím, že v současnosti už to mám srovnané, snad.
|
|
| Blanče | 
|
(17.4.2026 22:43:37)
Necítím se lepší, jsem vděčná, že to mám jak to mám. Já s manželem a hlavně naše děti. A upřímně, pořád mám pocit, že si to nezasloužím, a že mě někdo - něco - potrestá za báječný život, který jsem si nezasloužila.
|
|
| Čumča. | 
|
(17.4.2026 23:05:28)
uff, Zeyfero, hezké téma, ale fakt těžké, neměla bys tam příště něco, u čeho by si člověk nemusel tolik sahat do svědomí?
přijde mi, že v podstatě každý žijeme svůj život "jednou dole, jednou nahoře" - neustále je střídavě lépe a hůře - takže když jsem já zrovna šťastná a spokojená sama se sebou, je zbytečné/nerozumné se srovnávat s někým, kdo zrovna zažívá trápení, protože za nějakou dobu mně přibyde nějaká větší starost, jemu se zase naopak začne dařit a budeme se tudíž cítit opačně - jak z toho mám vyvodit, že jsem já nebo naopak on úspěšnější? Vždyť je to naprosto relativní...
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(18.4.2026 9:30:41)
No upřímně řečeno nemívám pocit, že jsem lepší  lidé kolem mne jsou mnohem chytřejší, pracovitější, hezčí, víc vydělávají, lépe hospodaří, lépe zvládají vychovávat děti, lépe se starají o své zdraví, lépe řídí svá auta i životy... Když už se mi podaří nějaký dílčí úspěch, moc dobře vím, že je to z velké části náhoda a štěstí, než že bych se o to zase tak zasloužila a teda ano, někdy druhým trochu závidím, ale ne ve smyslu nepřejícím, spíš "to by se mi taky líbilo"...
A když si sáhnu hodně hluboko do svědomí, přiznávám, že jsem trochu snob, co se inteligence týče, iritují mne hloupější lidé, zvlášť pokud s nimi musím spolupracovat, ovšem uvědomuju si, sama nejsem nejlepší, možná i proto, že si vybírám raději společnost těch lepších... A je mi milejší být horší mezi lepšími než lepší mezi horšími (což je vlastně dost hnusné, když o tom tak přemýšlím  )
|
| kněžna Dragomirová |
|
(18.4.2026 19:19:27)
to máš jako rodina mého muže oni jsou tam všichi nadprůměrně inteligentní, všechno jim jde, na co sánou, ale je vtipné někdy vidět, jak jsou na manuální věci, i třeba naprosto triviální jako vaření a pečení, naprosto neznalí a leví :) Ale zase - tím, jak mají díky inteligenci vyděláno, tak si to dovedou zařídit jinak, plus jsou nenároční . Takže já to vnímám, ne lepší nebo horší, ale JINÍ.
Někdy to tchán nevydrží a řekne mi "..jasný, už to prosím neopakuj.." - asi si myslí, že s nimi mluvím jak s blbými, ale není to pravda,jen třeba popisuju cestu do školky nebo tak 
hodně historek co se jim tak stalo, je o tom, jak lidi u nich, například v práci, dělají průšvihy, a když udělají průšvih oni, tak je to tak jednou za deset let, a navíc se u toho hroutí jako by šlo o třetí světovou. Ale přitom se ve finále dozvte, že za tu chybu stejně nemůžou přímo oni. Ajá si vždycky říkám...lidi, kdybych vám řekla jen polovinu mých kiksů jen za dnešní den, za které jsem ale fakt mohla jen a jen já a moje lenost nebo nepozornost...ti by nevěřili :)
Já je mám ráda a beru to tak, že oni za to nemůžou... stndard je pro ně někde hodně vysoko, a oni prostě to mají jinak a nedokážou pochopit, jak někdo může být tak b--ej a nepochopit to, nebo si to nezapamatovat. Jako já jim rozumím...ale tak neudělají s tím nic...jen to beru tak, že oni za to nemůžou, mají hranici posunutou :)
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.4.2026 21:11:59)
Kněžno, nemůže to být tak, že v rodině tvého muže jsou hlavně nadprůměrně sebechvalní?
