| Čumča. | 
 |
(10.5.2026 16:45:18)
Ráda bych navázala na Gavašetčino téma o úzkostech mladé generace i na Beatin článek od V. Cílka, který varuje před mezigenerační válkou.
Část mladých vyčítá seniorům nezájem o klimatickou krizi, předsudky vůči menšinám nebo podporu politické reprezentace, která podle nich nemyslí dost na budoucnost.
Naopak část starší generace považuje mladé za „sněhové vločky“, které příliš řeší psychické zdraví, identitu či vztahy, neumějí „makat“ a chtějí všechno hned. Jejich obavy z klimatické krize pak vnímají jako přehnané.
Do toho přichází debata o důchodovém systému. Ministr Juchelka navrhuje mimo jiné návrat hranice odchodu do důchodu z 67 zpět na 65 let a změnu valorizací důchodů (ne jen o inflaci ale o polovinu růstu reálných mezd). Pro rok 2060 by tento nový důchodový systém představoval 353 miliard navíc na důchody.
Máte pocit, že se vztahy mezi generacemi opravdu zhoršují? A proč? Která strana má větší část pravdy?
|
| Čumča. |
|
(10.5.2026 16:51:34)
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-zmeny-v-duchodovem-systemu-prijdou-draho-40577202?utm_source=chatgpt.com
|
|
| Dari79 |
|
(10.5.2026 17:19:47)
Když někdo zadá anketu, co vám, mladým, vadí na důchodcích (nebo jejich názorech) a obráceně a pak z toho udělá článek, tak to pro mě nic neznamená.
V realitě vidím pořád totéž - lidi mají rádi svoje rodiče i svoje děti, děti svoje babičky atd.
Co ale reálně vidím, je skutečně neschopnost (nebo neochota) racionálně diskutovat, vyslechnout názor odlišný než můj, zkusit najít řešení, které je konstruktivní a v rámci možností nejlépe vyhovuje všem. Ale to není (jen) napříč generacemi, ale i v rámci vrstevníků, skupin...
Nesmírně si vážím proto každého, kdo dokáže říct - mě by to nejvíc vyhovovalo takto, ale chápu, že tobě (jemu ...) víc řešení B. Tak jsem ochoten udělat to trochu jinak... A ne - kdybys tenkrát, tak já bych teď ..., ale protože ty tenkrát ne, tak já dneska ne. Nebo - já ustupuju pořád, ať teď ustoupí on/a.
Je pravda, že je to hodně dané i mojí prací... Ale dneska jsem poslouchala debatu na ČT a říkala jsem si - oni (myšleno přítomní politici) mluví úplně stejně, jako ti rozhádaní bývalí manželé...
O úrovni on-line diskusí nemluvě.
Je zajímavé, že na jednu stranu v trendech výchovy malých dětí je už nějaké to desetiletí respektující přístup, pojmenování pocitů a blá blá blá, ale ve vztahu dospělý dospělý si lidi nadávají, nálepkují se, používají všemožné argumentační fauly... Každý je mistr světa amoleta na jakékoli téma...
To považuju za největší zlo dneška - když už se mluví o zákazu sociálních sítí pro děti, osobně bych k tomu přidala zákaz on-line diskusí (byť do jedné ted píšu). Prostě i pro dospělé víc žít reálný život (kde si z očí do očí fakt běžně lidi nenadávají) a míň .... (slušně řečeno komentářů) na netu. Myslím, že i dospělí se musí učit s tou současnou podobou sociálních sítí žít, nejen děti pod 15 let.
|
| Beat | 
|
(10.5.2026 17:47:06)
Když někdo zadá anketu, co vám, mladým, vadí na důchodcích (nebo jejich názorech) a obráceně a pak z toho udělá článek, tak to pro mě nic neznamená.“
Souhlas.
A stručně popíši, čeho si všímám ja. Jak se ted vic pohybuju oblasti malých dětí, tak velmi vnímám nastavení mladých matek a jejich vymezení vůči svým matkám. Ani ne tak v reálu, ale od některých “vlivných” influencerek.
Popíši situaci. Hledala jsem pro vnuka nějaké knížky, skočila mi na IG osoba, která ji ukazovala a najednou a poslouchám horlivý výklad jak to dnešní matky konečně dělají dobře, na rozdíl od minulých generací. Kouknu do komentářů a tam smršť souhlasných komentářů dalších matek. A velmi negativních až zlých až mě kolikrát mrazilo z te pýchy á sebestřednosti. Ne jen konstatování , ze něco bylo tehdy tak a ted je to tak, ale sebejisté přesvědčení o vlastni genialitě a odsouzení těch starých . A tohle se mi stalo opakovaně a uvědomila jsem si, že tohle jsem vůbec neměla, neznala, ze jsem brala, ze naše rodiče žili v jine době, ale jejich zkušenosti pro me byly cenné a vážila jsem si jich. Dnešní mladí rodiče mají často jako vzor právě ty osoby s x tisíci sledujícími, než rodiče a prarodiče.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(10.5.2026 19:59:37)
Na internetu je to šílené. Ve skutečnosti neznám příšerné vztahy tchyně x snacha, matka x dcera.
|
| Beat |
|
(10.5.2026 20:12:33)
Inko, ja to kolem sebe taky neznam a nemam. Tohle vnimam hlavne na Instagramu a tam mi to nekdy prijde překvapeně vyhrocené a to mi dřív nepřišlo. V teto oblasti tedy
|
|
| K_at |
|
(10.5.2026 22:15:00)
Inko, ne? To já jo. Včetně matek psychopatek. A tchýní kazisvetů.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.5.2026 22:46:30)
Máš asi větší záběr,znáš víc lidí. Diky práci. Já kolem sebe nic patologickýho nemám. Ale nemám zas tak moc známých a prakticky žádnÿ příbuznÿ.
|
| Čumča. |
|
(10.5.2026 23:33:53)
Inko, jednalo se o tento fenomén níže, další Rodinkářky psaly, že i Rodina brojila za covidu proti staré ohrožené gardě a volala po jejich zavření kamsi, aby zbytek světa mohl dále fungovat.
Cílek: "Tahle sousloví „střet generací“ nebo „válka generací“ jsem poprvé začal slýchat během covidové pandemie. A kupodivu nešlo o českou specialitu, nýbrž především o nespokojené mladé Němce a Rakušany, částečně také o mladé Brity, jimž se prostě nelíbila různá omezení běžného života a zavírání podniků, na které byli zvyklí. Zkrátka šlo o to, že vyčítali starým a ohroženějším lidem, že hlavně kvůli nim nemohou žít svými běžnými životy, chodit do restaurací, na party a podobně.
Česká média se tomu fenoménu překvapivě příliš nevěnovala, ale v těch zahraničních bylo vidět, že tenhle spor stále více probublává na povrch. V Německu to dokonce zašlo tak daleko, že mladí členové politických stran navrhovali, zda by si kvůli krizi, která zemi zasáhla, nemohli důchodci odpustit alespoň jeden důchod. Dokonce někteří hovořili o jednom roce bez starobních důchodů.
Tak to nevím, jak by senioři přežili.
Vycházeli z údajů, podle nichž nejbohatší třída lidí v Německu jsou právě důchodci. Nechci se o tyhle statistiky přít, samozřejmě se to nedá brát šmahem jako celek. Určitě existují i v Německu mezi starými lidmi tací, kteří třou bídu s nouzí, ale v nějakém průměrném vyjádření bohatství a zabezpečení, do něhož je zahrnuto vlastní bydlení a další majetek, jim to prostě takhle vycházelo. Žádné podobné rozhodnutí nepadlo, ale už jenom ty úvahy musejí vést logicky k tomu, že se proti sobě lidé generačně stavějí."
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.5.2026 0:06:52)
"Včetně matek psychopatek. A tchýní kazisvetů."
jasně že jo. Stará generace vyžadovala často po svých dětech naprostou poslušnost a vděčnost, linkovala svým dětem někdy život od A do Z... Chlapci vychováváni jako chlapi-živitelé, dívky jako hospodyňky a pečovatelky. Vysloveně strach z rodičů. Citový chlad, potlačování emocí.
|
| Beat |
|
(11.5.2026 6:17:57)
Proste se to tlačí většinově extrému, a zbytečně.
|
|
| Mendosa |
|
(13.5.2026 19:30:27)
Jo, to co píše Čumca v mým okolí fakt bylo.Nejvetsi nepřátele byli širší rodině, ne cizí.
|
|
|
|
| Drypetis | 
|
(11.5.2026 16:17:16)
"Na internetu je to šílené. Ve skutečnosti neznám příšerné vztahy tchyně x snacha, matka x dcera."
Příšerné nebo aspoň komplikované tyhle vztahy v reálu znám. Vyskytuje se to i v naší rodině a bohužel se to asi předává dál. A vyskytovalo se to dávno v dobách, kdy internetové diskuse neexistovaly. A spíš bych řekla, že dřív se to i týkalo vážnějších věcí, dneska se kolikrát řeší i blbosti, ale ty se zas dají využít pro udržování neustálého napětí, pokud to mezi těmi lidmi neladí a třeba i to může být i důvodem se nestýkat.
|
| babi_ | 
|
(11.5.2026 16:56:45)
Drypetis, asi je těžké tuhle rodinnou zátěž nějak přerušit, začít se "najednou" chovat jinak. Takže jsou asi rodinné klany, kde se to neděje, a ty, kde jo.
U nás tedy jeden z dědů roky nemluvil s dcerou a jejím manželem - mými rodiči, protože odmítli jeho velkorysou nabídku pomoci s nákupem pozemku, aby mohli postavit RD. Nechtěli stavět, chtěli do Prahy do paneláku (nejlepší bydliště poskytne sídliště), a také se toho v mých 4 letech dočkali. Se mnou se děda normálně bavil, měl mě rád, a já si popravdě ani nevšimla, že tam tenhle problém je. Když se narodil brácha (to mi bylo 9), tak už se to nějak spravilo.
Ženy mají napříč rodinou ve všech generacích vztahy velmi dobré. U mužů jen tento přechodný exces.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.5.2026 23:49:16)
"velmi vnímám nastavení mladých matek a jejich vymezení vůči svým matkám. Ani ne tak v reálu, ale od některých “vlivných” influencerek...... Dnešní mladí rodiče mají často jako vzor právě ty osoby s x tisíci sledujícími, než rodiče a prarodiče."
Beat, říkala mi naše dětská doktorka, že to v ordinaci poslouchá dnes a denně, jak mladé matky hejtují své vlastní rodiče a jejich prarodiče kvůli jejich stylu výchovy - kvůli patriarchální výchově, kvůli nekojení, kvůli zvykání na nočník v roce věku batolete, kvůli nenošení dětské certifikované ortopedické obuvi (ale ona nebyla ), kvůli dětské stravě nasypané pesticidy a atb (nic jiného v potravinách ale nebylo k dostání), kvůli genderovým stereotypům, kvůli nerozvíjení dětského potenciálu, kvůli občasnému naplácání na zadek...
