| Beat | 
 |
(27.5.2026 14:59:59)
.. z trémy se stane úzkostná porucha, ze špatného tydne deprese, z únavy ADHD”
Po pár letech volně navazuju na předešlé téma. Článek me zaujal. O tomhle se, zatím, mluví málo.. myslím. V podobném duchu mluvíme s dětmi, ptž na jednu stranu je u nás dobré, vzhledem k silné rodinné psychiatrické zátěži, být ve střehu, na stranu druhou se neprediagnostikovat.
Kopíruju níž z Lidových novin.
Kampaně na podporu duševního zdraví mohou snižovat stigma, zvyšovat ochotu vyhledat odbornou pomoc a naučit lidi poznat, kdy už nejde o běžný stres či pochyby.
Pro zaměstnance, který trpí úzkostmi a své potíže v práci považuje za osobní selhání, může být informace o vyhoření krokem k léčbě. U dospívajícího, jenž žije třeba ve strachu mluvit před vrstevníky, může terapie fóbii překonat. Existuje nespočet výzkumů ukazujících, že programy na podporu duševního zdraví, terapie, koučink či psychiatrická pomoc v průměru zachraňují životy. Důležité je však ono „v průměru“, protože popularizace duševních nemocí může někdy způsobit více škody než užitku.
Když začneme řešit skutečný problém, který nám neumožňuje plně žít, je to cesta ke zlepšení. Když si někdo začne přepisovat běžné životní obtíže jako příznaky vážné poruchy, jeho cesta směřuje úplně jinam. Z trémy se rázem stane úzkostná porucha, ze špatného týdne deprese, z únavy ADHD. Toto sebediagnostikování zvýší pozornost k tělu a emocím a silnější příznaky pak potvrzují domněnku, že se děje skutečně něco vážného.
Názorný důkaz přináší studie psycholožky Dashy Sandry, jež pozvala účastníky výzkumu, předem prověřené tak, aby neměli ADHD, na workshop o této poruše. Další skupině dodala stejné informace o ADHD, ale navíc poučení i o tzv. nocebo efektu – tedy právě výše uvedené varování, že lidé mají tendenci mylně si přiřazovat příznaky, o kterých se právě dozvěděli. Po workshopu o ADHD si účastníci dvakrát častěji diagnostikovali tuto poruchu, přestože jejich skutečné příznaky se nezměnily. Skupina varovaná před nocebo efektem vykazovala falešnou sebediagnózu podstatně méně. Špatná osvěta dokázala ze zdravých lidí udělat lidi přesvědčené, že trpí vážnou vrozenou poruchou.
Že nejde o kuriózní situaci, dokládá britský školní program zaměřený na duševní zdraví dětí. Výzkum na více než dvanácti tisících žáků zjistil, že rok po osvětové intervenci měli více projevů úzkosti a smutku než před ní. Když se dospívajícím opakovalo, že duševní problémy je nutné léčit, část z nich začala běžný stres vnímat jako patologii a přemítání o „poruše“ jim zničilo prožívání radosti.
Z uvedeného nevyplývá, že máme o duševním zdraví mlčet. Znamená to, že špatná osvěta či poradenství mohou patologizovat nepohodu či smůlu, které někdy zažívá každý. Zejména dětství a dospívání jsou období emočních výkyvů. Když v takovém věku dáme mladým lidem jen slovník diagnóz, místo způsobů zvládání emocí, řešení konfliktů či nejistot jim dáváme návod, jak si zničit život.
Mít někdy nepříjemné emoce je normální, mnohé potíže jsou proměnlivé a léčitelné a diagnóza není osobní identita. A pokud osvěta zvýší poptávku po pomoci, musí existovat reálná pomoc, ne roční čekací lhůty. Jinak společnost učí jen lidi pojmenovat utrpení, ale nezajistí, aby se žilo lépe.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/kdyz-prilisna-osveta-skodi-z-tremy-se-stane-uzkostna-porucha-ze-spatneho-tydne-deprese-z-unavy-adhd.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(27.5.2026 15:27:52)
Souhlasím do puntíku.
|
|
| babi_ | 
|
(27.5.2026 15:44:49)
No je to tak. Špatně vedená osvěta horší než žádná.
Plus k tématu si myslím, že je potřeba děti nejen chránit, ale také psychicky otužovat. Je to těžké, protože co jednoho posílí, druhého sejme. Ale od toho jsme rodiče (a pedagogové jak ve škole tak mimo školu), abychom se snažili to rozpoznat a vážit.
|
| babi_ |
|
(27.5.2026 15:47:32)
Už sem to sem myslím někdy dávala - na to téma dobrý vtip (ano JE to vtip, ne návod, ale...):
Nemluv mi do toho, Marie. Vím sám nejlépe, jak připravovat děti pro život.
|
|
| Blanče | 
|
(27.5.2026 21:04:15)
Babi souhlas. Já mám dvě připomínky: nemůžu teď zaklapnout z které knihy nebo filmu to je (Tuším tři muži na člunu? Pokud ano tak cca rok 1850), kdy si dotyčný - muž po přečtení nějakého odborného slovníku samodiagnostikuje všechny choroby a váhá jen nad sklonem k samovolným potratům, tam si není jistý. Podle mne se člověk v diagnózách najde stejně jako ve většině horoskopů. Takže pokud by okamžitě po přednášce mohla být diskuse s odborníkem a případné vyšetření, dejme tomu. Ale pokud přednáška do hlavy už tak rozháraného dospívajícího zaseje ještě diagnózy, které nemá možnost si nechat v reálném čase potvrdit nebo vyvrátit, je taková přednáška kontraproduktivní. A druhá věc je, že ve věcech "hlavy", které nejsou většinově měřitelné a při kvalitě současného vzdělávání je podle mne mnohdy samovzdělávající se člověk sám sobě nebo rodič dítěti mnohem lepším diagnostikem, než někdo, kdo na to má "papír". Tyhle projevy jsou dlouhodobé, rozdílné při únavě, stresu, reakce během půl hodiny někde v ordinaci u neznámého člověka. Přidám taky jeden VTIP - den po státnicích "Hele vole, když si reálně přiznám, jakej já jsem inženýr, tak to abych se bál jít k doktorovi". Jsou plné diskuse o nekompetentnosti starých doktorů uznat "nové" diagnozy a neznalosti mladých. Já jsem měla doktory opravdu za totální kapacity (nikdy jsem nad tím víc nepřemýšlela) do okamžiku, kdy jsme k druhému dítěti ve věku cca 2 let volali rychlou ptž laryngytida v parném létě. Než sanita dojela, dítě se dusit jakž takž přestalo, narecitovala jsem, co jsme udělali, jaký to mělo průběh a pan doktor mi oznámil, že tahle nemoc není v jeho kompetenci, že on je ...nevím, prostě specialista a lékař pro dospělé a že toho očividně víme mnohem víc, než on, že on by ji max dal na kyslík a odvezl...je to 30 let, nevím jak dnes, ale nejsem optimista.
|
| babi_ |
|
(27.5.2026 22:15:02)
Tři muži ve člunu. Taky mě to hned napadlo, ale naznala jsem, že to tady už nikdo nezná 
Ohledně lékařů - ano, stejnou zkušenost mám ohledně diabetické dcery. Oni prostě nemohou být specialisté úplně na všechno a u každého.