Spousta lidí je nadprůměrně inteligentních a k tomu i manuálně zručných a třeba i dalšími kvalitami disponujících. Není to zase takový úkaz, být inteligentní a zastávat bezchybně svou práci 
|
| kněžna Dragomirová |
|
(18.4.2026 21:23:37)
nene, :) oni jsou super, pohodoví.
možná to, co jsem psala, vyznělo moc negativně, tak to není:)
proto říkám - každý jsme jiní. :) já švagrovou obdivuju za to, co dokázala vystudovat za školy, jakou má úroveň jazyků a tak, a ona m jistě obdivuje za to, ž peču skvělé narozeninové dorty, bublaninu a že umím kuře na paprice. Prostě lidi jsou různí a to je skvělé, jak se doplňují :)
a samozřejmě mají svoje chyby, jako všichni:)
proto říkám - to je neporvnatelné, každý jsme jedinčný. Já teda srovnávání nemusela nikdy, nejsem soutěživá a třeba sport, to mi vysloveně přišlo jako ztráta času, snad ta nutnost pohybu u toho byla fajn, ale jinak to šlo mimo mně vždycky:) nevidím v tom smysl, že někdo je na prvním, někdo na druhém...
Třeba u olympiády si říkám - tak super, člověk je nejlepší na světě. Jako určitě to je fajn, ale nikdy jsem nepochopila, co jako pak s tím?
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.4.2026 21:34:06)
"nikdy jsem nepochopila, co jako pak s tím?"
No z prvenství na olympiádě je asi docela dost peněz  , ale rozumím ti, mě nechává sportovní soutěžení také chladnou.
Když mě v dětství někam postavili a získala jsem diplom, třeba na táboře, tak mě to samozřejmě potěšilo, ale sama jsem se nikdy nikam nehrnula.
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(18.4.2026 9:49:29)
Není nejúspěšnější vlastně ten, kdo si našel svoje místo v životě, které co nejvíce odpovídá jeho naturelu, schopnostem, slabým a silným stránkám? Třeba i nemusí vydělávat kdovíjaké peníze, ale chodí do práce fakt rád.
To o sobě jeho šéf (vydělává víc, životní úroveň vyšší, zodpovědnost velká, stres taky) třeba říct nemůže - kdo je na tom teda lépe?
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(18.4.2026 11:28:36)
tyjo, asi nikdy. Nejsem soutěživý typ, naopak jsem soutěžení a srovnávání neměla ráda, tak nějak mi to odmalička nedávalo smysl.
Hned si třeba řeknu, že na té těžší škole mě třeba blbou učitelku, nebo doma potíže, nebo má ADHD..
u manželů - tam to nechápu vůbec. Mám ráda muže proto, jaký je, a ne kolik vydělává, a o mě.
Asi úplně tn koncept nechápu.
Ale jednou se mi to stalo! A nevěděla jsem vlastně, co si o tom mám myslet. Byla to anželova rodina, konkrétně švagrová.
Jestli znáte ty rodiny, kde geneticky jsou všichni dost chytří, soběstační, bez ohledu na vzdělání a temperament inteligentní, tím pádem i asi v pohodě zajištění (jakože finančně gramotní, ne že by měli majetek, to ne).
Tak jsme se bavili o pijímačkách, jak se to teď píše, kolik je převis a jaké jsou kde šance. Oni jsou všichn z rodiny osmiletý gympl levou zadní, rodiče tituly, babička právnička, děda řditel, ale tak prostě normálně...obyčejně normální :)
No a já říkám, že na soš, třeba cestovní ruch je úplně stejně masakrozní převis 7.0× přihl./místo) a kosmetičku (7,4 ) jako na některé pražské gymply třeba Kavalírku ( 7) nebo na Ústavní (6.7)
no, prostě jsem jen řekla, že ten x násobný převs se netýká jen gymplů. Nemohli tomu uvřit a nechápali proč. Říkám - no vždyť je jasné proč - na gymnázia je převis, ale komu skutečně jde o gymnázia? většinu jsou to 3 děti ze třídy, tj. pouhých deset procent dětí... zbývá devadesát procent dětí průměrně inteligentních, které se potřebují porvat o oblíbené obory na SOŠ. Kadeřnice, kosmetička, cestovní ruch, policejní kademie a tak..
"Těch 10% dětí z celkového počtu třídy, které nakonec na gympl jdou, je špička ledovce těch nejinteligentnějších, nejnadanějších, top top.... "
...no, a jak to tak povídám, tak jsem si všimla, jak se na tváři mojí švagrové objevil takový tajný úsměv, a ten výraz její tváře - byla to vteřina - byl takovou směsí čepýřeí, pýchy, oddechu a fakt pocitu wow, my jsme fak ti nejlepší, no to máme pohodu, super.