Že prý jim vnoučata ani nepůjčí, protože by to bylo o strach. Je to prý smutné poslouchání Já třeba máme vyčítám spoustu věcí, ale nikdy jsem je neřekla máme, jen terapeutovi - a není mezi nimi krmení mléčnou formulí, nebio stravou nebo nevedení k zájmovým kroužkům...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(11.5.2026 8:50:59)
" mladé matky hejtují své vlastní rodiče a jejich prarodiče kvůli jejich stylu výchovy - kvůli patriarchální výchově, kvůli nekojení, kvůli zvykání na nočník v roce věku batolete, kvůli nenošení dětské certifikované ortopedické obuvi (ale ona nebyla), kvůli dětské stravě nasypané pesticidy a atb (nic jiného v potravinách ale nebylo k dostání), kvůli genderovým stereotypům, kvůli nerozvíjení dětského potenciálu, kvůli občasnému naplácání na zadek..."
no já bych to vymezování se mladých matek vůči svým matkám asi viděla trochu jinak, ty jejich matky jsme totiž už povětšinou my, které jsme se snažily o tu správnou výchovu, hledaly se informace na těch internetech, studovaly bezplenkové metody, znakování, R&R, metody objímání a hranice dítěte... 
na druhou stranu si stačí počíst i tady, jak jsme dávaly všechno možné za vinu svým matkám v tomhle je rodina.cz neúprosná, naše 20 let staré názory tu stále visí a připomínají nám, jak jsme se cítily a myslely v té době 
|
| Ropucha + 2 | 
|
(11.5.2026 9:15:49)
Rose, a moje maminka si v sedmdesátých letech zase připadala "nejchytřejší", že pečuje o dítě podle moderních poznatků, tedy ty známé metody jako Sunar striktně po třech hodinách a nejpozději ve dvou letech do kolektivního zařízení.
Babička si prý "rvala vlasy".
Poznatky se holt mění a přístupy stále vyvíjejí, podle mě jde o to, aby člověk byl pružného otevřeného myšlení a chápal, že každý rodič jedná v dobré víře, ale patent nemá nikdo a zodpovědný je vždycky ten rodič a ten má "právo veta".
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.5.2026 9:36:32)
"aby člověk byl pružného otevřeného myšlení a chápal, že každý rodič jedná v dobré víře, ale patent nemá nikdo a zodpovědný je vždycky ten rodič a ten má "právo veta""
ropucho, ano, tak nějak jsem to myslela - každá generace má pocit, že právě teď a tady jsou ty nejlepší možné způsoby (života, výchovy dětí, cokoliv...) a vše, co dělali jejich rodiče, je zastaralé a překonané, to je prostě normální vývoj
plus teda ten posun, že dnešní babičky už jsou vlastně naše vrstevnice (čumča popisovala spíše zvyklosti té předchozí generace babiček)
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 10:04:25)
Rose, jojo, já si myslím, že přes mezigenerační rozdíly se lze docela dobře přenést respektem. Jednoduše.
Moji rodiče samozřejmě dělali některé věci jinak než já, ale jestli něco uměli, byl to právě respekt. Uměli ho uplatňovat i v době všeobecného nerespektu a uměli ho poslat dál.
Takže jsme neměli třenice ohledně vnoučat a ani já nepředpokládám třenice, jestli se dožiji nějakých vnoučat.
Co řeknou rodiče dítěte, to platí pro dítě i pro mě, tak jednoduché to vidím.
Rodiče to dítě vychovávají pro život ve světě, který já už neuvidím, takže při vší úctě k "moudrosti stáří", proč bych jim do toho kecala?
Spíš jim budu přát, aby už tolik nenaráželi na systém, jako jsme ještě naráželi my.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.5.2026 10:42:48)
Ropucho, taky jsem měla velké štěstí na prarodičovský přístup u mých dětí 
maminka vždycky dokázala přispět radou, ale na druhou stranu přijímat moje pravidla - teda základní pravidla, ta vedlejší jsem nechávala na ní, pokud bylo dítě doma, velela jsem já, pokud bylo u babičky, velela babička a tchýně sice měla některé "podivné nápady", nicméně i ona se držela toho, že já jsem matka a já určuju pravidla (a nikdy nehlídala, tedy nebylo těžké to držet), a děti vnímaly velmi dobře, že pokud jim tchýně něco dovolí (pobízí je), mají si to ověřit u mne - tchýně z nějakého důvodu s oblibou nabízela sladkosti před obědem, posílala děti na hřiště těsně před obědem, či je posílala do bazénu před odjezdem, strkala jim sladkosti "na cestu" a podobně, to byly největší třecí plochy, když pominu nápady jako dudlík v medu a podobně 
doufám, že až to bude aktuální, dokážu taky vybalancovat tu hranici dobré rady a přijetí odlišného přístupu
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 13:27:38)
To mi připomíná jednu akci jinak po všech stránkách skvělé tchýně, kdy dala dětem na cestu (několikahodinovou) do auta nové frkačky, aby se zabavily. Sama jela jiným autem, takže si nemohla užít, jak tato zábava cuchá nervy dospělému osazenstvu vozidla, a navíc brání spaní dětí, neb se vzájemně budí.
|
| Jerry G. |
|
(11.5.2026 13:35:19)
Nam dal deda na cestu do Prahy, ziveho kralicka. Nasi na to prisli, az kdyz jsem parkovali pred panelakem. Tak jsme meli cele leto doma kralika..
MM rodice byli davno po smrti a moji rodice bydleli 1000 km daleko, takze do vychovy mi bohuzel nezasahoval vubec nikdo.
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 15:36:11)
Živej králík super 
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 14:06:08)
"dala dětem na cestu (několikahodinovou) do auta nové frkačky, aby se zabavily"
Tak mohla dát také bubínek nebo nějakou zvukovou elektronickou hračku...
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 15:35:26)
Ropucho, frkačky byly zvukové. Ne elektronicky, ale rozhodně výrazně
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.5.2026 14:20:22)
jo, frkačky jsou taky moc fajn
u nás to byly čokoládičky (strkala jim je do kapes ) a bonbónky a sušenky - jezdili jsme od ní po kafi, tedy po svačince, což bylo vždycky něco sladkého... já vždycky lobovala, ať jim to nechá v košíku, že si to snědí až doma, ale ne, ona prostě chtěla, aby to měli na cestu takže pak v autě kolikrát děti odkládaly sladkosti do připraveného pytlíku, aby se jim to nerozteklo po kapsách...
nový level roztomilosti to nabralo ke konci, kdy jsme tchýni nakupovali a protože ona na ty sladkosti byla vždycky, vyskládali jsme jí je pak na její poličku, aby mohla průběžně ujídat a ona se před odjezdem vrhla k poličce, začala dětem strkat sladkosti a prý "já vám tady nakoupila dobrůtky, tak si dejte" takže pak už jsme záměrně brali dětem každému něco, co si pak od babičky "vzaly na cestu" což teda znamenalo po celou dobu loučení třímat viditelně v ruce nějakou tu oplatku nebo tyčinku
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 14:36:34)
"aby se jim to nerozteklo po kapsách... "
Tohle jsou nakonec vlastně roztomilosti.
(A mám zkušenost, že když děti nejsou zvyklé se krmit sladkostmi, nepovažují je za žádnou velkou hodnotu a celkem bez emocí je odevzdají a zapomenou.)
Více mi vadí, když prarodič (pedagog nebo jakákoliv pečující osoba) dítě nerespektuje, přivádí do nepříjemných situací, používá agresivní "výchovné" metody apod..
|
| K_at |
|
(11.5.2026 15:06:22)
Ropucho, to tajemství je v tom, ze některé deti nemaji sladké "geny", jiné ano. Takže 1.skupina to má na háku, nechutná, nechybí, neláká. 2.skupina, pokzd dostane možnost, se sladkého prejitak, ze se klidně pozvraci. A to i v případě, ze sladké doma vidí 2x ročně na vánoce a narozeniny.
Jsou děti, které ti budou krast ze spíže, brát drobné z peněženky, protože ta touha po sladkém je neovladatelna. Potom jsou děti, které odmitnou cokoliv, nechutná jim to.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 15:13:10)
Kat, to je zajímavé, o tom si musím něco přečíst.
Mám povědomí o klasické závislosti na cukru, o přirozené inklinaci ke sladké chuti, ale o genetických sklonech ne.
|
| K_at |
|
(11.5.2026 15:41:31)
Ropucho, píšu to v uvozovkách. Ale někdo je na sladké vnímavý, nekdo ne. Prostě zase - výchova je věc jedna. Pok6d bys mela děti s enormní chutí na sladké, měla bys zkušenost spíš tu, ze se budou snažit urvat co nejvíc, kdyz to půjde.
|
|
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 15:50:51)
Moje vnučky jsou různé, první ok - je sladké, dá si přiměřeně, není, nebaží... druhá se neustále domáhá a sní toho tolik, že je špatně mně, zvracet ji jsem z mnoha sladkostí ještě neviděla. První tedy zase s radostí tláská brambůrky. A obě naštěstí milují též zeleninu - nakrájené okurky a rajčátka v nich mizí stejným tempem a množství, jako slanosti a sladkosti. Takže v zásadě je na mně, co jim předložím. Nejsem škodící stará generace, takže jim dopřeji od všeho něco, podle situace. V kavárně (kam mě to přirozeně i s nimi táhne) mají holt zmrzlinu a malá navrch dortík, doma zeleninu, v autě ovoce. Pokud jim jejich tatínek nenabalí na cestu ty pytlíky bonbónů a čokoládiček, což tedy dělá
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.5.2026 16:19:10)
" Pokud jim jejich tatínek nenabalí na cestu ty pytlíky bonbónů a čokoládiček, což tedy dělá "
jé, fakt? a vozí je taky někdy (s těmi čokoládičkami a sladkostmi)?
já asi jak jsem vozila často neteř (děsný poblijunk), tak mám hrůzu z pozvraceného dítka, co jedlo předtím čokoládu... to je pro mne naprosto nepřijatelný smrad, takže čokoládka před cestou (natož při) nepřichází v úvahu
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 16:35:37)
Rose, vozí. Nakupujou to spolu na benzínce, a často si je předáváme z auta do auta. Ony moc nezvrací (ťukám), a nevolnost včas hlásí. Stále tedy vozím pro každý případ kyblík (na odpadky i zvracení), vodu, ubrousky suché i vlhčené. Všechno mají děvčátka mezi svými sedačkami na dosah a vycepovala (přísná babička) jsem si je k používání. Zajímavé je, že starší nevadí upatlané ruce, mladší si utírá prstíky po každém bonbonu.
Když cestují s maminkou, tak ta se snaží spotřebu pochutin po cestě nějak regulovat, ale je z toho permanentní diskuze ba spor, a stejně redukuje výsledné množství tak maximálně o pár procent. Respektuje dětskou chuť na mlsky a snaží se jim to jen vysvětlovat. Když je moc přesvědčivá, starší se naštve a mladší rozbrečí (je jim 7 a skoro 4). To babička ani tatínek nemají zapotřebí, a maminka nám to naštěstí nemá za zlé = "jsou s tebou, ty si rozhoduješ".
EDIT: samozřejmě maminčin přístup nijak nekomentuji ani před děvčátky ani jindy jí samotné.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(11.5.2026 19:09:56)
To bude asi podobný, jako s alkoholem. Mně vyloženě chutná, piju na chuť, jediný co mi nechutnalo, byla devadesátková móda - broskvová vodka.