|
| Blanče |
|
(27.5.2026 22:34:09)
Babi já jim neschopnost obsáhnout současné lékařské vědění vůbec nevyčítám. Do okamžiku, dokud nezačnou tvrdit, že danému tématu nikdo jiný nerozumí, protože oni na to mají titul. Je to trochu mimo téma, ale já jsem se vztekla v okamžiku, kdy jsem se pokoušela přemluvit klinickou logopedku, aby udělala v dětské skupině, kterou jsme provozovali, praktický workshop. Aby mohly chůvy i rodiče denně pracovat s dětmi na správné výslovnosti, která prostě mizí (proč tady teď řešit nechci). Dostala jsem neskutečný výdrb, že tohle děti nikdo jiný, než klinický logoped učit nemůže, ptž by je to učil blbě. A že za tři hodiny, které jsme na to měli vyhrazené, se přece nemůže nikdo naučit nic smysluplného, když dotyčná se to učila 5 let na VŠ. Na otázku, jestli je teda podle ní lepší děti neopravovat a jednou za měsíc je na půl hodiny vzít k ní do ordinace (s čekací dobou na první sezení půl roku), nebo s nimi pracovat 6 hodin denně v rámci běžných činností a rodiče naučit základy rozvoje řeči, mi odvětila, že tomu nerozumím, ptž na to nemám vzdělání.
|
| babi_ |
|
(27.5.2026 22:44:42)
Blanče, tak to je opravdu smutné. Ještě bych to pochopila, kdyby logopedky měly nouzi o práci a takto si hlídaly živobytí. Ale v dnešní situaci 
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(27.5.2026 23:01:22)
Syna jsem naučila L omíláním písničky kluci kluci s klukama, má hudební sluch, tak se chytil, ještě než nás doktorka poslala na logopedii.
|
| Čumča. | 
|
(27.5.2026 23:03:44)
tak nějak, dceru jsem naučila Ř za jeden víkend, v školce mi doporučili knížku s říkadly a radami, v pátek jsem ji koupila, v pondělí to uměla
|
|
|
|
|
| Termix | 
|
(27.5.2026 22:43:38)
Blanče, přesně totéž mě napadlo taky.
A vzpomínám si, když jsem dělala psychoterapeutický výcvik, měli jsme tehdy zrovna víkend přednášek na všechny možné psycho nemoci s jedním psycholem, ještě tam jsem psala moji kamarádce psycholožce, že mám dojem, že ty diagnózy mám všechny. Smála se mi, že můžu být v klidu, že je má taky.
|
|
| Zasjaj. | 
|
(28.5.2026 1:13:25)
Blance, ano, suhlasim.
A navic je tu tendence, pokud nejakeho jevu pribyva ci ubyva, tu zmenu vnimat zkreslene. Da se to testovat i na poctu cervenych nebo modrych puntiku v nejakem obrazci, cervenych puntiku ubyde a my jejich pocet neustale nadhodnocujeme. Ubyde-li nam problemu, budeme je hledat tam, kde nejsou, jen aby jich bylo priblizne stejne jako predtim.
Driv mi to bylo tak nak jedno, ale od te doby, co dospivajici deti mych kamaradek maji silene problemy, tak uz fakt zurim, je to proste forma verejneho ohrozeni, public health issue.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(27.5.2026 16:54:11)
Upřímně nevím, k čemu ten článek má čtenáře dovést.
Mladý člověk (ani starý) není povinen rozeznat, jestli jeho potíže jsou patologické nebo ne. Ani jeho laické okolí není povinné to rozeznat.
Zažívá-li diskomfort, zasahující mu do spokojeného života, měl by mít přístup k odborné konzultaci, která mu pomůže problém rozklíčovat.
Snažit se vyčíst diagnózu z osvětových článků není dobrý nápad, ať jde o potíže fyzické nebo psychické.
Jestli to má být apel, tak je na místě apel na státní instituce, aby součástí vzdělávacího a zdravotního servisu byla i péče o duševní zdraví.
V naší generaci nebylo zvykem řešit duševní zdraví ani duševní pohodu vůbec, děti byly od útlého věku nucené popasovat se s životem samy, od chladné rutiny kolektivních zařízení přes šikanu všeho druhu až po domácí násilí. Zdá se mi, že dnešní dospělí, jaksi hrdí na to, že tím úspěšně prošli, neradi vidí, když současná mladá generace tímtéž procházet nechce. Vysmívají se "sněhovým vločkám", ale podle mě je takový přístup právě výsledek jejich vlastní frustrace.
|
| Beat |
|
(27.5.2026 17:01:30)
Mam jiný názor , Ropu. Zažívat v životě diskomfort je běžné.
“Zažívá-li diskomfort, zasahující mu do spokojeného života, měl by mít přístup k odborné konzultaci, která mu pomůže problém rozklíčovat”..
Takže každeho mladého , který zrovna zažívá diskomfor bys poslala na odbornou konzultaci?
|
| Beat |
|
(27.5.2026 17:04:58)
babi  )
|
| Beat |
|
(27.5.2026 17:10:07)
“Zdá se mi, že dnešní dospělí, jaksi hrdí na to, že tím úspěšně prošli, neradi vidí, když současná mladá generace tímtéž procházet nechce”
To tak někdo určitě vnímá, ale s tim nesouzním . Článek mluví o tom, ze jsou mladí , kteří mají běžné starosti mladí. S kamarády, s láskou, s rodiči , jsou z toho “ běžně “ frustrovaný, ale díky osvětě už se diagnostikují jako depresivní
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.5.2026 17:28:07)
"jsou mladí , kteří mají běžné starosti mladí. S kamarády, s láskou, s rodiči , jsou z toho “ běžně “ frustrovaný, ale díky osvětě už se diagnostikují jako depresivní"
Já vím. Rozumím.
Ale kdo určí a pomůže najít hranici mezi "běžnými starostmi mládí" a patologií? Kde ta hranice objektivně je a kdo to ví?
S nadsázkou asi lze říct, že každý jsme se kdysi chtěli zabít kvůli nešťastné lásce, nespravedlivému učiteli nebo rozpadlé rodině.
Ale já upřímně nevím, nakolik je taková zkušenost "normální" nebo dokonce nutná.
Já patřím k té "otřískané" generaci, která prošla zkušenostmi, kterými podle mě žádné dítě procházet nemá. Nějak jsem se s tím vyrovnala, ale fakt nevím, jestli to bylo ku prospěchu nebo naopak.
Podle mě je v pořádku, že se tomu tématu dneska věnuje pozornost a je klidně možné, že se to nedělá vždycky správně a hrotí se do opačného extrému, ale snad se to časem stabilizuje na zdravé úrovni.
|
| babi_ |
|
(27.5.2026 17:37:00)
problém je, že to hrocení do druhého extrému ty děti také poškozuje, viz výsledky výzkumů. Dle mého přednáška je asi udělaná špatně, když se po ní diagnostikuje více deprese, než před ní. Patrně v ní chybí dostatečná informace o tom, že určitá míra problémů JE normální.
|
| Čumča. |
|
(27.5.2026 17:52:37)
"Dle mého přednáška je asi udělaná špatně, když se po ní diagnostikuje více deprese, než před ní."
anebo je špatně provedený ten výzkum a diagnostika, co během přednášek a po přednáškách následovaly...
třeba ty děti na začátku nevěděly, co lze považovat (subjektivně) za depresívní stav, po ní ano
|
|
| sally | 
|
(27.5.2026 21:08:38)
já si myslím, že problém je i v tom, že to vsugerovávání si nějakého problému je zároveň určitým únikem "já to nezvládnu, protože mám depresi / ADHD atd." a tak se ani nebudu / nemusím snažit.
Podle mě by si děti měly projít určitými neúspěchy a složitými situacemi* - aby se naučily řešit problémy a stavět se k nim čelem - protože to jim dá pocit sebevědomí, pocit toho, že ano, bylo to složitý, ale dokázal jsem to vyřešit.
*složitou situací NEMYSLÍM domácí či školní násilí, úmrtí rodičů a podobné věci, myslím tím normální život - ujel mi autobus, zapomněl jsem klíče, rozbil jsem mámě památeční vázu, učitel přišel na to, že jsem opsal domácí úkol, zaspal jsem...
|
| Beat |
|
(27.5.2026 21:16:34)
Sally, souhlas
|
|
| Blanče |
|
(27.5.2026 21:20:38)
Sally ano, přesně. Učím děti, že problémy jsou od toho, aby se řešily, ne od toho, aby člověk dumal nad tím (pokud to pro příště nedokáže ovlivnit) proč a jak vznikly.
