Re: Těší mě, že jsem lepší

tyjo, asi nikdy. Nejsem soutěživý typ, naopak jsem soutěžení a srovnávání neměla ráda, tak nějak mi to odmalička nedávalo smysl.
Hned si třeba řeknu, že na té těžší škole mě třeba blbou učitelku, nebo doma potíže, nebo má ADHD..

u manželů - tam to nechápu vůbec. Mám ráda muže proto, jaký je, a ne kolik vydělává, a o mě.

Asi úplně tn koncept nechápu.

Ale jednou se mi to stalo! A nevěděla jsem vlastně, co si o tom mám myslet. Byla to anželova rodina, konkrétně švagrová.

Jestli znáte ty rodiny, kde geneticky jsou všichni dost chytří, soběstační, bez ohledu na vzdělání a temperament inteligentní, tím pádem i asi v pohodě zajištění (jakože finančně gramotní, ne že by měli majetek, to ne).
Tak jsme se bavili o pijímačkách, jak se to teď píše, kolik je převis a jaké jsou kde šance. Oni jsou všichn z rodiny osmiletý gympl levou zadní, rodiče tituly, babička právnička, děda řditel, ale tak prostě normálně...obyčejně normální :)

No a já říkám, že na soš, třeba cestovní ruch je úplně stejně masakrozní převis 7.0× přihl./místo) a kosmetičku (7,4 ) jako na některé pražské gymply třeba Kavalírku ( 7) nebo na Ústavní (6.7)

no, prostě jsem jen řekla, že ten x násobný převs se netýká jen gymplů. Nemohli tomu uvřit a nechápali proč. Říkám - no vždyť je jasné proč - na gymnázia je převis, ale komu skutečně jde o gymnázia? většinu jsou to 3 děti ze třídy, tj. pouhých deset procent dětí... zbývá devadesát procent dětí průměrně inteligentních, které se potřebují porvat o oblíbené obory na SOŠ. Kadeřnice, kosmetička, cestovní ruch, policejní kademie a tak..
"Těch 10% dětí z celkového počtu třídy, které nakonec na gympl jdou, je špička ledovce těch nejinteligentnějších, nejnadanějších, top top.... "

...no, a jak to tak povídám, tak jsem si všimla, jak se na tváři mojí švagrové objevil takový tajný úsměv, a ten výraz její tváře - byla to vteřina - byl takovou směsí čepýřeí, pýchy, oddechu a fakt pocitu wow, my jsme fak ti nejlepší, no to máme pohodu, super.

Tak tehdy mě to trklo, jak zareagovala... a možná mě to trochu mrzelo ve smyslu, že já v tu chvíli muvila o tom, jak to mají lidi, kterých j vtšina, těžké...


Ale jinak se mi to nestává, ani se s tím naštěstí asi skoro nesetkávám.