Pro dceru je alkohol hnusnej, ve 25 letech pije při oslavách dětský šampaňský. Já jsem v 10 letech narazila u babičky na višně v rumu a chodila jsem tajně na ten nálev
|
| K_at |
|
(11.5.2026 20:09:33)
Evelyn, mladymu taky alkohol nechutná. Ani kafe. Když se rozjede, dá si 1 colu s rumem. Resp cuba libre. A končí.
|
| TaJ | 
|
(11.5.2026 21:45:37)
Kat, u nás syn alkohol ještě ani nikdy neochutnal...ani pivo, ani nic jiného. Kafe taky nikdy neměl. Vrcholem odvázání se je jen ta Cola, nebo Kofola samotná. Donedávna nepil ani vůbec nic s bublinkama, ani ty limonády. Ale my nikdo doma alkohol moc nepijeme, my s manželem jednou za čas trochu piva a já na Silvestra colu s trochou rumu. Na rodinných oslavách pije to, co jindy - šťávu a džusy ředěné vodou. Kouření považuje za odporné a nesmyslné a nehodlá ho ani zkoušet.
|
| Rodinová | 
|
(11.5.2026 22:28:08)
TaJ, a vis to urcite?
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 22:56:13)
Rodinová
My jsme šestnáctiletého potomka poslali v tomto ohledu neprozřetelně studovat na rok do Německa, já jsem si vůbec neuvědomila, že tam už dostane legálně pivo.
Po jeho návratu domů už nebylo cesty zpět , v sedmnácti odmítal předstírat, že nepije.
Zvrhlo se s ním i mladší dítě a stali jsme se beznadějně asociální rodinou. (Spořádaně vystudovali a spořádaně žijí, kdyby to někdo bral příliš doslovně )
|
|
| TaJ |
|
(11.5.2026 23:03:20)
Rodinová, vím, že to bude znít divně a že člověk nikdy neví, ale u něj jsem si prakticky jistá. On z duše nesnáší ochutnávat cokoli nového, ať jídlo, nebo pití...a pivo apod. mu nabízel třeba v létě v restauraci i manžel, nemusel by to před námi nijak tajit a navíc ani nikam třeba sám s klukama nechodí, maximálně s těmi několika dlouholetými kamarády jezdí fotit, ale to mají tak nabitý program, že často ani nesní svačinu, co si bere s sebou a bývají na takových místech, kde si ani to pití v automatu nekoupí. Kafe mu nabízím, kdykoli jdeme spolu do kavárny, cukrárny, kočičí kavárny...nikdy nechce nic jiného, než džus, nebo maximálně nějakou domácí limonádu.
|
| Jerry G. |
|
(12.5.2026 10:31:12)
TaJ,
presne u nejakych deti to vis urcite. Syn v 21 parkrat alkohol ochutnal. Sam by si nikdy nezkusil, on zije v podstate jenom o vode o suchem chlebu, pripadne Nutele..  Protoze je to bezpecne. Mam par jidel, ktere sni, ktere porad tocim. Aby mel nejake ziviny. Ze by zkousel nove chute to vubec. Coz u alkoholu jsem rada. Protoze hodne mladych muzu se stejnou diagnozou resi svoje problemy alkoholem nebo drogama.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.5.2026 20:26:24)
Broskvová vodka je odporná. Připomíná mi broňu limonádu.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.5.2026 10:52:03)
Upřímně řečeno, já byla tak ráda, že maminka ochotně často hlídá, že jsem neřešila jestli něco dělá jinak než já.
Naši mladí to mají podobně, hlídáme kdy chtějí, občas si vyžádáme i něco navíc. Nijak nám do toho co děláme s vnoučaty nemluví.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 11:27:21)
Mně dělala větší starosti než prarodiče školka a škola.
Prarodičům může člověk svěřit nebo nesvěřit děti podle uvážení, ale vyhnout se školní docházce už je těžší. Dítě tam stráví spoustu času a je těžší ovlivnit, s jakým zacházením se tam setká.
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 13:31:52)
V Praze v příslušném věku dětí byla možnost si školku i školu zvolit, což jsme učinili. Shodou okolností tedy jsme osvícenou školku měli na sídlišti přímo před barákem, to bylo štěstí. Pak jsme se přestěhovali, ale školku zachovali, takže jsem je holt vozila, stejně jako později do prvních ročníků ZŠ.
|
|
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(11.5.2026 13:47:02)
a moje maminka si v sedmdesátých letech zase připadala "nejchytřejší", že pečuje o dítě podle moderních poznatků, tedy ty známé metody jako Sunar striktně po třech hodinách a nejpozději ve dvou letech do kolektivního zařízení.
Ropucho,
moje mamka rikala, ze si na tohle prisla lina, ze to proste delala od oka a podle citu. My jsme byvali od jednoho roku u babicky. Tatovi maminky,ktera se za valky postatarala o siroke pribuzenstvo a jeji hl. starost byla, aby nemel nikdo hlad. Takze nam pridvala do Sunarky cukr, coz mamka resila, tak ze hned po vyucovani, bezela nas vyzvednout, abychom uz jedli doma.
U nas doma, jsem ja nejvetsi aktivista, v ochrane zivotniho prostredi, v ochrane mensin atd..
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 14:11:45)
Jerry, moje maminka se narodila na samém konci války, válečný hlad zažít nemohla, nicméně asi to měla pod kůží z vyprávění - připravovala miminům Sunar z dvojité dávky, pro jistotu, "aby pěkně přibírala" 
Já jsem jí v pubertě vyčítala, že mi založila na zbytečné tukové buňky.
(Byla jsem opravdu škaredě tlusté mimino, ale naštěstí zdravé genetické sklony to pak srovnaly a vyrostla jsem z toho.)
|
| Gavašetka | 
|
(11.5.2026 20:58:28)
Vyčítala jsem jí totéž, někde jsem si v mládí přečetla, že tukové buňky zůstávají a když jsou v dětství faldíky založeny, že zůstanou... Reálně jsem měla v mladí max. 4-5 kg navíc, to jsem pak zhubla a mám furt stejnou váhu asi posledních 30 let. Kolikrát já si pak na své výčitky vzpomněla, když mé plně kojené dítě i bez Sunaru mělo faldíky úplně vsude. Heslo: za všechno můžou matky a pokud ne, tak aspoň ta starší generace Naštěstí z toho většina lidí snad vyroste...
|
|
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(11.5.2026 13:54:44)
Mně to přijde svým způsobem zábavný, že si někdo myslí, že jako úplně první a nejprvnější generace v dějinách lidstva nic nepo*ere. Zastaví generační trauma, rozklene se duha a tak dále. Tak určitě.
Děti mám ještě v procesu výchovy, ale tímto typem sebeklamu fakt netrpím. V nejlepším úmyslu podělá člověk fakt leccos, a kde není nejlepší úmysl, tam potom teprve. Dobré a hluboké vztahy to unesou a ke zrání patří i nějaké to vyrovnávání se s křivdami. Souhlasím, že tuhle mateřskou nabubřelost podporují sociální sítě, ale na životě je hezký, že člověka většinou dohoní a kousne do zadku.
|
| Monika |
|
(11.5.2026 14:09:38)
Kopřivo, já jsem přesvědčená, že tento typ rodinných vztahů se bohužel "dědí", tj. předává z generace na generaci. Pokud ses někdo pořád hádá se svou matkou, těžko může očekávat, že se jeho děti nebudou hádat s ním. Kdo pořád ošklivě mluví o vlastních sourozencích, případně o nespravedlivém přístupu rodičům k němu a jeho sourozencům, může horem dolem vykládat svým dětem, že jsou sourozenci a mají se mít rádi, nejspíš to taky neklapne ...
U nás v rodině jsou třeba vztahy mezi sourozenci dlouhodobě O.K., protože máme od mala ten základ, i naši rodiče se sourozenci vždycky nějak rozumě domluvili (a prarodiče asi taky, žádné spory nepamatuju, kromě teda toho, že si babička stěžovala, jak ji starší sestra jako malou k něčemu nutila). A taky tedy nebylo nikdy úplně až tak o co se hádat Ale třeba si pamatuju, jak můj taťka "huboval" kvůli nějakým záležitostem svého otce a dneska dělá on to samé a rozčiluje se můj bratr (jsou to teda spíš drobnosti, je se to prostě opakuje)
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 14:15:20)
Jé, Kopřiva po dlouhé době
Souhlasím.
A dodala bych, že hledat vlastní cesty je asi přirozené a posunulo to již lidskou společnost v mnohém k dobrému.
Některé uličky se ukáží jako slepé, to k procesu asi patří.
|
|
|
|
| Trixina |
|
(10.5.2026 18:47:54)
Dari, souzním a podepisuju se pod to, co jsi psala.
Způsob a úroveň diskuzí je čiré zoufalství. Televizní debaty politiků už prakticky nedokážu sledovat. Je vidět, jak mnohým jde jen o to, předvést se před "svým" publikem, bez jakéhokoli zájmu o fakta a hledání nějakých smysluplných řešení.
Občas se tak zasním, jak by nám prospělo vzdělávání v komunikaci. Jak by to mohlo pozitivně olivnit vztahy v celé společnosti i rodinách. A jak by se pro to dalo využít "podprahové" působení třeba v seriálu typu Ulice - ukázat standardní způsob komunikace a variantu se zapojením "mozku a respektu"... .
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.5.2026 21:08:57)
"Občas se tak zasním, jak by nám prospělo vzdělávání v komunikaci."
Já si myslím (doufám), že minimálně na gymnáziích to vzdělávání probíhá.
Ale netuším, jak na jiných typech škol. A jak na ZŠ.
Z politiky se každopádně stal šoubyznys, to je bohužel pravda.
To je opět otázka médií a sociálních sítí, hraje se divadlo (spíš tedy hodně pokleslý cirkus) pro obecenstvo namísto věcné konstruktivní diskuze a práce.
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.5.2026 23:23:36)
Dari, téma jsem odvinula od Gavašetčina článku na téma "geopolitická úzkost mladé generace" a od Beatina článku od Václava Cílka. Cílek nepíše o nějakém jevu monitorovaném jednou anketou, ale píše o celosvětovém problému, který se velmi zvýraznil covidovými opatřeními, a dále pokračuje.
Beatin článek od Cílka: "Západní populace stále rychleji stárne. I ta česká. Lidé se postupně dožívají vyššího věku, rodí se méně dětí. A zvětšuje se napětí mezi mladými a starými lidmi. Spisovatel a popularizátor vědy Václav Cílek upozorňuje na klimatickou krizi, přesouvání prostředků k nejbohatším elitám i na vzrůstající agresivitu ve společnosti. Mohou podle něj přinést zásadní otřesy západní civilizace."
Článek od Gavašetky: "Obavy a psychickou nepohodu související se světovým děním Adéla rozhodně neprožívá sama. Výzkumníci (a koneckonců ani média) stále přesně nevědí, jak problém uchopit, ale v posledních měsících se v textech nebo na stránkách institucí zaměřujících se na duševní zdraví objevuje termín „geopolitická úzkost“.