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(27.5.2026 17:50:06)
"Takže každeho mladého , který zrovna zažívá diskomfort bys poslala na odbornou konzultaci?"
a proč by ne? není hoden jedné hodiny času odborníka? Kdo rozhodne, jak velké nepohodlí ten mladý zažívá? Měl by to být ten odborník... Pokud se o tom nepohodlí nemluví, je to špatně, pokud zůstane u sebediagnostiky, je to špatně (sebediagnostika je beztak jen výkřik do tmy), pokud zůstane u diagnostiky, kterou provede rodič, může to být fatálně špatně...
Není pravda, že přílišná osvěta škodí. Vadí blbě vedená osvěta, kde se nezdůrazní, že určitá míra nepohodlí k životu patří. Bez toho ať přednášející radši zůstane doma.
|
|
| TaJ | 
|
(28.5.2026 12:22:29)
Beat, souhlasím, že zažít nějaký běžný diskomfort je normální a zdravé...jenže, definuj "běžný diskomfort"...a jak poznat, kdy už je to něco víc? Navíc, pro každého ten "běžný diskomfort" bude znamenat něco jiného... To, co je pro jednoho jen běžná menší patálie, může být pro jiného skoro konec světa...řeším to u syna už roky...oficiálně má dg. VD, neoficiálně tam už řadu let nejen já vidím spíš PAS. Tak to tak nějak balancujeme, ten přístup a všechno... Oficiální dg. nepotřebujeme, ale radu, jak k tomu přistupovat občas ano. Takže za mě nejde o to mít na všechno diagnózu, ale mít možnost poradit se s odborníkem, který to pomůže rozlišit a třeba i navede, jak se s tím srovnat.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.5.2026 13:24:01)
Tu možnost snad každej má. Nebo to někdo má zakázaný?
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 13:33:05)
Inko, jo, jasně, že má...jen ta dostupnost není všude a vždycky ideální. Těch odborníků je málo, čekačky jsou dlouhé a tam kde nejsou, tak je to zase leckdy finančně dost náročné. Naštěstí v případě nouze jsou aspoň ta krizová centra, nebo třeba Linka bezpečí apod. Nebo my měli štěstí na úžasnou paní psycholožku ve škole, se kterou si fakt sedli.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(28.5.2026 14:13:09)
no ale ten příspěvek vůbec nebyl o tom, že by neměla být dostupná pomoc pro ty, kdo ji potřebují...
příspěvek byl o tom, že lidé jsou "chytlaví" a když na ně vysypete popis příznaků nějaké nemoci, je více než pravděpodobné, že velká část zúčastněných dojde k závěru, že nemoc určitě mají, začnou pociťovat většinu příznaků a při dostatečném času přednášky budou jasní nemocní, i kdyby se jednalo o horečku omladnic...
a že když budou děti konzumovat přednášky třeba o depresích, snadno se "vyrobí" celá skupina depresivních dětí... nejen, že ty děti budou přesvědčené, že trpí depresí, ale vlastně si vyrobí další "fantomové" příznaky... a platí to i o dalších "neuchopitelných" diagnózách... a psychosomatika se umí rozjet přímo neuvěřitelně... nemluvě o tom, že to jedno dítě se skutečnou depresí se pak ztratí v té padesátce falešně depresivních dětí a pomoci se tak třeba nedočká...
|
| babi_ |
|
(28.5.2026 14:24:17)
"no ale ten příspěvek vůbec nebyl o tom, že by neměla být dostupná pomoc pro ty, kdo ji potřebují...
příspěvek byl o tom, že lidé jsou "chytlaví" a když na ně vysypete popis příznaků nějaké nemoci, je více než pravděpodobné, že velká část zúčastněných dojde k závěru, že nemoc určitě mají, začnou pociťovat většinu příznaků a při dostatečném času přednášky budou jasní nemocní, i kdyby se jednalo o horečku omladnic...
a že když budou děti konzumovat přednášky třeba o depresích, snadno se "vyrobí" celá skupina depresivních dětí... nejen, že ty děti budou přesvědčené, že trpí depresí, ale vlastně si vyrobí další "fantomové" příznaky... a platí to i o dalších "neuchopitelných" diagnózách... a psychosomatika se umí rozjet přímo neuvěřitelně... nemluvě o tom, že to jedno dítě se skutečnou depresí se pak ztratí v té padesátce falešně depresivních dětí a pomoci se tak třeba nedočká..."
Rose, ano, souhlas.
|
|
| Stará husa |
|
(28.5.2026 14:31:08)
Rose, přesně tak. Vůbec nevím, proč se debata otočila tím směrem, jestli má mladý (nebo i jakýkoli) člověk při potížích právo obrátit se na psychologa nebo psychiatra. O tom ten článek vůbec nebyl.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 14:41:26)
Huso, otočilo se to na základě otázky, jak poznat "opravdové" potíže.
Tak se tu píše o tom, že prožívání je subjektivní a přístup k profesionálním konzultacím by měl mít úplně každý, kdo si není jistý. Už třeba jen proto, aby se ujistil, že jeho prožitky jsou normální, zdravé a není s ním nic v nepořádku. I to může být pro tápajícího mladého člověka důležitá pomoc.
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 14:44:58)
Ropucho
|
|
| Jerry G. |
|
(28.5.2026 14:51:06)
Tak se tu píše o tom, že prožívání je subjektivní a přístup k profesionálním konzultacím by měl mít úplně každý, kdo si není jistý. Už třeba jen proto, aby se ujistil, že jeho prožitky jsou normální, zdravé a není s ním nic v nepořádku. I to může být pro tápajícího mladého člověka důležitá pomoc.
Ropucho, coz podle mne proste uplne nejde. Jednak tech odborniku neni tolik. Jednak to muze oslabit schopnosti jedince, delat vlastni rozhodnuti a pomoci si sam. Jako dalsi problem vidim, ze dnes se vse meri, kontroluje, zvazuje. Lide jsou zvykli mit obsesivne veci pod kotrolou. Priklad sport, MM si jde za brusil, vrati se nadseny plny endorfinu, pak se podiva na data z lonskeho roku a zjisti, ze tu samou trasu jel loni lip.. A je po endorfinech.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 14:57:50)
"to muze oslabit schopnosti jedince, delat vlastni rozhodnuti a pomoci si sam"
To může.
Ale to je princip naší civilizace.
Jsme čím dál choulostivější fyzicky i psychicky a závislí na systému.
Na druhou stranu i ti nejslabší mají šanci přežít a dokonce i žít šťastně.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.5.2026 15:32:12)
Nebo se člověk dobře vyspí, podívá se na hodinky, ty mu řeknou, že se vyspal špatně a je celý den otrávený.
|
| Beat |
|
(28.5.2026 15:42:58)
Rose ano a souhlas.
Ropucha “ přinese nezvyklý informační boom.“.. a o tom to cele vcelku je!
Ale holky, chtěly jsme témata, mate ho … a mé blbě dětství mě vyzbrojilo tak, že mi nevadí témata zakládat a dobře unesu i případnou čočku 
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 16:03:38)
Beat, ale on je ten informační boom třeba.
Mně se nelíbí shazující postoje, že mladým něco podsouváme, že v nich pěstujeme změkčilost, na každou nepohodu dáváme diagnózu apod..
Je lepší třeba i na chvíli více "plašit", než pokračovat v ignoranci.
Ono se to utřepe a ustálí.
Jsem ráda, že mladí už nechtějí akceptovat jako normu, že člověk se musí nechat násilím otlouct a nejslabší kusy holt odpadnou.