Tak tehdy mě to trklo, jak zareagovala... a možná mě to trochu mrzelo ve smyslu, že já v tu chvíli muvila o tom, jak to mají lidi, kterých j vtšina, těžké...
Ale jinak se mi to nestává, ani se s tím naštěstí asi skoro nesetkávám.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.4.2026 12:57:48)
"které nakonec na gympl jdou, je špička ledovce těch nejinteligentnějších, nejnadanějších, top top.... "
To je pravda jen částečně.
Na gymnázia odcházejí především děti ambiciózních rodičů, v lepším i horším smyslu slova, pro které je vzdělání vysoká hodnota. Jdou tam děti, u nichž se automaticky počítá s VŠ studiem.
Jsou mezi nimi ty "top top" nejnadanější, ale i průměrné.
Mít jako rodič radost, že mám nadané a úspěšné děti, je ale asi velmi přirozené. Já tu radost také mám, neumím si představit, že by mě to netěšilo. Ale není to žádná moje zásluha, je to prostě řetěz genů, tak jak popisuješ. Mnoho rodičů musí pro vzdělání svých dětí vynaložit velké úsilí, ti zasluhují obdiv. Já to dostala zadarmo.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(18.4.2026 18:20:12)
já to vůbec nebrala tak, že by byli potěšeni že je to jejich zásluha. Byla potěšena spíš jako výsadu, že jsou lepší bez práce, že ji to těšilo..asi stejně jako tebe.
Prostě se tak jakože usmála "satisfying proud smile" :)
tu top top jsem myslela ve smyslu výkonnostního studijního typu (ze vzorku třídy) - ale to je snad doufám, jasné. :)
|
|
|
| monam |
|
(18.4.2026 22:18:19)
V dnešní době soukromých gymnázií se alespoň v Praze na gympl dostane každé dítě, jehož rodiče jsou ochotni a schopni zaplatit cca od 150k ročně, zejména ty člyřleté se vyrojily jak houby po dešti.
|
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(18.4.2026 14:21:45)
Snažila jsem se zamyslet.
Mě těší být v něčem dobrá, třeba i skvělá a zároveň mi nevadí, když je někdo další taky dobrý, taky skvělý. Když je někdo méně dobrý a skvělý, je mi to jedno, nijak to se mnou nesouvisí.
|
|
| sally | 
|
(18.4.2026 16:53:28)
těší mě, když se mi něco povede, ale nepotřebuji k tomu ten pocit, že někdo je horší.
V mé životní fázi vidím, že jsou lidi, kteří jsou na tom lépe např. finančně, ale taky vidím, co je za tím (např. v práci od nevidím do nevidím, děti různě po babičkách a chůvách atd., dovolené trávené na telefonu a pracovním počítači)... hodně z toho je o životních prioritách a my (naštěstí celá rodina) je máme jinde. Ne lépe, ne hůře - JINDE
jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem lépe - nebo mnohem hůře - zdravotně než já - a vidím, jak se s tím vyrovnáváme - ale nemám pocit, že jsem lepší člověk proto, že nejsem na vozíku, nebo horší člověk proto, že chodím s holí... prostě to mám JINAK.
Úvodní příspěvek staví všechno do světla závisti a neustálého srovnávání se a vyvyšování se... to musí být docela stresující život, neustále se porovnávat... hmmm... tak ano, v tomhle případě mi přijde, že to mám fakt lepší
|
| sally |
|
(18.4.2026 17:06:50)
...ale pokud to někoho potěší, tak rozhodně je tu spousta žen, které jsou lepší než já
- vypadám na svůj věk (možná i starší)
- sportovat musím opatrně, takže pochybuju, že budu někdy aktivní babka, co sjíždí černé sjezdovky s vnoučaty
- nezdobím dům dle ročních období a svátků (kromě vánočního stromku)
- mám doma bordel, neumím uklízet
- nemám žádné moderní oblečení
- neumím hubnout
- a rozhodně nejsem politicky vyspělý jedinec
|
| K_at |
|
(18.4.2026 17:46:33)
Sally, prostě normální ženská.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.4.2026 21:01:20)
Sally, a co to je, být "lepší žena"? Jak se to měří?