Hlavními zdroji těchto obav jsou kromě světové politiky a hrozby válečného konfliktu také postupující klimatická krize, překotný technologický vývoj a ekonomická nejistota. Někdy se všechny tyto faktory souhrnně označují termínem polykrize – pochází sice už ze sedmdesátých let minulého století, ale před několika lety jej začal znovu popularizovat americký historik Adam Tooze. „Problém přerůstá v krizi, pokud je pro nás náročné se s ním vyrovnat, a tím ohrožuje samotnou naši identitu."
https://www.respekt.cz/spolecnost/jenom-jsem-cekala-kdy-uz-to-na-nas-spadne
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vaclav-cilek-mezigeneracni-valka-duchod-spolecnost.A260425_928244_xman-rozhovory_jans?zdroj=cxrecs#cxrecs_s
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(10.5.2026 19:56:53)
Nemám ten pocit.
V rodině i v práci máme hezké vztahy. S mladÿmi se mi dobře spolupracuje. Je to osvěžující.
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(10.5.2026 20:17:27)
myslím, že je to už staletí nebo možná tisíciletí pořád stejný, akorát se mírně mění kulisy
a myslím, že je to tak správně, protože kdyby se mladí spokojili se vším, co dělají staří, lidstvo by se nikam neposunulo
a že staří tyto změny odmítají nebo jim ani nerozumí, to je taky normální
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.5.2026 21:02:00)
Čumčo, já si myslím, že vyostřování je dílem médií a sociálních sítí.
A více než mezigenerační válku to vidím jako "válku" sociálních bublin.
V naší rodině se plus mínus shodneme všechny tři generace na podobném vidění světa i politiky. Pokud jsou rozdíly, tak nepatrné, dané spíš povahami než generacemi nebo úplně odlišným vnímáním.
O "válce" nemůže být řeč a všechny generace jsme vůči sobě vzájemně přející.
Věřím, že totéž se týká spousty dalších mladých i starých.
A vedle toho určitě existuje i to, co popisuješ, tedy nevraživost, nesnášenlivost, nepřejícnost, ignorance, omezenost... A není to bohužel asi ve společnosti zanedbatelný jev. A populistická politika to podporuje.
Co se týká důchodů, je to těžké - ekonomicky dává smysl posunout hranici výše, ale rozumím tomu, že se lidé bojí.
Ti nejmladší s tím už asi počítají a budou to zohledňovat ve svém životním stylu, ale starší ročníky s tím nepočítaly a umím si představit profese, pro které je strašák pracovat na plno bezmála do sedmdesáti let.
|
| babi_ |
|
(10.5.2026 21:24:53)
To je dobrá představa, že si mládež řekne: ha! musím vydržet fit a schopný vykonávat svoji profesi o tři roky déle, než moji rodiče, ten hambáč si nedám...
Dle mého je potřeba větší rozšíření zkrácených úvazků, jak pro rodiče malých dětí, tak pro starší zaměstnance, tak obecně.
V mém okolí to tak často funguje - důchodci si nechají menší úvazek, a spokojení jsou všichni. Takže "předdůchodci" by to mohli dělat také tak.
Ono je opravdu těžké stanovit jednu věkovou hranici pro (skoro) všechny profese a pro všechny lidi. Vždycky to pro spoustu lidí bude zbytečně brzo a pro jinou spoustu moc pozdě  Speciálně tohle rozhodování politikům fakt nezávidím.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.5.2026 21:45:03)
Babi, souhlasím, že úvazek by mělo být možné postupně snižovat.
Už jsem to tu určitě psala, přechod z plného nasazení na nulu ze dne na den je zbytečně extrémní.
Myslím, že by se vyplatilo to nízkopříjmovým lidem od určitého věku i dotovat, možná by se jich tak více udrželo v pracovním procesu, nečerpali by tolik pracovní neschopnosti...
No a ohledně mladých a "hambáče", já vidím přístup k péči o zdraví a kondici zcela seriózně jako generační záležitost a navíc nemám na mysli jen životosprávu, ale celkově organizaci svého života a práce s ohledem na zajištění ve vyšším věku. Naše generace neměla motivaci držet se fit a práceschopná do sedmdesáti (nebo se včas finančně zajistit), mladší ji holt mít budou.
|
| Čumča. |
|
(10.5.2026 23:05:21)
"že by se vyplatilo to nízkopříjmovým lidem od určitého věku i dotovat"
souhlas, Ropu, spousta seniorů by nemusela jít do předčasného důchodu nebo se vysloveně týrat na plném úvazku, kdyby s ohledem třeba na velká vedra úvazek byl zkrácen na 6 hodin (i s dotací). Některé provozy jsou od května do září k nepřežití, šedesátníci jsou tam rádi, jsou zruční, kvalifikovaní, velice platní v týmu, ale nevydrží práci 8 hodin v kuse (resp. vydrží, ale už je to docela týrání)...
|
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 6:56:50)
Ropucho, souhlasím s tímto:
"přístup k péči o zdraví a kondici zcela seriózně jako generační záležitost a navíc nemám na mysli jen životosprávu, ale celkově organizaci svého života a práce s ohledem na..."
ale nemyslím si, že je to motivací ohledně zajištění ve vyšším věku, dle mého je to spíš obecně přebírání větší odpovědnosti za vlastní zdraví plus ohled na sebe - neservu se pro prachy, natož pro zaměstnavatele.
Prostě si nemyslím, že motivací je věk odchodu do důchodu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 8:49:22)
Babi, já si myslím, že to k sobě patří.
Odpovědnost celkově.
|
| babi_ |
|
(11.5.2026 9:12:11)
Ropucho, já si myslím, že rozdíl 2 - 5 let ve vládou stanoveném důchodovém věku v tom, jak se člověk snaží žít, nehraje pro dvacátníka až padesátníka žádnou roli
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.5.2026 22:59:38)
"potřeba větší rozšíření zkrácených úvazků, jak pro rodiče malých dětí, tak pro starší zaměstnance"
nedostatek flexibilních a zkrácených úvazků je ohromná bolest, a vůbec nejsme schopni jich mít dostatek na trhu pro rodiče malých dětí, pro těhotné ženy, pro lidi rehabilitující po velkém zákroku, všude se jede z nuly na sto, a ze sta na nulu, a přitom v Evropě jsou part-time úvazky zcela běžné
"Nizozemsko cca 39 %
Rakousko cca 31 %
Německo cca 29 %
Dánsko cca 24 %
Belgie cca 23 %
EU průměr cca 17 %
Česko kolem 6–7 %
Slovensko cca 4 %
Údaje OECD i Eurostatu ukazují, že Česko patří mezi země s nejnižším podílem zkrácených úvazků v Evropě."
Je to absolutní nesmysl, spousta těhotných žen, na MD, na RD by part-time úvazek vítala, stejně tak senioři předchodového věku - mělo by být normální, že senior půjde z plného úvazku na 3/4 nebo půl, nebo třeba flexibilně 6 hodin odpracuje v práci a 2 hodiny formou HO.
Přitom administrativní pozice by z toho vysloveně těžily - na jednom půlúvazku by měl anglicky mluvící osobu, na půlúvazku španělsky mluvící a pozice by byla sdílená Jsme strašní zpátečníci.
Mmch Babiš do flexibilních úvazků chce "hrábnout" a nastavit revoluční změny. Třeba z toho neřáda vyjde aspoň něco smysluplného.... Kdyby se Jurečka zbytečně nelopotil s důchodovou reformou, která přispěla k loňskému volebnímu výsledku, a stejně z toho nic nebude - mohl zavést povinnost zkrácených úvazků - a to by si následná vláda nedovolila zvrátit...
|
|
|
|
| Salamajka | 
|
(11.5.2026 18:13:48)
Asi bych neřekla,že jde o to kdo má pravdu, ale o skutečnost idealizovat si vzpomínky zkříženou s tím, že už jsou titi starší skoro 20 let v důchodu a bohužel místy umělá zaměstnanost v dřivějších letech znamenala více pracovníků na jeden úkon a tím i menší vyčerpání a i ten psychycký nátlak byl nižši než je teď. Když to úpně moc zjednoduším tak dělnických profesích stačilo dojít včas na směnu udělat normu a měli svůj klid. Nehrozilo nějaké propoušťění. No a teď oni neumí pochopit to, že teď to tak není. Už to prostě nezažili nemaji zkušenosti s tím tlakem co je teď, že dostane člověk smlouvu jen na dobu určitou atd. Také co si budeme vyrůstali v době kdy fyzická práce v domácnosti byla častější a byla vyžadována po tenagerech a fyzicke tresty byly normální. Například jsem pokoušela tatovi vysvětlit
|
| Salamajka |
|
(11.5.2026 18:21:21)
Diagnozu AHAD pro něj by to bylo řešení fackou. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že tak to určiťe nefunguje. Že by vlastně toho člověka s AHAD v podstatě ubil. No a on klidně na to tak ať... ono to je těžké pro ně když věří, že spoustu věcí údajně nebylo. Nechápou, že byly drženi v dezinformacích a informačním embargu, kdežto teď jsou kolikrát zprávy typu BLesk i ve večerních zprávách, které oni maji pomamu za ,, svaté,, tak to je někdy tťežká jaksloliv debata. Oni ten psychycký nátlak nezažili jak můžou chápat co generace sněhových vloček podle nich zažívá ? To je proste nemožné.
|
|
|
| Gavašetka |
|
(11.5.2026 20:50:46)
Nemyslím si, že by se opravdu zhoršovaly, ale jak ti nastupující, tak ti odcházející mají tendenci vidět vše hodně vyhroceně. Mladí proto, že prostě jsou v tom věku, kdy je jen černá, nebo jen bílá, senioři opět vzhledem k věku vnímají, že jejich svět uchvacují ti mladší a egocentricky jsou soustředění hodně jen na sebe a nejbližší okolí (to, prosím, neberte jako urážku, ale hlavně u těch věkovitějších je to pochopitelné, jejich akční rádius se smrskavá, sociálních kontaktů taky ubývá...) Je to podle mě spíše více vidět a samozřejmě některá média to zdůrazňují...
|
| K_at |
|
(11.5.2026 20:53:01)
Hlavně ten rozdil světů a obrovské turbo rychlé zmeny ve vsem za posledních cca 10 let vs generace dnesnich prarodičů malych dětí. To je prostě rozdil galaxií.
|
| Drypetis |
|
(11.5.2026 21:08:02)
Kat,
jo, to jsem zrovna chtěla napsat, že dneska hraje roli i ten technologický pokrok, který je za poslední roky opravdu rychlý a tu propast prohlubuje. I já se trochu zlobím na své o generaci straší rodiče, že odmítají internet a nechtějí se s ním učit pracovat, i když jim to způsobuje těžkosti.
|
| TaJ |
|
(11.5.2026 21:49:15)
Drypetis, u nás manželova mamka s internetem celkem vychází dobře, i s chytrým mobilem, tabletem apod. Občas jí s něčím ochotně poradí náš syn, když je potřeba. Naproti tomu moje mamka nemá ani PC, ani tablet, ani chytrý mobil, dokonce nemá vůbec žádný mobil. Přesto bez toho žije normálně a spokojeně a někdy se stane, že o nějaké zajímavé akci ví dřív, než já, která jsem na netu běžně.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.5.2026 22:44:58)
"To je prostě rozdil galaxií."
Kat, ale kromě toho, že se svět částečně přesunul do online prostoru, v čem je takový rozdíl?
Mojí mámě je přes osmdesát let a kdyby se teď dočkala pravnoučete, nemyslím si, že by na něj hleděla jako na mimozemšťana.
Že se kojenci nekrmí dvojitou dávkou Sunaru, toho si už snad stihla všimnout a všeobecně je zorientovaná v jednadvacátém století.