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 16:37:26)
Ropucho, jo, přesně takhle to mám i já. Navíc mám v průběhu let zkušenost u syna, že i když v některých věcech netlačíme na pilu (a podle některých mu tedy moc ustupujeme, nezocelujeme ho a umetáme mu cestičku), tak ho to právě spíš posílí, dodá mu to jistotu a pak leckdy hravě zvládne i to, v co jsme sami ani moc nevěřili.
|
|
|
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 16:29:30)
Inko, tak přesně tyhle hodinky nám nesmí do baráku 😁, já se synem dokonce nenosíme hodinky vůbec žádné a i kdyby, tak bych nesnesla nic na ruce v noci. Nepotřebuju, aby mě nějaký přístroj hlídal a kecal mi do toho, jak se cítím. A manžel zase nesnáší auta nadupaná elektronikou, která do všeho kecají a řeší to, co si dokáže vyřešit a ohlídat sám.🙂
|
| Beat |
|
(28.5.2026 16:37:51)
Ropucho ale určitě . V tom s tebou nejsem v rozporu! A kdo víc než já by měl tohle kvitovat, když jsem mela mamu s bipolarkou a nikdo mi nic nevysvětlil a potýkala jsem se se vším sama, (tata odešel ).. s jejím extrémním jednáním, včetně pokusu vzít si život. A to mnoho a mnoho let
Ale akce - informační boom přináší nějaké vysledky . A ja tvrdím , že ty nemusí být jen ku prospěchu věci.
|
| Beat |
|
(28.5.2026 16:42:15)
Mně prostě přijde nejvýmluvnější ten titulek, proste přesný
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 16:49:32)
Beat, tak on ten titulek je použitelný prakticky na všechno... protože všeho moc škodí a všechno má své kladné i záporné stránky.
|
| Beat |
|
(28.5.2026 16:51:56)
Ten titulek jednoduše popisuje určitý prokázaný jev.
|
|
|
| babi_ |
|
(28.5.2026 17:29:29)
Beat, mně přijde škodlivá nekvalitní osvěta, ne že je jí moc.
|
| Beat |
|
(28.5.2026 18:36:56)
Takže připustíme hodně osvěty a pak další osvětu k případnému zneužití nekvalitni osvěty
|
| babi_ |
|
(28.5.2026 20:02:18)
Nene, budeme se snažit dosáhnout hodně kvalitní osvěty. Aby potřební došli díky osvětě včas k odborníkovi a nepotřební se nestali kvůli osvětě potřebnými.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 19:11:24)
"informační boom přináší nějaké vysledky . A ja tvrdím , že ty nemusí být jen ku prospěchu věci."
Beat, já to s dovolením odlehčím - nejhoršího výsledku jsem aktuálně dosáhla tím, že jsem se v zaujetí tématem osvěty zapomněla namazat opalovacím krémem a spálila jsem si záda a zadek
|
| babi_ |
|
(28.5.2026 20:35:32)
Ropucho, ach jo 
Ale tedy kdyby toto byl ten nejhorší výsledek informačního boomu, tak můžeme radostně křepčit
|
|
|
|
|
| Mr. Miçkey | 
|
(31.5.2026 17:51:13)
Nojo, nebo se clovek podiva na hodinky a ujisti, ze i kdyz dnes nic moc, dlouhodoby prumer se zvysuje a spi v prumeruno dve hodiny dyl nez pred par lety, nebo ze ackoli byl aktualni trenink nic moc, dlouhodoby data rikaji opak, VO2 max roste, pace se lepsi a tak dale, krome toho podle nich poznam pretrenovani, coz diky adhs nemam sanci jinak poznat. Hodinky akorat sbiraj data, pracovat s nima (pokud mozno smysluplne) uz musi clovek sam.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.5.2026 12:49:00)
"otočilo se to na základě otázky, jak poznat "opravdové" potíže.
Tak se tu píše o tom, že prožívání je subjektivní a přístup k profesionálním konzultacím by měl mít úplně každý, kdo si není jistý. Už třeba jen proto, aby se ujistil, že jeho prožitky jsou normální, zdravé a není s ním nic v nepořádku. I to může být pro tápajícího mladého člověka důležitá pomoc."
ano
ve spoustě situací je tápající nejen teenager, ale i jeho rodiče, a není trapné, že to zkonzultuji s důvěryhodným odborníkem
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 14:35:14)
Rose, nojo, a jak zabránit tomu, aby se popisů nemocí nechytali i lidé, kteří jimi netrpí?
Je lepší neinformovat a nechat ty, kteří skutečně trpí, trpět tiše dál
Ta osvěta je vedená snahou dostat potřebné lidi k pomoci. Aby věděli, že si o ni mohou říct, a aby poznali, kdy na to mají nárok.
Já upřímně nevím, jak zabránit tomu, aby se v příznacích poznali i lidé zdraví.
To musí rozlišit pak ti odborníci a nasměrovat lidi správně dál.
|
| babi_ |
|
(28.5.2026 14:40:54)
Zlepšit tu osvětu. Obsah, formu, cílovky. Aby ty výsledky byly přiměřenější - minimalizovaly navýšení depresí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 14:52:56)
Babi, může být, třeba je to otázka času, kdy vejdou tyto věci v širší povědomí.
Jako umíme cca odhadnout, kdy se stačí vysmrkat a kdy volat sanitku, zorientujeme se třeba i v otázkách duševního zdraví.
Tady jde o to, že se otevírají nová témata, dosud neřešená, to vždycky přinese nezvyklý informační boom.
|
|
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 14:44:04)
Ropucho, přesně...pokud nebude osvěta, nebude se o tom mluvit, tak jak někdo pozná, že to, co ho trápí, už není jen obyčejná drobná patálie, ale třeba už právě ta deprese? Když nebude mít informace o tom, čím vším se může projevovat apod. A souhlasím, těžko se dá asi zabránit tomu, aby se v tom nepoznal i někdo, kdo tou nemocí opravdu netrpí...ale nemít ty informace je asi ještě horší, ne?
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.5.2026 14:51:26)
ropucho, promiň, ale i to bylo v tom zakládajícím příspěvku
"Názorný důkaz přináší studie psycholožky Dashy Sandry, jež pozvala účastníky výzkumu, předem prověřené tak, aby neměli ADHD, na workshop o této poruše. Další skupině dodala stejné informace o ADHD, ale navíc poučení i o tzv. nocebo efektu – tedy právě výše uvedené varování, že lidé mají tendenci mylně si přiřazovat příznaky, o kterých se právě dozvěděli. Po workshopu o ADHD si účastníci dvakrát častěji diagnostikovali tuto poruchu, přestože jejich skutečné příznaky se nezměnily. Skupina varovaná před nocebo efektem vykazovala falešnou sebediagnózu podstatně méně. Špatná osvěta dokázala ze zdravých lidí udělat lidi přesvědčené, že trpí vážnou vrozenou poruchou."
Součástí osvětové kampaně musí být také část věnovaná tomu, že lidská mysl si s námi ráda zahrává a to, že poznáme nějaké příznaky i sami na sobě, neznamená to, že se nás diagnóza opravdu týká. Nějaké uklidnění, nějaké varování před psychosomatikou... pokud někdo nachystá přednášku o nějakém problému, věřím, že bude schopen dodat i tu varovnou část
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 16:06:12)
Rose, ok, tak jestli jde jen o toto, tak to proč ne.
Mně už se asi rozkošatily asociace.
|
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 16:46:41)
Rose, ale před psychosomatikou se nemá varovat, ale naopak informovat, ona totiž funguje oběma směry a s tím zrovna máme bohatou nedávnou zkušenost u manžela...dlouho jsme lítali po všech možných odbornících na fyzické problémy a ačkoli se nikde nic extra nenašlo, tak mu bylo čím dál hůř...až jedna osvícená duše na urgentu v ÚVN vyslovila názor,bude to může být psychosomatické. A ano bylo - ve finále to všechno byly projevy deprese, úzkosti, které šly až do panickych atak. Vůbec nám to tehdy nedošlo.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.5.2026 19:48:43)
Tinko, ale to je vlastně to, co píšu... Že je potřeba i osvěta v tom smyslu, že psychosomatické symptomy mohou být velmi opravdové a reálné... Že člověk snadno dostane teplotu, vyrážku, sekne se nerv, rozbolí hlava, může špatně vidět, slyšet, může si vyvolat bušení srdce, zvýšit tep, může pískat v uších... Stres může spustit pásový opar...
