Re: Těší mě, že jsem lepší

já ve své bublině mám velice úspěšné lidi, kteří se za úspěšné naopak vůbec nepovažují, že by je nějak ěšil jejich post, to vůbec, tam to vnímám jen u lidí nad 60 a výš - takovou nějakou pýchu na ty sé životní zkušenosti, když občas vypráví - a když jsou z rodiny a vím, kde je pravda, tak si povšimnu i to, kde si sami ve vypráění trochu "přidali" :))

Jinak jsem ale ze sociální skupiny, kdy radost, že je na tom někdo hůř, nemá asi nikdo a nemáme důvod,a je to nejspíš proto, že všichni v rodině se máme dobře, netrpíme nedostatkem, máme spokojené vztahy a v životě jsme si mohli splnit cokoli jsme chtěli... a emáme asi ani nikdo vysoké ambice. Já toho taky k životu moc nepotřebuju, takže nikomu nezávidím.

Tak jen to, že v mojí sociální bublině se ti, kdo jsou úspěšní často cítí nedostateční...neuvědomují si ten "úspěch" , nebo tak bych to řekla. Čast ty věci berou jako standadr, a to jsem i já.



Ale - máte pravdu. Ted při psaní mě napadlo jedno jediné období, kdy jsem takto přmýšlela a cítila. Když se mi nedařilo otěhotnět. Jedno z nejsmutnějších období v mém životě. Tam jsem hodně koukala po druhých, porovnávala, kdo už, kdo ještě ne, s kým se ztotožnit.. bylo to strašné.