Děti stále jedí, spí, hrají si, baví se, chodí do školy, chodí na zájmové kroužky, jezdí na tábory... Namísto televize čučí do placičky v ruce a mají špuntíky v uších, jinak jsou stejné jako jsme byli my nebo naše děti, nebo ne?
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.5.2026 23:06:12)
Já jsem od 5 let čučela do knížek a když vyšel novej Čtyřlístek, tak jsem ho stihla přečíst v chůzi cestou z trafiky dnešní děti koukaj místo do knihy do mobilu v tom nevidím moc rozdíl
Jen se bojím, že v důchodu si ani nenakoupím, před domem mám 24 hodinový COOP a ještě jsem tam nepronikla
Zatím stíhám samoobslužný pokladny, skenery a Alza boxy
|
|
| breburda71 | 
|
(11.5.2026 23:20:48)
Ropucho, ono jde spis o to, jak reaguji rodice tech deticek na pribuzenstvo, nez ze by pribuzenstvo nejak spatne reagovalo na deti🙂 a po precteni komentaru na IG aby se clovek bal i dejchat😁..Diky snaze o co nejvic kliknuti na vyhroceny obsah se vybudovala cela nova kultura totalne hejtujici predchozi generace za vsechno, je to fakt az zarazejici..Ted je skoro cokoliv trauma, narcistni, toxicke, az doslo k uplne devalvaci tech slov
Dcera ma dve deti a priznam se, ze dost vazim kazde slovo, a pripadam si jako z dob Marie Terezie, i kdyz nas od sebe deli pouhych 19 let, je to az s podivem, jak ukorne bere sebemensi dobre minenou radu nebo poznamku
(ne ode me, ja fakt neradim nic, ale okoli si uz parkrat nabehlo) Opravdu ted hodne frci nazor, ze tato generace je prvni a jedina v historii lidstva, ktera dela vsechno spravne..🙂 to myslim zadna generace predtim zas az tak sebevedoma nebyla🙂 a vidim to kolem sebe docela dost, u nas jeste to je celkem v klidu...
|
| K_at |
|
(12.5.2026 7:50:18)
Breb6rdo, rekla bych, ze to není sebevědomí. Naopak schovaná obava, nejistota, úzkost. Sebevedomy clovek nemá problem pripustit chybu, prijmout obcasnou radu.
|
| TaJ |
|
(12.5.2026 7:59:01)
Kat, přesně, to sebevědomí je jen zdánlivé...pozoruji to kolem sebe často.
|
|
| breburda71 |
|
(12.5.2026 8:42:59)
Kat, je to možné ale zhusta pozoruju kolem sebe u známých a jejich dětí, že opravdu ta silná nedůvěra tam je..
Dcera mojí kamarádky třeba zásadně dovolí "hlídat" jen pod jejím dozorem...Její matka může kdykoliv přijet, ale nebude s holčičkou ani minutu sama. Když vezme dítě do náruče, za ruku, je velmi často opravovaná, že takhle ne - to bylo u prvního vnuka tedy i u nás..Postýlka nebo ohrádka je vězení pro dítě, to, že její maminka tam dávala dítě ( když třeba musela pověsit plíny nebo přiložit ke kotli) její dcera bere jako její selhání a poukazuje na to třeba při prohlížení starých fotek ze svého dětství.. Na otázku, jak to teda měla udělat, je odpověď - měla sis to zařídit jinak a ne na úkor dítěte..
U nás to tak vyhrocené není, s druhým dítětem ty tanečky hodně polevily, ale přesto mám často pocit, že dělám všechno blbě
Těch příkladů bych moha uvést hodně, možná je to i věkem, kdy třeba první dítě mají po třicítce a jsou víc úzkostlivé, ale přitom vinu dávají svým rodičům za ty pocity, fakt nevím..
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 8:51:37)
To vůbec neznám.
Vnuka nám "půjčují" prakticky od narození. Nekritizují nic, jsou asi rádi, že ochotně hlídáme.
Ohrádku taky nemají, ale to je jejich boj, že si nedojdou v klidu ani na záchod.
|
| breburda71 |
|
(12.5.2026 9:12:18)
Inko, urcite to neni vsude...Ale neni to ani nijak ojedinely jev, co tak pozoruju kolem sebe...U nas to bylo zkraje u prvniho vnuka, pak kdyz dcera otehotnela s druhym, a nebylo ji dobre, tak hodne polevila a pak po narozeni druheho uz nebyl moc prostor pro nejake extra pristupy
A jsou to holky, co je znam od narozeni, uplne normalni, ale s tim materstvim jim trochu jakoby hrablo..
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 9:44:13)
"Ale neni to ani nijak ojedinely jev, co tak pozoruju kolem sebe..."
je to dost časté, breburdo, a ty maminky si kolikrát neuvědomují, že svému dítěti zkazí vznik vazeb s babičkami, prababičkami, tetičkami, pratetičkami a jejich protějšky, protože se batolete každý bojí dotknout a nemůžou při nejlepší vůli vyhovět vysokým požadavkům, které matka a otec stanovili pro svého potomka...
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 9:09:37)
"Na otázku, jak to teda měla udělat, je odpověď - měla sis to zařídit jinak a ne na úkor dítěte.."
breburdo, tohle je fakt smutný, nejde striktně srovnávat současnost a minulost, ve které byly obvyklé jesle, nekojení, jen látkové pleny, jiné děti=špatné vychované děti a pod.
jednou jsem slyšela kamarádku, jak vyštěkala svoji mamku, která jí řekla, že její MD je o poznání snadnější, než to bylo dříve (jednorázové pleny, kupovaná strava ve skleničkách, sušička). Jasně, že to ty mámy dříve měly dost těžké, skoro denně praly ve starých pračkách kolikrát bez ždímačky a žehlily horu plínek....
|
| Jerry G. |
|
(12.5.2026 10:46:09)
jednou jsem slyšela kamarádku, jak vyštěkala svoji mamku, která jí řekla, že její MD je o poznání snadnější, než to bylo dříve (jednorázové pleny, kupovaná strava ve skleničkách, sušička). Jasně, že to ty mámy dříve měly dost těžké, skoro denně praly ve starých pračkách kolikrát bez ždímačky a žehlily horu plínek....
Cumco,
ja myslim, ze by to ani jedna strana to nemela tolik ´tolik zrat´. Ta starsi generace by mela mit preci jenom o trosku vetsi nadhled. Ja tedy jestli se nekdy dostanu dopozice hlidajici babicky-teticky. Tak doufam, ze budu respektovat rodice, pokud si nebudou vymyslet psi kusy. Radit budu jedine v situaci,pokud budu o radu pozadana.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 9:54:34)
"Dcera mojí kamarádky třeba zásadně dovolí "hlídat" jen pod jejím dozorem...Její matka může kdykoliv přijet, ale nebude s holčičkou ani minutu sama."
Tak třeba toto do určitého věku dítěte je pro mě v pořádku.
Mimino patří k matce a matka ho logicky nedá z ruky nikomu kromě člověka, jemuž stoprocentně důvěřuje. Což může být klidně nikdo.
Zvířecí matka také do určité chvíle nikoho k mláďatům nepustí.
Moje mimina také nikdo s výjimkou jejich otce nedostával na starost.
Babičky přijížděly k nám nebo my k nim, ale děti jsem jim nenechávala. Na dobu v řádu minut tedy mojí mamince ano, tchyni ne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 10:02:29)
A ze současného pohledu hypotetické babičky musím říct, že bych žádné mimino na starost mít nechtěla.
Prarodič nemá reflexy rodiče, necítím se disponovaná k péči o mimino.
Budu spokojená v přítomnosti jeho rodičů a až povyroste trochu k samostatnosti, můžeme uvažovat o nějakém fungování bez rodičů.
Tohle vidím stejně jako před pětadvaceti lety, kdy jsem ta mimina měla.
|
| *Hany | 
|
(12.5.2026 12:53:35)
"A ze současného pohledu hypotetické babičky musím říct, že bych žádné mimino na starost mít nechtěla.
Prarodič nemá reflexy rodiče, necítím se disponovaná k péči o mimino.
Budu spokojená v přítomnosti jeho rodičů a až povyroste trochu k samostatnosti, můžeme uvažovat o nějakém fungování bez rodičů."
Já to zas mám naopak. Mimina jsem zvládala v pohodě, hlavně jsem dělala všechno, co jejich rodiče chtěli. Většinu jsem zvládala automaticky a těch pár nových věcí jsem se naučila hned, s tím nebyl problém. Ale netěším se, až jim bude 12 - 15, já bych za ně měla mít odpovědnost, ale oni už na mě budou dlabat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 13:25:04)
"netěším se, až jim bude 12 - 15, já bych za ně měla mít odpovědnost, ale oni už na mě budou dlabat"
To je myslím zbytečné předjímání.
Záleží na vztazích, někdy děti respektují prarodiče ochotněji než rodiče. Někdy zase vůbec, to záleží na rodině.
Každopádně toho věku vnoučat se absolutně nebojím, jednak nečekám, že se ho dožiji, jednak nepředpokládám, že bych je musela dostávat na zodpovědnost.
|
| *Hany |
|
(12.5.2026 14:13:24)
"nepředpokládám, že bych je musela dostávat na zodpovědnost"
Já předpokládám. U nás v rodině se to tak dělá, když mají děti prázdniny a rodiče musí do práce. Neberu to jako povinnost, ale vím, že nemůžu tak velkým dětem pořád stát za zadkem a nepustit je samotné na pár hodin do lesa.
|
| Jerry G. |
|
(12.5.2026 14:20:49)
Hany,
12-15 lete deti uz maji z domova nauceny nejaky rad a nemusi jim clovek furt stat za zadkem.
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 10:21:07)
"Zvířecí matka také do určité chvíle nikoho k mláďatům nepustí."
to proto, že zvířecí mláďata jsou v rámci potravního řetězce často potravou pro predátory, nemyslím si, ale že babička, která vezme batole na pískoviště na hřišti, má myšlenky na konzumaci
|
|
| TaJ |
|
(12.5.2026 10:23:05)
Ropucho, já jsem třeba v tomhle naprosto důvěřovala manželově mamince... té jsem se mimino nebála vůbec svěřit i na déle, než pár minut 🙂. Ale ona je pediatr a byla se mnou i u porodu🙂. A ani později , když hlídala občas třeba i půl dne, tak nám nikdy nevnucovala svoje rady a postupy, ale řídila se tím, co jsme měli nastavené my.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 13:05:10)
TaJ, to je ideální stav, když je ve vztahu ten respekt, o němž jsem už psala.
Svoji maminku znám, zažila jsem ji v roli rodiče a věděla jsem, že s dětmi nebude dělat nic, co by zásadně odporovalo mému přesvědčení.
Že udělá něco trochu jinak než já, to je přirozené, to není na škodu. Na škodu je nerespektovat rodiče s přístupem "ale prosím tě, já vím nejlépe, co se dělá s dětmi, už jsem jich několik vychovala a budu si to dělat po svém, ty mi nebudeš radit". S tím na nás vyrukovala tchyně a to holt byla pro mě tzv. konečná, člověku s takovým přístupem své dítě do rukou nedám, už z principu ne.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 13:14:36)
To já byla rada za hlídání a nepředpokládala jsem, že by mu tchyně chtěla ubližovat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 13:38:49)
Inko, když rodiče o hlídání prarodiči stojí a nevidí problém v rozdílných přístupech, není co řešit. Já věřím, že to dneska stále existuje a funguje, vidím to kolem sebe, bez ohledu na instagramové trendy.