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 20:14:35)
Rose, jasně, rozumím, tohle právě ale spousta lidí ví...že z nervů člověk dostane horečku, nebo je mu špatně od žaludku apod., jenže naopak už to třeba každého hned nenapadne, že když má různé fyzické příznaky, tak že to může být psychika, i když třeba ani nemá jinak pocit, že by se cítil psychicky špatně.
|
| Beat |
|
(28.5.2026 20:24:58)
Ropucho
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 13:37:43)
Inko, myslím, že na každé škole psycholog nefunguje a čekací lhůty do ambulancí jsou dlouhé. V psychiatrii, pokud mám informace, je situace vyloženě kritická. Ale teoreticky samozřejmě každý možnost má, fungují i telefonické linky, online služby, určitě je dostupnost lepší než za našeho dětství. My jsme si mohli své trable maximálně tak zapsat do deníčku nebo strčit hlavu do trouby jako ve filmu Pelíšky (to odlehčuji).
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 14:12:22)
Ropucho, přesně, hodně škol psychologa má, ale asi ne všechny. A třeba u syna ve škole je jen 2 dny v týdnu po 6 hodinách. A nemá na starosti jen jednotlivé konzultace, pracuje i s celými třídami apod. Ale naštěstí, když jsme to potřebovali nejvíc, tak si udělala čas hned druhý den po tom, co jsem jí psala.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.5.2026 13:29:40)
Myslím, že by se měli běžným diskomfortem otužovat, jinak až přijde něco vážného, zhroutí se.
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 13:35:40)
Inko, to souhlasím, ale definuj přesně, co je "běžný diskomfort"... A co už není... Pro každého to bude něco trochu jiného.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.5.2026 13:56:01)
To by měli definovat ti odborníci, aby k nim neběhal ten, který nesnese, že se na něj někdo křivě podívá.
Stejně jako u fyzické nemoci, koho trochu bolí noha nedostane sádru a kdo má zlomeninu dostane.
|
|
|
| K_at |
|
(28.5.2026 13:38:35)
Inko, to se zhroutí i ten v dětství omláceny a otuzovany. Jen to budd později a o to větší hukot a pruser.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 13:45:30)
Inko, no a někdo se sám otužovat neumí, protože k tomu není od přírody disponovaný. Potřebuje pomoc a vedení. S citem, ne násilím.
Je to úplně stejné jako s fyzickým otužováním.
Zrovna ty by sis to mohla umět představit. Někdo si klidně každé ráno dá ledovou sprchu a samostatně natrénuje na zimní ponor do řeky.
Jiný propadne panice, už když si má namočit do studené vody chodidla.
Nejsme stejní a je to v pořádku.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.5.2026 14:02:51)
Studenou sprchu si ráno nedávám, studenou vodu nemám ráda. Ale třeba na chatě teplou nemáme, tak se osprchuju ledovou, nelíbí se mi to, ale nijak u toho nevyvádím, nechci zůstat špinavá, tak to vydržím. A tak nějak to beru i s tou psychikou.
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(28.5.2026 12:39:25)
"Takže každého mladého , který zrovna zažívá diskomfort bys poslala na odbornou konzultaci?"
Beat, každého ne, ale pokud ten diskomfort ovlivňuje jeho život víc, než je přiměřené a běžné, tak určitě jo...to není o tom, pojmenovat to nějakou diagnózou, ale prostě o tom, poradit se s někým, ideálně nezávislým a nezaujatým (což rodiče obvykle nejsou) a hledat řešení...
|
| K_at |
|
(28.5.2026 13:37:34)
Jen doplnim. Vcera jsem byla na setkání na místní velké ZŠ. Mluvila paní z přípravné tridy. Která bude koncit, jako ostatní pripravky. Odbornice,srdcař. Chtelo se mi fakt brečet, kdyz popisovala, ze ona ale má u nich k tem 15 detem v pripravce v ramci ZŠ navstevy logopeda, psychologa, etopeda, preventisty, který s detmi individuálně docvicuje některé věci. Takhle to má vypadat. Ne že se v tom v MŠ plácáme sami.
|
| Jerry G. |
|
(28.5.2026 13:44:41)
Jen doplnim. Vcera jsem byla na setkání na místní velké ZŠ. Mluvila paní z přípravné tridy. Která bude koncit, jako ostatní pripravky. Odbornice,srdcař. Chtelo se mi fakt brečet, kdyz popisovala, ze ona ale má u nich k tem 15 detem v pripravce v ramci ZŠ navstevy logopeda, psychologa, etopeda, preventisty, který s detmi individuálně docvicuje některé věci. Takhle to má vypadat. Ne že se v tom v MŠ plácáme sami.
Kat, a proc to budekocit, kvuli penezum? Tohle jsou podle mne zrovna penize, ktere se spolecnosti Xkrat vyplati. Nehlede o psychocke pohode samotnych deti,
|
| Beat |
|
(28.5.2026 13:50:35)
Jen doplním.. podle meho pochopení článek vůbec nenaznačuje, ze by nemel mit kazdy, kdo potrebuje, přístup k odborné psychopéči. To by uricte mel, stejne jako na tu chirurgii.
Neshodneme se hlavně v tom, zda na chirurgii i s běžnou odřeninou . A věřím, že i to se dnes někde stane, ptž to někdo vyhodnotí jako potřebné .
|
| Beat |
|
(28.5.2026 13:53:56)
“..protože k tomu není od přírody disponovaný.”
Ropucho, tohle mi pripomina tu Husy velmi silně vyvinutou slabou vůli 
A určitě by byl zajímavý pokus, nereálný, jak by těmhle nedisponovaný jedinec vyrostl třeba u Inky a jak u Čumči
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 14:29:00)
Beat, takových pokusů proběhlo, kdy křehký jedinec vyrůstal v drsném prostředí... V naší generaci skoro všichni křehcí jedinci, řekla bych.
Zvenčí na dospělých nepoznáš, čím prošli, co je to stálo, jak se cítili a co si kde "na dně duše" nesou za šrámy.
Jistěže člověk přežije ledacos a vykompenzuje ledacos, ale otázka je, za jakou cenu a jestli je to nutné.
|
| Jerry G. |
|
(28.5.2026 14:40:12)
Ropucho, u nasi generaci mi prislo nejhorsi, zesmesnovani a nebrani vazne pocitu deti. jses uz velka, to bys mela vydrzet. Kdyz to vemu tady, sla jsem treba s sesnactiletou slecnou na odber krve, nikdo se natvaril na to, ze jde s maminkou, nikdo neponizoval, ze tedy mela jit sama atd.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 14:46:37)
Jerry, přesně tak.
Řeči typu "jsi přece chlap, nebreč jako baba". "Nesmíš to tak prožívat."
To používal i můj jinak velmi rozumný tatínek.
Dneska by se to označilo za toxické, tehdy to byl zažitý standardní přístup.
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(28.5.2026 14:34:06)
Moje dcera mela opravdu panickou hruzu z injekci. Kdyz s moje mama byla na ockovani, kdyz ji bylo 12, tak odesly bez ockovani, protoze proste nechtela. Pak uz to bylo, lepsi, stejne jsem na vsechny odbery krve a ockovani chodila s ni. Ted si nechala, udelat tetovani pres cely zada.. Jsem ji rekla, ze tim konci moje ucast, pri jejim odberu krve.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 14:36:20)
Jerry, aneb síla vnitřní motivace
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(28.5.2026 17:10:46)
Jerry, bývalý ministr skolstvi Bek udelal systémové zmeny a mezi nimi je zrušení odkladů školní dochazky a zrušení pripravek. Strašná blbost.
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(31.5.2026 6:04:14)
Beat,
já třeba vidím výrazný rozdíly mezi běžným životním diskomfortem a těmi jmenovanými nemocemi/poruchami.