Ani u svatých není tak jednoduché to určit
Můžeme se maximálně subjektivně poměřovat v jednotlivostech.
|
|
|
|
| monam |
|
(18.4.2026 22:14:04)
Přiznám se, že tímhle směrem obvykle nepřemýšlím. Někdo má to a někdo něco jiného.... někdo zvolí kariéru a děti vídá max pár hodin o víkendu, někdo se vytrhne na x let z pracovního procesu. Někdo chce mít vlastní barák, někdo si vystačí s pronájmem. Nepřemýšlím o cizích prioritách.
Ale před pár lety jsem si uvědomila, že se celoživotně pohybuji mezi hodně chytrými lidmi, díky čemuž mám někdy pocit, jako bych dobíhala peleton. Můj exmanžel třeba tyhle pocity eliminoval tím, že se posunul o patro níž a začal kamarádit s méně chytrými a úspěšnými lidmi, aby mohl dál hnípat a mohl se přitom cítit dobře. Mě moje sociální bublina vyhovuje, jen je to trochu celoživotní tlak.
|
| K_at |
|
(19.4.2026 8:22:58)
Monam, vy jste se rozvedli? Chápu to správně?
|
| monam |
|
(19.4.2026 10:02:45)
kat, s tímhle ex nemám děti, je to už dávno
|
| K_at |
|
(19.4.2026 10:57:35)
Monam, aha. Tak ok.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.4.2026 9:24:06)
"se posunul o patro níž a začal kamarádit s méně chytrými a úspěšnými lidmi, aby mohl dál hnípat a mohl se přitom cítit dobře"
To je zajímavé. Jak se toto v praxi provede?
Neumím si příliš představit, že člověk cíleně hledá přátele podle chytrosti a úspěšnosti.
|
| monam |
|
(19.4.2026 10:08:46)
ropucho, asi se to těžko popisuje. Prostě tak nějak rezignuješ na to spolupracovat s lidmi se stejnou krevní skupinou, kde by ses ale musela pořád snažit a něco dokazovat (teď myslím pracovně) a dáš přednost lidem, kteří nemají třeba ani maturitu, ale vzhlížejí k tobě a to je pro tebe to podstatné. Ex měl firmu, resp. několik firem, které takto zdárně odvedl do pekel. Když jsem se s ním seznámila, byl to intelektuál s vizí. Jenže to nestačí, člověk na sobě prostě musí pracovat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.4.2026 10:48:21)
Monam, díky, asi rozumím.
V pracovní spolupráci si takový výběr představit umím.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.4.2026 10:55:32)
V práci by pro mě asi bylo nekomfortní být součástí týmu ambicióznějších a schopnějších a mít stále pocit tlaku, že jim nestačím.
Mírná inspirace a motivace schopnějšími je pozitivní, ale musím mít pocit, že je dokáži nějak se ctí následovat a doplňovat.
Obklopit se účelově výrazně slabšími, aby člověk pohodlně zářil, je samozřejmě něco jiného.
|
| monam |
|
(19.4.2026 12:25:05)
"V práci by pro mě asi bylo nekomfortní být součástí týmu ambicióznějších a schopnějších a mít stále pocit tlaku, že jim nestačím."
To je těžké. Já i ex jsme byli Husákovy děti, tedy začínali jsme v devadesátkách, oba jsme to chtěli někam dotáhnout, byli jsme ambiciózní. Já si při celkem náročné práci dodělávala vysokou, on se upnul na podnikání (a studium mi záviděl, ale on na něj prý neměl čas). Možná by neskončil tam, kde skončil (s dluhy a celkem ostudou myslím), kdyby byl více ochoten spolupracovat s lidmi, kteří na sebe i své okolí mají nějaké nároky a nevsadil na lidi, kteří ho hlavně obdivovali. Nevím, nejsme v kontaktu, třeba se má dobře, ale pro mě to tehdy bylo velké překvapení.
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(19.4.2026 13:32:15)
Ropu, životní láska mé kamarádky je ten příklad, který zmiňuje monam, byl to muž, který byl sice zábavný, ale v reálném životě poměrně nepoužitelný, v těžší situaci totiž vzal do zaječích (to nechceš ani pracovně, ani partnersky, ani v přátelství). Našel si práci jako instruktor (velice trpělivý a vstřícný), každodenní kontakt s mladými lidmi mu vyhovoval, vzhlíželi k němu, a jemu to velice imponovalo.
|
| monam |
|
(19.4.2026 13:53:23)
Můj ex by určitě lépe řídil svoji firmu s nějakým základním manažerským vzděláním. Ale to bylo úplně vyloučené, aby jeho někdo něco učil, jeho, který ví přece všechno. A přitom to byl nebo snad i je nadprůměrně chytrý člověk. Jen ty mindráky.... Jo, a taky vzal v první těžší situaci do zaječích.
|
|
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(19.4.2026 13:57:57)
Upřímně,je mi to opravdu jedno. Určitě jsou mnohem úspěšnější lidé než já, a taky míň úspěšní.