Já jsem si raději hrdě odžila pár let honičky, ale měla jsem klidné svědomí, že si vedu své děti po svém a nikdo mi nekecá a nezasahuje do toho, co je výsostně moje věc.
Větší děti, schopné samoobsluhy, schopné komunikace, schopné vyjádřit vlastní názor, jsem k prarodičům klidně posílala, to už jsem nechávala na nich, ať si vykomunikují své potřeby.
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(12.5.2026 12:05:55)
Ropucho, já jsem tedy žádné mateřské instinkty neměla. Při péči o dítě jsem se řídila knihou Naše dítě, i když jsem nebyla tak striktní. Babičkám jsem dítě svěřovala prakticky od konce šestinedělí, nejdřív na vožení v kočárku, posléze třeba tchýni na pár hodin o víkendu, kdy jsme si s BM zašli na procházku nebo do kina. Syna jsem tchýni svěřila v jeho 8 měsících na celý týden, když jsme jeli s dcerou a BM na dovolenou. Důvěřovala jsem babičkám absolutně a neměla jsem ani žádné špatné pocity při odloučení od dítěte.
A ohrádku jsem měla. Dcera si v ní moc ráda hrála, byla v ní klidná a spokojená třeba hodinu. Syn ji nesnášel, ale občas jsem ho tam strčila, když jsem šla třeba věšet pleny na balkon v mezpatre. Celou dobu příšerně řval a lomcoval ohrádkou, ale jinak to nešlo. Myslím, že to na jeho psychice žádné stopy nezanechalo.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 12:29:09)
Jsem vděčná, že snacha takový názor nemá.
Už při návštěvě v porodnici jsme hlídali půl hodiny, když se šla osprchovat. To bylo tedy druhý dítě. Ale i to první nám půjčovala prakticky hned.
Já mamince důvěřovala na 100%. 3 dny hlídala už v půl roce.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.5.2026 12:59:36)
Setkávání pod dohledem jsem musela na čas zavést já u mojí mamky se synem.
Po dvou hodinách jejich řádění absolutně bez hranic se nám domů z trochu živějšího dítěte vrátil hyperaktivní spratek, celý zbytek dne lítal a neposlouchal. Mamka ho po těch 2 hodinách vrátila a šla si domů lehnout a my jsme ho do noci krotili.
Zjistila jsem, že když byla chvíli nemocná a nehlídala, tak se syn choval normálně.
Když jsem ji prosila, ať mu nastaví hranice, tak řekla, že se s ním ona chce vyřádit, protože bez dítěte ve svém věku lítat po ulici a všude možně skákat už nemůže a to ona ráda .
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 13:12:36)
Evelyn, ale děti blbnou a řádí rády, to k tomu patří - my rodiče a učitelky ve školce je pořád různě krotíme, ukázňujeme, ale takové to bytostné kravení si neužijí.
Takže já tvoji maminku umím částečně pochopit.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.5.2026 13:36:39)
Čumčo, to pochopí málokdo, kdo to neviděl, nebudu to po letech znova vysvětlovat. Jako bych ho nechala hlídat puberťákem.
Dělávala to i se mnou, jednou si prodřela novej sváteční kabát, jak letěla po chodníku, upadla a jela po zadku po blátě.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.5.2026 15:03:26)
"ale děti blbnou a řádí rády, to k tomu patří - my rodiče a učitelky ve školce je pořád různě krotíme, ukázňujeme, ale takové to bytostné kravení si neužijí.
Takže já tvoji maminku umím částečně pochopit."
no jo, děti taky milujou sladkosti, a my, rodiče, a učitelky ve školce je pořád různě krotíme a to pořádné přecpání si neužijí a ani babička milovnice dortíků a cukráren nemůže pak dítě nechat padnout do "hyperglykemického šoku"
holt vždycky záleží na míře a na snášenlivosti dítěte a pokud to dítě babička pravidelně přetáhne přes hranici, není to zrovna fajn
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 15:07:10)
Snažila jsem se vnuka držet od sladkostí a uzenin. Pak jsem zjistila, že jezdí na výlet na párek v rohlíku a chodí na zmrzlinu, tak jsem se uklidnila.
|
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 15:16:27)
nééé, skákání a lítání je dětská přirozenost (a jsou prostory jako louka, zahrada, park, kde se dítě v klidu může chovat jako opice, společně s babičkou), kdežto zkažený žaludek je bytostná pitomost
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 13:28:51)
"Když jsem ji prosila, ať mu nastaví hranice, tak řekla, že se s ním ona chce vyřádit"
Evelyn, ano, to je přesně ten nerespekt. ONA CHCE. Nezajímá ji, co chceš ty, co je dobré pro dítě, ale ONA CHCE. Protože ona ho vidí málokdy a chce si dělat, co chce, a užít, co chce. Bože můj, mně se otevírá kudla v kapse i po těch pětadvaceti letech
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.5.2026 13:37:31)
Ropucho, děkuji 
|
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 13:50:15)
"mně se otevírá kudla v kapse i po těch pětadvaceti letech "
tak to jsi tady správně, Ropu, téma je Mezigenerační válka
Já se na to odmítání hlídání nezvedenou/nepošlušnou babičkou prostě koukám optikou matky, která pohlídání v podstatě neměla - ani jedna z babiček si pro vnoučata neudělala místo v životě (obě nebydlí daleko), a to jsme žádné speciální požadavky neměli
Když se žádné vazby mezi dítětem a prarodičem nepodaří, je to docela smutný (jedna návštěva před Vánocemi a jedna v létě nejsou vazby)
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 13:58:39)
Čumčo, rozumím, ale hlídání a vazby jsou dvě různé věci.
Vazby lze budovat i bez toho, že by prarodiče od kojeneckého věku vnoučat pravidelně přebírali starost o ně.
O tom už se tu opakovaně psalo.
Rodina může být v kontaktu, komunikovat, trávit společný čas, mohou podnikat akce všichni dohromady nebo v libovolném složení a mohou se mít moc rádi, vůbec není podmínkou, aby prarodiče tzv. "hlídali" vnoučata.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 15:03:56)
Tak myslíš, že je třeba, abychom nad tím kojencem seděli všichni čtyři, když můžeme sedět dva a rodiče si zajdou na večeři nebo něco vyřídit?
My se o hlídání často sami hlásíme. Dost toho podnikáme společně, rádi jsme s vnukem i sami.
Akorát na obě děti si ještě na delší dobu netroufneme.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 19:11:02)
"Tak myslíš, že je třeba, abychom nad tím kojencem seděli všichni čtyři,"
Ale vůbec ne. To přece nepíši.
Já rozporuji teorii, že když rodiče nedávají děti k prarodičům "na hlídání", nevznikne mezi vnoučaty a prarodiči vztah.
A to je přece nesmysl.
Kojenec, jak známo, potřebuje spolehlivou a bezpečnou vazbu na svou pečující osobu, což je vzhledem ke kojení obvykle matka.
Jestli se kolem něj nějak "motá" v tom věku babička, je upřímně řečeno irelevantní. O to "motání se" mívají zájem ty babičky,
kojencům je to v tom věku dost jedno. Vztah si v klidu vybudují, i když budou s prarodiči trávit čas v přítomnosti rodičů a sami s nimi budou třeba až ve školkovém nebo školním věku.
|
| Beat |
|
(12.5.2026 19:27:11)
Ropucho, tady si dovolím nesouhlasit. Dítě, i kojenec, si je schopno vytvořit těch těsných vazeb víc. Když byly velké vícegeneračních rodiny pospolu, a byly tam dobré vztahy, tak přínos prarodičů pro vnoučata byl významný. Bavím se o malých dětech, kojencích.
Vidim to ted sama, jak mě vnuk vítá, jak je nadšený , když prijedu, a to mu bude 8 měsíců.
Dělám a nim jine věci, jinak komunikuju a jsem jinak vřela, nez jeho maminka. To vše ho citově obohacuje, rozvíjí, stimuluje.
Shodou okolností jsem nedávno na toto téma na First class slyšela krásný rozhovor s jednou filozofkou, už dost starou dámou. Byl takový jiný, jak z jine doby, ale moc poutavý
|
| Dari79 |
|
(12.5.2026 19:49:37)
A nebo taky obráceně. Moje dítě bylo nehlídatelné, snášelo jenom mě, tátu a chůvu. Jinak nesneslo nikoho. Resp. tolerovalo přítomnost jiné dospělé osoby, pokud jsem tam byla já (nebo táta nebo ta chůva). Jednou ráno jsem šla k doktorce na krev, zůstala doma ségra (s dětma), malý spal. Probudil se, zjistil, že nejsem doma a zdrhl jí z baráku a utíkal po ulici po chodníku a křičel, kde je maminka. Tchyně poprvé hlídala večer, že my šli do divadla, když měl asi 4 nebo 5 let... odmítal si lehnout, čekal, až se vrátíme, pak nám s pláčem vyčetl, že jsme slíbili, že přijdeme brzo a byli jsme pryč strašně dlouho... (a to jsme fakt šli z divadla rovnou domů, žádný sednout si někam...)
Naopak - já ještě jako bezdětná, jsem si běžně brala neteře na prázdniny, i k moři... ty neměly žádný problém. Přesně, jak se tu psalo - dělala jsem s nimi blbiny, běhala kolem stolu, lezly všude, bordel všude, skákaly všude... Určitě je to lepší, než to moje závislátko a uřvaňátko (které konec konců má dneska zveřejněné výborné výsledky z přijímaček na střední ) Jak to krásně uteklo...
|
| babi_ |
|
(12.5.2026 20:35:46)
Dari, gratuluji k výsledkům přijímaček
letí to...
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 21:02:30)
"Dítě, i kojenec, si je schopno vytvořit těch těsných vazeb víc. Když byly velké vícegeneračních rodiny pospolu, a byly tam dobré vztahy, tak přínos prarodičů pro vnoučata byl významný."
souhlasím, tohle jsem právě měla na mysli
i matka chce ty rodičovské věci sdílet s někým jiným než manžel, a vidět, že její dítě je u příbuzných vítané, milované, a moci si na chvilku odběhnout
dcerku jsem spolehlivé osobě svěřovala pravidelně jednou týdně na dopoledne, od 8.měsíce, a bylo to až neskutečně bez problémů - syn do dvou let nebyl beze mne nebo táty, a jedna hodina odloučení kvůli mé autoškole byla důvodem neskutečných záchvatů
|
| Stará husa |
|
(12.5.2026 21:38:14)
Já jsem taky přesvědčena, že hlídání dítěte prarodiči je prospěšné všem, dítěti, protože si odmalička zvyká i na jiné lidi než rodiče, matce, protože si může na chvíli oddechnout a prarodičům, protože tím posilují své prarodičovske city.