To je asi jako srovnávat nakopnutý palec s amputovanou nohou.
|
| Stará husa |
|
(31.5.2026 8:41:48)
Žzeno, ono je něco jiného, když má duševní nepohodu dospělý člověk a třeba třináctiletý teenager. Ten mladý je prostě zmatený, neví, co se mu děje, myslí si, že je špatný, nedostatečný, neví, jestli se může svěřit dospělému, neumí o svých emocích mluvit. A v neposlední řadě nemůže se sebrat a jít sám k psychiatrovi jako to udělá dospělý člověk.
|
|
| Čumča. |
|
(31.5.2026 9:40:31)
Žženo, ano, tenhle názor a příměry mě překvapily neskutečně.
|
|
|
|
| babi_ |
|
(27.5.2026 17:26:02)
"Zažívá-li diskomfort, zasahující mu do spokojeného života, měl by mít přístup k odborné konzultaci, která mu pomůže problém rozklíčovat."
Možná bych s tím mohla souhlasit, pokud by tam bylo "dlouhodobě". Měsíce v nižších jednotkách, kdy se člověku nepodaří zase nabýt rovnováhy.
Spokojený život není základní stav, je to výkyv nahoru, a jsou samozřejmě i výkyvy dolů.
Jak říká klasik, "Jednou jsi dole, jednou nahoře...", a obdobně "Aby mohlo být vítání, musí být loučení."
Naše dětství bylo drsné, pravda, ale to jsme snad nikdo již svým dětem neposkytli a nepřejeme si to ani pro vnoučata. Většina starých (byť v dětství frustrovaných) se myslím mladým do sněhových vloček nevysmívá, to je sem tam někdo, a z toho titulek, co zaujme.
Sama jsem absolvent týdenních jeslí, MŠ, družiny, táborů... (plus rodiče, kteří řekněme zkratkovitě "nechtěli slyšet pláč") a jsem si vědoma, že ani moje vrozená odolnost nezvládla vyrovnat všechna negativa tohoto přístupu, a jsem drobet vadná. Rozhodně si nemyslím, že by dnešní děti měly být "otužovány" tak drasticky jako naše generace, ale aspoň trošku, jemně, přiměřeně určitě ano. Musí vědět, že zoufalství, smutek, úzkost, stres... jsou normální součástí života.
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.5.2026 17:44:13)
"ale to jsme snad nikdo již svým dětem neposkytli a nepřejeme si to ani pro vnoučata"
No já si myslím, že nevědomky jsme ledacos poslali dál, aniž bychom si to přáli a uvědomili.
Já osobně ano.
A to jsem si myslela, že si vše uvědomuji a snažila jsem se ze všech sil být dobrý rodič.
Až v konfrontaci s dospívající dcerou jsem zjistila, jak silnou hroší kůži jsem si byla nucená vypěstovat v reakci na vlastní dětství. Nebylo to zdravé. Jen holt nutné k přežití. A moc fandím mladé generaci, která to chce jinak.
|
| babi_ |
|
(27.5.2026 17:55:49)
Ropucho, ano, něco jsme poslali dál. Ale rozhodně ne většinu. A nemyslíme si, že to bylo dobře. Tedy nevločkujeme. Také teď vidím, když se učím od rodičů vnuček (jak se to dnes dělá), že jsem mnohé mohla udělat jinak, patrně lépe (drobná potíž je, že každé dítě potřebuje trochu jiný přístup).
|
|
| Čumča. |
|
(27.5.2026 18:15:49)
Ropucho, taky jsem úplně nezabodovala, a snažila jsem se hodně, zhrouceně jsem konzultovala s odborníkem, že chtě nechtě ze mě občas vyletí reakce shodná s mou matkou a že to vnímám jako zásadní selhání
nejde něco z toho nepředat svým dětem, protože bohužel dětství a formativní věk jsou naší trvalou součástí, ať si urputně nalháváme, že ne
to, že ve zralém věku rozjímáme o sněhových vločkách, je právě ten boomer-rodič, jehož vliv v nás stejně přes veškerou snahu ulpí
|
|
|
| Čumča. |
|
(27.5.2026 18:24:25)
"Musí vědět, že zoufalství, smutek, úzkost, stres... jsou normální součástí života."
babi, záleží na tom, jaká událost zoufalství, smutek, úzkost, stres odstartovaly - někdo je zažívá fakt bez vnější příčiny, a rodičovské otužování jako jediné opatření, může být chyba...
|
|
|
| Čumča. |
|
(27.5.2026 18:00:47)
"V naší generaci nebylo zvykem řešit duševní zdraví ani duševní pohodu vůbec, děti byly od útlého věku nucené popasovat se s životem samy, od chladné rutiny kolektivních zařízení přes šikanu všeho druhu až po domácí násilí. Zdá se mi, že dnešní dospělí, jaksi hrdí na to, že tím úspěšně prošli, neradi vidí, když současná mladá generace tímtéž procházet nechce. Vysmívají se "sněhovým vločkám", ale podle mě je takový přístup právě výsledek jejich vlastní frustrace."
ano, dělají to z frustrace, z neznalosti (jejich povědomí o stresu a depresi je velice povrchní), a protože to mají vmasírované do kůže svými předky, tudíž jim podvědomí velí předat to dál
|
|
| Čumča. |
|
(27.5.2026 18:38:21)
"Upřímně nevím, k čemu ten článek má čtenáře dovést."
tak nějak, článek pojednává o zajímavých jevech, opírá se o závěry výzkumů, pokud by autor jen kladl otázky, jak to s těmi mladými teda je, neměla bych proti ani písmeno....
Jenomže autor sklouzl k tomu, že ví, co je dobře a co špatně. Vydestiloval z těch dat, že "přílišná osvěta škodí", což mu vůbec nepřísluší. To přísluší odborné veřejnosti, výzkumu a ne novináři, který je placený za proklik.
|
| Beat |
|
(27.5.2026 20:41:38)
Neshodneme se, nu což, Neva. Ja s autorem souhlasím, jak jsem už psala. A myslim si, ze naše dětství se nedá srovnávat s dětstvím našich rodicu ani s dětstvím našich dětí, ani s žádným jinym dětstvím . Každá doba má svoje , každy rodiče to nějak dělají. Většinou s tim nejlepším svědomím.
A ne, čumčo, nemyslím si, ze by mel každý mladý strasti svého mladí konzultovat s odborníkem. Ja bych určitě mladé vedla k přemýšlení o sobe, k tomu, aby dokázali poznat , z jakého důvodu se necítí dobre, rozpoznat, ze motýli v břiše jsou běžné před náročnou situaci, ale když je jsou dlouhodobě i v běžných situacích, tak je dobré hledat pomoc.
Jak říká doktor Radkin Honzák. Člověk si stejně musí pomoc sám, někdo na to jak, i sám přijde a někomu pomůžeme.
Je dobré si na věci přicházet sám, učí nás to přemýšlet o sobě a svých potřebách , vyhodnocovat je, zjištěné zkoušet uplatnit, vnímat změnu, nebo stagnaci, někam se posouvat..
|
| Čumča. |
|
(27.5.2026 21:41:55)
"A ne, čumčo, nemyslím si, ze by mel každý mladý strasti svého mladí konzultovat s odborníkem."
s bolavým zubem půjdeme k zubaři, a nepřijde nám to zbytečné, když dentista konstatuje jen obnažený krček
s vyrážkou půjdeme k dermatologovi, a nepřijde nám to přehnané, i když kožař konstatuje jen zbytečně agresívní hygienické prostředky
my jsme ale nikde nespecifikovaly, jaké psychické potíže ti mladí teda zažívají - zlomené srdce po těžkém rozchodu? nezvládnutá maturita? opakování ročníku sš? rozvod rodičů? úmrtí prarodiče? ztráta přátel kvůli přestěhování? anebo závažnější věci...mám pocit, že vy píšete o každodenních maličkostech, já měla na mysli fakt třeba dlouhodobou nenáladu, úzkosti, neschopnost spát, navázat smysluplné vztahy apod. To se potom bavíme jedna o voze, druhá o koze, chybí rámec té debaty
já se prostě bojím, jestli ten, kdo sám nedostal dost podpory a rodičovské lásky, umí správně posoudit, zda jeho dítě potřebuje dál otužovat nebo už odborně pomoct...odborníkovi a rodičům bez zátěží z minulosti bych takové rozhodnutí svěřila, ale pokud jsme oba rodiče se zátěžemi, spíš bych se klonila ještě k někomu dalšímu do týmu (odborníkovi)...
|
| Jerry G. |
|
(27.5.2026 21:47:03)
s bolavým zubem půjdeme k zubaři, a nepřijde nám to zbytečné, když dentista konstatuje jen obnažený krček
s vyrážkou půjdeme k dermatologovi, a nepřijde nám to přehnané, i když kožař konstatuje jen zbytečně agresívní hygienické prostředky..