Co je to úspěšný? A co je úspěšný i lepší?
Ne že bych si občas v nějaké souvislosti neřekla: jé, ten nebo ta se má. Ale to je něco jiného.
Podle mě je podstatné, aby byl člověk spokojený se sebou a svým životem. Srovnavat se takhle s jinými je cesta do pekel. Vždycky bude někdo hezčí, chytřejší, bohatší, mocnější a nevím co ještě než já.
A možná by člověka mohla těšit, že je "lepší", když udělá něco dobrého pro ostatní, ale takové lidi těší to dobro, co udělal, neberou to tak, že jsou lepší.
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(19.4.2026 15:04:25)
Neboli mimo mě je z nabízených situací a, b i c. Nejvíc asi chápu to a, tak to asi má hodně chlapů. I když je otázka, jestli se to dá brát tak, že je chlap lepší.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(19.4.2026 15:24:33)
Neboli mimo mě je z nabízených situací a, b i c. Nejvíc asi chápu to a, tak to asi má hodně chlapů. I když je otázka, jestli se to dá brát tak, že je chlap lepší.
|
|
|
| Čumča. |
|
(19.4.2026 14:14:19)
Zeyfero, my jsem ti většinou z odpovědí na otázky utekly, viď? Já teda určitě - když na sáhnutí si do svědomí musí mít člověk náladu. Jinak je to ale moc hezké téma
"a) manžel je rád, že má za manželku úspěšnou ženu, ale těší ho, že přeci jenom vydělává o trochu víc"
tohle je velmi časté, takhle to asi má spoustu chlapů
"b) sestry se mají rády, ale přeci jenom jednu těší, že je profesně a finančně o něco úspěšnější než druhá sestra"
tohle mi přijde takové vlastně smutné, kdybych měla sourozence, ráda bych s ním co nejlépe vycházela - a každé soupeření hází do vzájemného vztahu trochu vidle a kazí ho. Ale já jsem v tomhle naiva a idealista, jelikož jsem jedináček...
"c) kamarádi si pomáhají, ale když jeden přešel z těžké VŠ na lehkou, protože nezvládl zkoušky, toho druhého těší, že on (na rozdíl od kamaráda) těžkou školu zvládá"
tahle varianta mi přišla vysloveně hodně smutná, jestli jsme kamarádi, tak mi o přednáškách ten kamarád bude přeci chybět, těšit se z toho, že musel přejít na lehčí VŠ je prostě divný
|
|
| Salamajka | 
|
(19.4.2026 21:49:20)
Ve své sociální bublině neznám nikoho kdo by takto uvažoval. Jo občas potkám lidi co si o sobě myslí, že jsou něco lepšího no je mi to buřt. Nemám potřebu se s někým porovnávat. Jo ale fakt mě baví, když si moje možná obě sestry myslí, že jsem jen ta mamina co v živoťe nemá nic jiného v hlavě než rodinu. Ehmm ok ať mají já jsem si vše totiž stihla užít za svobodna. Kdy jsem využila možnosti procestovat celou evropu a s kamaradkou byla vlakem na dovolene ve Španělsku a ne nejeli jsme přes cestovku normálně jsme si cestu našli sami ve starém papírovém jízdnín řadu. 😁😁😁 takže mi fakt v živoťe nic nechybí. Užila jsem si dobrodružství a užívám si ridinu a je mi uplne buřt, jestli je nékdo ,, lepší, 😁😁😁
|
|
|
V její náručí
Jarní šlapkaBřeclav 
Rákosníček a hvězdyPraha 1 
Nedělní divadélko: Palačinková PepinkaPraha 9 
Beltain na zámku NižborBeroun 
Jízda a výstava historických vozidel na HelfštýněPřerov 
Jarní šlapka
Rákosníček a hvězdy
Nedělní divadélko: Palačinková Pepinka
Beltain na zámku Nižbor
Jízda a výstava historických vozidel na Helfštýně
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)