Měla jsem babičku, která s námi žila a starala se o mě od tří měsíců a druhou babičku, kterou jsme navštěvovali jednou za 14 dní a nikdy jsem s ní nebyla sama, vždy v přítomnosti rodičů. Pouto k první babičce jsem měla stejně hluboké jako ke své matce, u druhé babičky se o nějakém poutu vůbec nedá mluvit. Když jsem ji jednou měsíc neviděla, začala jsem jí automaticky vykat. Byla mi úplně cizí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 21:56:45)
Huso, já jsem k jedné své babičce měla pouto silnější než k rodičům, přestože s námi nežila (ale vídali jsme se často), ke druhé jsem měla vztah prostě jako k babičce, přestože jsem ji vídala asi dvakrát do roka. Ale bývala jsem s ní týden o prázdninách (sama málokdy, většinou s námi byli i rodiče a další příbuzenstvo) a občas jsme u ní byli na kratší návštěvě, opět spolu s širší rodinou. Že bych ji nepoznala nebo jí vykala, to si neumím představit. Psali jsme si, telefonovali, posílali balíčky... Doma se o těch lidech pravidelně mluvilo jako o členech rodiny.
Nemohu si pomoct, ale jsem přesvědčená, že ty vztahy závisí spíš na způsobu komunikace a intenzitě společných zážitků než na četnosti.
|
|
|
|
|
| babi_ |
|
(12.5.2026 20:49:01)
Ropucho, vztah v přítomnosti rodičů se buduje myslím trochu jiný, jinak, než když jsou sami... ale není to až tak důležité. Určitě může být skvělý a nezapomenutelný i vztah vzniklý ve školním věku během pravidelného týdne o prázdninách plus pár návštěv během roku.
No ale sama vidím, že jiný vztah mám se starší vnučkou, která se mnou strávila ve věku 1.5 roku - 6 let v každém školním týdnu den i s přespáním a k tomu víkend/dva v měsíci, týden v létě, týden v zimě... oproti druhé vnučce, která do toho "naskočila" až někdy po druhém roce věku, a to samozřejmě se sestrou. Je to jiné. Chystám se strávit s malou více času jen s ní (bez starší), abychom to drobet vyladily
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 22:15:15)
"ani jedna z babiček si pro vnoučata neudělala místo v životě (obě nebydlí daleko), a to jsme žádné speciální požadavky neměli
Když se žádné vazby mezi dítětem a prarodičem nepodaří, je to docela smutný (jedna návštěva před Vánocemi a jedna v létě nejsou vazby)"
Ropu, to druhé souvětí nebylo obecné tvrzení, to je přímo naše osobní zkušenost, babičky babičkovat nechtěly, moje máma nemá malé děti ráda, jsou jí protivné, a druhá babička už dvě vnoučata měla, další nepotřebovala, dědečky nemáme žádné. Nemyslela jsem tím, že když babička denně nekočárkuje, nevytvoří se vztah s dítětem, tos pochopila špatně....
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 22:31:06)
Čumčo, ok, já už nemám v hlavě, co kdo přesně popisoval za zkušenosti, možná jsem si něco vztáhla špatně a pokud je více názorů ve shodě, jsem ráda.
Každopádně se s tím názorem setkávám opakovaně, nejen tady, že pokud rodiče nenechávají děti hlídat prarodiči, brání tím vytvoření vztahu.
Tak proti tomu oponuji a možná teď i zbytečně vehementně, ale což, ať to tu zazní, nečtou to jen ti, co píší
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 22:37:13)
Teď už tomu nerozumím vůbec. Jak si můžou vytvořit vztah, když se nevidí?
|
| babi_ |
|
(12.5.2026 22:40:33)
Inko, vidí se, ale ne"hlídají". Tedy s malými dětmi se vidí za přítomnosti rodičů, a s většími partnersky, ne jako hlídači.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 22:44:27)
Nerozumím asi pojmu hlídání. Když vezmeme vnuka na výlet do muzea mimo Prahu je to hlídání?
A vnučku na vycházku v koçárku?
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 22:47:06)
je to hlídání - pokud za vámi nejde snacha na vzdálenost dvou kroků a nepeskuje vás, že všechno děláte blbě a vnouče bude mít trauma
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 22:52:23)
Tak to potom pořád hlídáme. často se o to hlásíme sami.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 23:00:22)
"Když vezmeme vnuka na výlet do muzea mimo Prahu je to hlídání?"
Hmm... Hlídání je převzetí péče o děti místo rodičů, zatímco rodiče pracují nebo se věnují nějakým vlastním aktivitám..
Když si v rámci hlídání uděláte výlet, tak je to hlídání s výletem
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 23:10:53)
Žádnou zvlášrtní aktivitu neměli, byli prostě doma. My chtěli vzìt vnuka na výlet,
|
|
|
|
|
| Beat |
|
(12.5.2026 22:41:32)
Inko
No, ony se vidí, ale prarodiče nehlídají . Tzn vidí se v přítomnosti rodičů a pak az kdyz jsou vetsi a maji rozhodovací schopnost a dovedou se ubránit aby je prarodiče moc nekazily
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 22:49:58)
To je celé nějaké šílené.
Když přijdeme za vnoučaty, rodiče často zdrhnou někam po svém. Nesedí u nás, aby sledovali, jestli jim néškodíme.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 22:50:14)
Inko, poslední pokus speciálně pro tebe:
Představ si barák, v něm babičku (případně i dědu, jak chceš). Prázdniny. Do baráku za babičkou se sjedou její děti s vnoučaty. Hromada lidí, rodiče si dohlížejí na své děti, babička nemusí hlídat nikoho, ale se všemi se baví, hraje, povídá, dělá spoustu aktivit a všichni dohromady si užívají něco jako letní tábor. Vnoučata milují babičku! A nezapomenou na ni a vzpomínají a těší se na každé další prázdniny s babičkou. Je to vztah?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 22:57:38)
To nevím, jestli se vidí jednu za rok.
Je to neobvyklé, rodiče většinou nemají tolik dovolené. Kkdyž jsem jezdila s babi a dědou na lrtní byt, hechtèla bych u toho rodiçe.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.5.2026 23:00:17)
Ten vztah je prostè jiný, když jsou za zadkem rodiče.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.5.2026 23:04:01)
"Ten vztah je prostè jiný, když jsou za zadkem rodiče."
Od určitého věku asi může být.
Miminu nebo batoleti je to srdečně jedno, si myslím
|
| babi_ |
|
(12.5.2026 23:24:59)
""Ten vztah je prostè jiný, když jsou za zadkem rodiče."
Od určitého věku asi může být.
Miminu nebo batoleti je to srdečně jedno, si myslím
"
To bych právě neřekla, že je to miminku či batoleti jedno. Obě vnučky se v přítomnosti rodičů (jednoho, druhého, obou) chovají jinak, než když jsou se mnou samy. Evidentně jim to jedno není. A to od pár měsíců první vnučky, druhá se mnou byla bez rodičů až jako batole, ale vždy se sestrou (s výjimkou nějaké půlhodinky kurzu plavání).
Úplně se mi vybavuje, jak tu Monty vždy zastávala názor, že miminu je jedno, kdo mu vyměňuje pleny a učí ho na nočník, v čemž jsme byly v příkrém rozporu (to šlo ještě o naše děti, teď jsme o generaci dál ). Jsem si jistá, že to není jedno, a to na obě strany - důležitá je jak jedna stálá osoba, tak širší rodina/jiní lidé, přičemž ta širší rodina/jiní lidé ovšem není ke zdárnému vývoji dítka nutná (pro psychické a fyzické zdraví matky už spíš).
|
| babi_ |
|
(12.5.2026 23:39:24)
Chci říct, že když je malé dítě samo s prarodiči, jistě cítí, že POUZE oni jsou v tu chvíli jeho jistotou, bezpečím, zdrojem lásky, potravy, všeho. Cítí-li se s nimi v pohodě, je to velká věc. Vztah, který není samozřejmý ani navázatelný, jsou-li přítomni rodiče.
U starších dětí tohle již odpadá. Ty vědí, že jejich zázemím jsou i lidé v daný okamžik nepřítomní. Citově to je jiná situace.
|
| *Hany |
|
(13.5.2026 0:57:53)
"když je malé dítě samo s prarodiči, jistě cítí, že POUZE oni jsou v tu chvíli jeho jistotou, bezpečím, zdrojem lásky, potravy, všeho. Cítí-li se s nimi v pohodě, je to velká věc. Vztah, který není samozřejmý ani navázatelný, jsou-li přítomni rodiče"
Babi, to úplně přesně vyjadřuje moje pocity. Já jsem šťastná, že všechno, co píšeš, můžu zažívat na vlastní kůži, hlavně u batolat. Tohle pouto je opravdu unikátní.
|
| Beat |
|
(13.5.2026 7:02:18)
Babi, Hany ano.
|
|
| Jerry G. |
|
(13.5.2026 10:09:54)
"když je malé dítě samo s prarodiči, jistě cítí, že POUZE oni jsou v tu chvíli jeho jistotou, bezpečím, zdrojem lásky, potravy, všeho. Cítí-li se s nimi v pohodě, je to velká věc. Vztah, který není samozřejmý ani navázatelný, jsou-li přítomni rodiče"
Taky souhlasim. S babickou, ktera me hlidala, jsem mela jiny vztah nez k babicce,ke ktere jsme jezdili ´jen´ na navstevu. Hlidaci babicka s nama nikdy nejezdila na vylety atd., obcas jsme hrali karty, ale v podstate jenom ´byla´, to stacilo.
Segra ma tri deti, starsi dve jsem obcas hlidala, mladsi uz ne. Mam je rada vsechny stejne doufam, vztah s temi starsimi je jednodussi prirozenejsi.
|
| TaJ |
|
(13.5.2026 10:44:15)
Jerry, taky souhlasím, syn má mnohem bližší vztah s manželovou maminkou, která byla u jeho narození a která ho od miminka průběžně hlídala - od procházky s kočárkem, přes pobyt a práci na zahrádce, až po výlety všude možně. Vždycky byli spolu sami, nenapadlo mě, že bych měla dohlížet na to, jestli je všechno tak, jak má, oba jsme jí s manželem naprosto důvěřovali. S mojí mamkou, která nikdy vlastně sama nehlídala a jen jsme za ní jezdili (protože nejdřív v době synova narození zemřel můj táta a o pár měsíců později přišla nemoc, takže na samostatné hlídání se necítila), zdaleka tak blízký vztah nemá a i teď se vídají daleko méně. S první babičkou má vztah doteď hodně blízký. Někdy mě to mrzí, ale už s tím asi nic moc nenadělám...
A naprosto souhlasím i s tím, že syn se s babičkou o samotě choval jinak, než když jsme někdy byli všichni pohromadě - když jsme někam třeba společně šli, nebo když ho hlídala celý den a my pak přišli domů, nebo jsme ho u ní vyzvedávali. A to fakt už od malého batolete. Moc dobře vnímal ten rozdíl.
|
| Jerry G. |
|
(13.5.2026 13:00:03)
TaJ,
me se tohle u syna bohuzel nepovedlo, ne ze bych nechtela, ale nebyly podminky.
|
| TaJ |
|
(13.5.2026 15:10:43)
Jerry, no, bohužel, někdy to nevyjde, no... U nás třeba ale tahle babička byla jediná, kdo syna kdy hlídal, kromě nás rodičů. S nikým jiným nikdy být sám nechtěl. A třeba u ní ani nepřespával, za celé roky snad jednou. Obvykle babička hlídala u nás, několikrát tu i přespala, když jsme se vrátili odněkud pozdě.
|
|
|
| Stará husa |
|
(13.5.2026 13:25:42)
Moje děti měly taky radši tchýni, moje maminka si s nimi neuměla hrát a taky neuměla moc vařit, nepekla. Zatímco tchýně pro ně pořád vymyslela nějakou zábavu, hrála si s nimi, vařila jim dobroty a úžasně pekla. Ale měly rády obě babičky i dědečky. Můj táta si s nimi taky hrál, ale bohužel onemocněl, když jim byly 3 a 5 a umřel v jejich 5 a 7. A taky měly štěstí ještě na prababičku, babičku mého BM, kterou měly taky velmi rádi. Všichni prarodiče moje děti hlídali od miminek a dělali to rádi. A já jsem jim za to byla velmi vděčná.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.5.2026 18:44:53)
"Moje děti měly taky radši tchýni, moje maminka si s nimi neuměla hrát a taky neuměla moc vařit, nepekla. Zatímco tchýně pro ně pořád vymyslela nějakou zábavu, hrála si s nimi, vařila jim dobroty a úžasně pekla."