Cumco,
to je spis nedostatkem.ceskeho zdravotnictvi, ze je tohle mozne. Kdyz bude kazde pubertak, ktery se neciti dobre,hned chodit k psychologovi, tak se nedostane na ty,kteri to opravdu potreuji.
jinak, souhlas clanek, hrozne zjednodusuje,docela slozity tema.
|
|
| sally |
|
(28.5.2026 4:10:51)
já se prostě bojím, jestli ten, kdo sám nedostal dost podpory a rodičovské lásky, umí správně posoudit, zda jeho dítě potřebuje dál otužovat nebo už odborně pomoct...odborníkovi a rodičům bez zátěží z minulosti bych takové rozhodnutí svěřila, ale pokud jsme oba rodiče se zátěžemi, spíš bych se klonila ještě k někomu dalšímu do týmu (odborníkovi)...
TOhle mi přijde velký přispěvatel k tomu problému... že se dětem tlačí, že rodiče jsou neschopní, zlí, nemožní, staří, hloupí, nemoderní, boomers atd - že se jim nemá věři a důvěřovat... bourá se tím základní jistota v životě dítěte - kterou "osoba s titulem" fakt nenahradí...
Ano, jsou rodiče, kteří jsou zlí a nezpůsobilí k vychovávání dětí, ale imho jich je naprosté minimum. Většina rodičů své děti miluje, zná je nejlépe a dokáže nejlépe posoudit co a jak... včetně toho, kdy je dobré "otužování" a kdy to dítě naopak potřebuje bezvýhradnou podporu. Vzhledem k tomu, že mi byly naděleny nestandardní děti, tak jsme si s psychologama užili svoje (povinně, pže školy na tom trvaly) - a skončilo to tak, že jsem děti nakonec měla v domácím / virtuálním vzdělávání až do "maturity", protože jim v péči odborníků šlo doslova o život.
|
| K_at |
|
(28.5.2026 6:25:31)
Sally, na vetu, ze rodic zná sce dítě nejlip, jsem alergická. Neni to pravda.
Pod lampou je casto největší tma, jak se říká.
Vidim to v praci průběžně - rodič má dítě zařazené v nějaké skatulce. A nevidí, ze se mu tam dítě nevejde.
Marná snaha rodiče přesvědčit, ze dítě potřebuje v nějaké oblasti intervenci. A to vcetne takové středně těžké retardace treba. Někdy je problém i ten logoped. Psychické obtíže - rok a pul přesvědčování a proseb.
A konec konců vím i sama podle sebe, ze je clovek tak blizko, ze nekdy pro stromy nevidí les.
|
| Jerry G. |
|
(28.5.2026 7:02:33)
Kat,
souhlas. Myslet si, ze to vim nejlip, je cesta do pekel, at uz jsem v pozici rodice nebo odbornika. Ikdyz nektere veci jsou evidentni. A neprijmout rozhodonuti, je taky cesta do pekel.
Clanek se mi nelibi, podle mne hrozne zevseobecnuje. Ano, vyrazne pribyva deti s psychickymi problemy. Ale je plno faktoru, ktere jsou tomu na vine, soc. media, Covid, duraz na vykon atd. Ze si nekdo po osvete o cemkoliv, sam diagnostikuje, ze on to urcite ma, to neni nic noveho, podle mne odnornici s tim umi celkem pracovat.
Ja jsem taky z generace, kde se s detma nikdo moc ´neparal´. Co pozoruji u sebe, taky u sveho okoli, ze rodic se boji, aby dite nezazilo to same, tak to zas prezene na druhou stranu. K tomu neustale pochybuje o vlastnich kometencich a ma strach neudelat chybu, az vychova dite bojacne a nejiste.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 8:07:23)
"Ze si nekdo po osvete o cemkoliv, sam diagnostikuje, ze on to urcite ma, to neni nic noveho, podle mne odnornici s tim umi celkem pracovat."
Také si myslím.
"Ja jsem taky z generace, kde se s detma nikdo moc ´neparal´. Co pozoruji u sebe, taky u sveho okoli, ze rodic se boji, aby dite nezazilo to same, tak to zas prezene na druhou stranu. K tomu neustale pochybuje o vlastnich kometencich a ma strach neudelat chybu, az vychova dite bojacne a nejiste."
Ano, s tím také souhlasím.
Když chybí vzor a chybí vlastní instinkt a talent, zbývá strach a nejistota. Rodiče vědí, že nechtějí opakovat chyby, ale nevědí, jak to udělat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 8:18:10)
A ještě dodám, že jestli v něčem škodí "přílišná osvěta", tak právě v přispívání ke zmatku rodičů, kteří nevědí, kudy na výchovu jít, aby byla "správně".
Ale neškodí pojmenovávání problémů, škodí to, že informací jsou záplavy, po sítích je šíří kde kdo, do výchovy promlouvají různí samozvaní "kouči", rodič se v tom snadno začne topit.
|
|
|
|
| babi_ |
|
(28.5.2026 10:17:10)
Ne každý (byť milující) rodič zná své dítě nejlépe a umí mu nejlépe pomoci. Zvlášť v těch případech, kdy je dítě fakt úplně jiné, než rodič, a ten se pak marně snaží pochopit, co to doma má.
Ale většina (jak píše Sally) těch milujících ano. Dle mého i když rodiče nevychovávají své dítě optimálně, pořád to může být lepší, než podle rad odborníka, kterému zas uniká nějaké specifikum dítěte oproti diagnostickým škatulkám.
Nezapomenu náš „boj“ s bezpochyby erudovaným diabetologem, který nevěřil, že dceři (DM I. typu) sjezdové lyžování zvedá glykémii. Přeci pohyb, sport = glykémie musí klesat. Ok, je to odborník, i selským rozumem to takto dává smysl, tak to změříme znovu a znovu. Potvrdilo se mnohokrát, prostě život byl jiný, než teorie. On to z té ordinace neměl šanci pobrat. Dle mého v tom byl adrenalin ze sjezdu. Samozřejmě nevím jistě proč co jak, ale jako rodič jsem byla schopnější přijmout realitu, než lékař, čistě jen proto, že jsem „byla u toho“.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 11:11:37)
Babi, souhlasím naprosto s tím, že každý profesionál není zárukou profesionální pomoci, bohužel.
To se týká problémů těla i duše. Jako ve všech oborech, i lékaři se mýlí, z mé zkušenosti až znepokojivě často, člověk by to nečekal.
Souhlasím s tím, že pozorný a talentovaný laik klidně může odhalit problém, který profesionál přehlédne.
Ale určitě to není paušální argument proti profesionální péči (to ty nepíšeš, to dodávám za sebe).