Huso, a to je ono.
I kdyby je ta druhá babička denně "hlídala", silnější pouto vytvořila ta, která projevovala vřelejší náklonnost, větší porozumění, vzbuzovala silnější emoce.
A o tom to celé je, nikoliv o pravidelném "hlídání", ale o schopnosti "zapsat se do srdce", pateticky řečeno. A to zvládne i prarodič, který se s dítětem nevidí každý den nebo každý týden.
|
| Drypetis |
|
(13.5.2026 19:07:11)
Ropucho,
ono je to asi složitější.
Moje dcera měla vždycky blíž k mojí mámě, trávila s ní mnohem víc času, než s tchyní. Tchyně ji nikdy nehlídala, návštěvy byly jen v naší přítomnosti a opravdu jednou za čas.
Jenže pak u tchyně viděla upřímnou radost z toho, že se jí nějak daří a začala tam jezdit i ráda, zatímco moje máma začala vidět chyby a co by mohlo být lepší a začala do ní rýt. Úplně tím ten vztah s dnes už dospělou vnučkou pokazila. Tchyně už je pár let po smrti a její smrt se dcery opravdu hodně dotkla. Druhé babičce se začala spíš vyhýbat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.5.2026 19:36:16)
Drypetis, naprosto věřím, že to takhle může probíhat.
A jedině to podporuje mé přesvědčení, že hlídání v útlém věku není záruka ničeho, vtahy se vyvíjejí.
|
| Beat |
|
(13.5.2026 19:43:57)
S tim souhlasim, to je jasne, ze se vyvíjejí.
|
|
| babi_ |
|
(13.5.2026 19:53:47)
Ano, kdyby do dcery ryla matka, taky to jejich vztah zničí.
|
|
| Jerry G. |
|
(14.5.2026 8:11:44)
Ropucho,
To je zas neco jineho, ani ze si neci rodic neni zaruka, hezkeho vztahu v budoucnu. Pokud matka dokaze hezky pecovat o mimino a dal ne, tak se vztah taky pokazi. Tady jde o pocit bezpeci a duvery. Ja vim, ze jsem premyslela, kam bych sla bydlet,kdyby se nasm neco stalo.Tak bych radeji sla k babicce hlidacce,ikdyz svym zpusobem byla ta druha babicka pro me vhodnejsi, byla mensi general mela lepsi vzdelani, rozhled atd.. Ten pocit, ze jsem u ni jenom na navsteve.
Ted jsem skoro ve veku mojich babicek, nejdulezitejsi pocit, ktery mi zbyl je, ze by se o mne nekdo s pribuzenstva urcite postaral. 
|
| Ropucha + 2 |
|
(14.5.2026 9:23:10)
Jerry, nojo, ale to se tu pak mluví o různých věcech dohromady.
Jde o to, aby malé dítě mělo jakéhosi náhradního rodiče pro všechny případy?
Jde o to, aby mělo celoživotní vztahy v rámci rodiny?
Je fakt, že vlastně nevím, o jaké vztahy komu jde.
Já osobně si z dětství nesu pocit, že babička je člověk, který mě absolutně miluje a přijímá, naslouchá mi, bere mě vážně, mohu s ní být sama sebou a klidně se i trochu "rozcapovat" a ona bude vždycky na mě hodná. Taková andělská postava. To bylo pro mě nejvíc.
Jinak pocit důvěry, že by se o mě postarali, jsem měla u více příbuzných v rámci širší rodiny, u prarodičů, tet, sestřenic... Nebylo to dané zvykem pravidelného hlídání, spíš vřelostí konkrétních osob a pocitem přijetí mezi sebe.
Ale evidentně jsou rodinné vazby pestré a složité a každý to má trochu jinak.
|
| TaJ |
|
(14.5.2026 10:38:14)
Ropucho, přesně takový vztah jsem měla s mojí babičkou, byl to anděl, mohla jsem jí říct cokoli, i si postěžovat na mamku (její dceru) a vždycky mě chápala, vyslechla, milovala mě opravdu moc a já ji taky. S druhou babičkou jsem měla jen velmi vlažný a občasný kontakt, nikdy jsme si neseděly. Ale s tou první babičkou jsem vyrůstala do mých 5 let v jednom bytě s našima s bráchou, takže jsme spolu byly opravdu hodně. A i později jsme se vídaly i několikrát týdně.
|
|
| babi_ |
|
(14.5.2026 10:40:07)
To bych řekla, že to každý má nejen trochu, ale třeba i hodně jinak
Dle mého v této větvi diskuze jde o to, zda je možné a prospěšné ponechávat samostatný společný čas vnoučatům s prarodiči od nejútlejšího věku dětí.
Dle mého pokud jsou prarodiče normální, tak je to nejen možné, ale pro všechny strany prospěšné. Jak pro vnoučata, tak pro prarodiče a rodiče.
Opakuji stále "dle mého", protože chápu, že někdo prostě mimino a batole "nepustí z ruky", nesvěří je ani soudným prarodičům, a je to pro něj natolik psychicky důležité, že to přebije ostatní možné benefity.
Protože to každý má jinak
|
| Beat |
|
(14.5.2026 11:04:09)
Babi souhlas
|
|
| Čumča. |
|
(14.5.2026 13:54:57)
"....nejen možné, ale pro všechny strany prospěšné. Jak pro vnoučata, tak pro prarodiče a rodiče."
jasně, že je, je to moc hezký a ty tři generace to tmelí dohromady úplně unikátním způsobem
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(13.5.2026 9:53:39)
v tomhle vidím ten velký rozdíl u vlastních dětí - tchýně nikdy nehlídala, pokud nepočítám třeba hodinku, kdy jsme jeli nakoupit, a i to až v době, kdy dcera dorostla do jakés takés samostatnosti (cca 4 roky)... jinak jsme tam trávili docela dost času společně, o prázdninách i víc jak týden v kuse... děti mají babičku rády, vztahy se navázaly docela hezké, funkční... u mých rodičů pobývaly děti i samotné, hlídali je někdy i o nemocích, kdy jsem musela do práce, nebo když byla starší dcera na operaci, syn byl po tu dobu u našich, hlídali nám i několikrát, když jsme si s mužem dopřáli prodloužený víkend, děti k nim jezdily na prázdniny... a ten vztah byl úplně jiný, mnohem intenzivnější, děti je vnímaly víc jako blízkou rodinu...
syn třeba rozlišuje okruhy rodiny:
naše rodina - máma, táta, děti
malá rodina - naše rodina + moji rodiče (dokud žila mamka, teď už prostě děda), moje mladší sestra
větší rodina - malá rodina + můj strejda, "teta" (kamarádka rodičů, kterou jsme si tak nějak "adoptovali")
velká rodina - větší rodina + babi (tchýně), manželova sestra, moje starší sestra
příbuzní - tam pak spadají další strejdové, tety, bratranci, synovci, sestřenky, neteře, prababička...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.5.2026 18:37:54)
"Monty vždy zastávala názor, že miminu je jedno, kdo mu vyměňuje pleny a učí ho na nočník"
Nojo, Monty... Ta tady prezentovala spoustu interesantníh názorů, otázka je, nakolik vážně to myslela Já bych v tom viděla spoustu nadsázky a nechtěla bych se úplně přirovnávat
Dítě si samozřejmě v každém věku tvoří vztah k lidem, kteří mu projevují lásku, to je jasné.
Ale myslím si, že miminku/ batoleti je jedno, jestli ho babička chová, zpívá mu, ukazuje obrázky, houpe na houpačce, utírá zadeček... zatímco maminka je vzdálená metr nebo kilometr. Vnímá prostě babičku.
Ale pokud zdejší babičky mají jinou zkušenost, ok, je to jejich zkušenost.
Každopádně podle mě se vztah dětí k dospělým buduje prostě tím, že spolu nějakým způsobem tráví čas, komunikují a sdílejí.
A je úplně vedlejší, jestli je to během "hlídání" (což je pro mě nutnost zajistit dětem péči v době, kdy rodiče ji nemohou zajistit osobně), a nebo během jakéhokoliv kontaktu v rámci rodinného života.
A také si myslím, že děti hodně přebírají postoje rodičů, takže když rodiče babičku a dědečka berou jako přirozenou součást rodiny, mluví o nich, mluví s nimi, navštěvují se, sdílejí důležité životní okamžiky apod., tak děti jsou přirozeně součástí těch vztahů a neumím si představit, že by prarodičům vykaly jako cizím a nebraly je jako své lidi.
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(12.5.2026 22:56:48)
"Jak si můžou vytvořit vztah, když se nevidí?"
Anebo jsou na vině ty pleny, jak psala Ropucha - pokud je nosí vnouče nebo babička, případně oba, úzký vztah se nevytvoří
|
|
|
|
|
|
|
|
| Len | 
|
(12.5.2026 13:23:28)
Ropucho, mam to stsejne. Od zacatku jsem jasne citila instinkty, rady jsem nepotrebovala asi nikdy. Nejspis takova rodinna zalezitost, maminka se knihou Nase dite take neridila, zadne vybeceni a kojeni v presnych rozestupech ci podobne rady nenasledovala. Ja jsem byla urcite k prarodicum vice "odkladana", protoze se mnou jako malinkou zili nasi v trigeneracni domacnosti, kde byla babicka, prababicka a natesena pubertalni teta, ktere se take nedrzely knih. Ja deti neodkladala nikam, nemela jsem ani kam, moje tchyne hlidala presne jednou v zivote a rodice byli daleko. Navic starsi dite bylo spatne odlozitelne. Kdyz jsme absolvovali navstevy, tak jsem zadne instrukce nedavala, protoze krome telesnych trestu, ktere ja v zivote nepouzila, ale nasi mirne jo (ne na vnoucatech), jsme byli uplne ve shode. Tchyne by byla jiny orisek, schopna krmit hranolky z McDonalda plne kojenemu a nekousajicimu diteti, posazovani, vodeni za ruce a podobne veci, ktere by potrebovaly korekci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Slavnosti kašeKlatovy 
Historie na vlastní kůžiKroměříž 
160. výročí bitvy u Hradce KrálovéHradec Králové 
Prokopská pouťPříbram 
Slavnosti mistra Jana HusaTábor 
Slavnosti kaše
Historie na vlastní kůži
160. výročí bitvy u Hradce Králové
Prokopská pouť
Slavnosti mistra Jana Husa
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)