Já jsem velice pro to, aby se děti co nejvíce učily o poznávání sebe sama, svých potřeb, o zdravých vztazích, a aby měly přístup ke konzultacím s lidmi, kteří jim fundovaně pomohou vyznat se v duševních zmatcích.
|
|
|
| sally |
|
(29.5.2026 0:29:27)
K_at,
jasně rodiče vůbec nic nevědí, to taková učitelka z MŠ, to je odborník.... jedna taková diagnostikovala středně těžkou retardaci u mého tříletého dítěte (protože neumělo dobře anglicky a protože neumělo - coby levák - stříhat praváckýma nůžkama - obě informace - že dítě není rodilý mluvčí a že je levák, měla k dispozici)... takže naše středně retardované dítě má IQ někde mezi 130 - 140 a zrovna promovalo na technické škole (žádná ulejvárna), kterou odchodilo na velmi přísné prospěchové stipendium... ale samozřejmě, já jsem úplně pitomá matka, protože jsem dítě v těch třech letech nedala do ústavu...
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.5.2026 9:24:05)
Sally, případy nekompetentnosti nebo omylů profesionálů ale nelze zevšeobecňovat.
Vím, že se to stává, stává se to pedagogům, stává se to lékařům, stává se to pilotům nebo jaderným inženýrům, stává se to asi ve všech oborech.
Jsou děti, které zachránili rodiče před chybami pedagogů, stejně jako jsou děti, které zachránili pedagogové před chybami rodičů.
Já bych to proti sobě nestavěla, ideálně by se rodina a profesionálové měli doplňovat a snad to tak ve většině případů je.
|
|
| Stará husa |
|
(29.5.2026 9:40:18)
Sally, u mého BM žádala jeho učitelka v první třídě jeho přeřazení do zvláštní školy. Potom bez problémů vystudoval VŠ, udělal doktorát a posléze PhD. Je to jeden z nejchytřejších lidí, které jsem potkala. Holt i odborník se splete.
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.5.2026 12:07:41)
Huso, a to jsou právě důsledky nízké informovanosti.
Za minulého režimu se "zvláštní školy" hodně propagovaly, končily tam zhusta i inteligentní děti jakkoliv se odchylující od normy - s různými postiženími, poruchami, hendikepy... dnešním jazykem děti se speciálními potřebami. Které jsou ovšem perfektně vzdělavatelné, jen s individuálním přístupem, což bylo v době kolektivismu a uniformismu nemyslitelné.
Řada statečných rodičů si musela vzdělání pro takové děti vyvzdorovat.
A není to úplně snadné ještě ani dneska.
|
| Stará husa |
|
(29.5.2026 12:19:50)
Ropucho, ale BM žádný hendikep neměl. Nebyl autista, neměl ADHD, žádné dys. Byl prostě v první třídě lehce pomalejší, ale nic mimořádného. Číst a psát se naučil bez problémů během první třídy jako ostatní děti.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.5.2026 12:43:06)
"jedna taková diagnostikovala středně těžkou retardaci u mého tříletého dítěte (protože neumělo dobře anglicky a protože neumělo - coby levák - stříhat praváckýma nůžkama - obě informace - že dítě není rodilý mluvčí a že je levák, měla k dispozici)"
sally, je mi moc líto, čím jste si museli projít a jsem moc ráda, že všechno dopadlo dobře
uznávám, že mně taková extrémní zkušenost chybí
|
| sally |
|
(29.5.2026 16:21:26)
Čumčo,
mě se dostalo takových zkušeností proto, že mám nestandardní děti... obě někde na škále PAS, takže nestandardní reakce. Třeba obě děti dělaly to, že se "nebavily" s osobami, které se jim nelíbily... ale ne jen, že by na toho člověka koukali a nemluvili - ale oni přerušili oční kontakt a třeba se i otočili a odešli. Já si myslím, že dítě tenkrát tu učitelku prostě ignorovalo, protože se mu "nelíbila" - a učitelka neunesla, že má dítě, ke kterému se nedokáže nějak přiblížit - a rozhodla se ho zbavit, takže dítě označila za retardované a nezpůsobilé ke školkové docházce. V jiné školce s tím uměli zacházet a tamní učitelka mi o vánocích hlásila, že "dítě s ní mluví" jako velkou událost (po 2-3 měsících docházky - pravda, děti chodily 2x týdně) - já jsem nechápala, protože doma dítě normálně mluvilo... ale ten první náraz s tou první školkou mě docela vykolejil - jako tušila jsem, že nemám doma tak úplně standard, ale mentální retardace by mě fakt nenapadla... takže jsem o tom přemýšlela.
Kat,
bohužel, ač jsem podporu a nějaké informace hledala, tak od "odborníků" se mi jich skutečně nedostalo. I když teda ředitelka druhé školky sama měla dítě s PAS a popovídaly jsme si o tom, co ona vidí u mých dětí - a uměla pracovat s tím, když se děti "zasekly" (viz. to, že se "nebaví" s člověkem, který se jim "nelíbí", ale do té míry, že se začnou chovat asociálně - přeruší oční kontakt a ignorují, co ten člověk říká - že se odmítají účastnit hromadných akcí, že si při školní besídce a hromadném zpěvu zacpávají uši.... že místo šťastné rodinky hlavonožců dítě kreslí v podstatě technické výkresy - předměty z nárysu a bokorysu bez pozadí a obvykle jen tužkou nebo jednou barvou, žádná sluníčka a jablíčka)
Tohle pokračovalo pak i ve škole - první stupeň ještě šel, a byli ochotní dělat věci typu že dítě "smí" sedět na kraji třídy (není posazené někde uprostřed) a smí ze třídy odcházet, když je toho na něj moc (sensory oveload). Na druhém stupni už to zase "nešlo" a po šílené šikaně ze strany dětí podporované šikanou ze strany školy (školní psycholožka s dítětem "pracovala" tak, že mu každý týden předložila seznam situací, kde "selhalo" - např. opravovalo učitele, o přestávce se schovalo před šikanujícími tak, že neslyšelo zvonění a přišlo pozdě do třídy a podobně - takže dítě uvažovalo o sebevraždě, protože mělo pocit, že je úplně k ničemu a hrozně zlobí a ostatním přidělává starosti)....
čímž se vracím k Čumče - tyhle extrémní zážitky jsou, když máš extrémní dítě - a psychologům a učitelům chybí vzdělání a informace o tom, že existují i děti, které mají problém s komunikací ne proto, že jsou retardované, ale právě naopak. Prostě dítě nemluví = má retardaci nebo logopedický problém, nazdar. Dítě nechce vystupovat na školní besídce = je nespolupracující asociál.
Jo, povinné sezení s psychlogem na tom prvním stupni - aby dítě mohlo mít ty velkolepé úlevy typu, že smí být posazené v krajní lavici - mladý klučina trval na tom, že musíme podstupovat rodinné terapie - to jsem odmítla, manžel chodil do práce a tahat do toho druhé dítě (a předhazovat mu, že sourozenec je "divný" mi nepřišlo OK) - tak jsem tam chodila já s dítětem - vydržela jsem to tři sezení... perly "povězte mi, jak se cítíte jako matka postiženého dítěte"... mluvila jsem asi deset minut a on pak říká "mě přijde, že si z toho děláte legraci" (co jsem s tím měla dělat jiného?) - rozešli jsme se poměrně ve zlém.... pak už jsem tam odmítla chodit, totální ztráta času, ten člověk vůbec nevěděl o čem mluví...
|
| K_at |
|
(29.5.2026 16:34:46)
Sally, já si pamatuji, co jsi tady popisovala. A ted si predstav, ze neuděláš a neřešíš nic. Ty jako rodič. Tečka.
Necháš dite, kde je. Řekneš, ze doma tohle nepozoruješ. Přislíbíš navstevu poradny. Kam nikdy nedojdeš. Skolka bude mit mnoho domněnek, co se deje a co asi dělat. Ale vše bude odvozeno jen z pozorování. A dítě bude bez asistenta, ktery by mu umoznil pracovat individuálně, treba mimo tridu, klidně venku, venovat se jinym vecem atd.
A já nebudu mit v ruce nic. Ani treba to, ze dítě je mimořádně nadané. To si taky muzu maximálně vypozorovat, kdyz budu mit štěstí.
A budu se tě ptát jako rodiče - dite s nami nemluví, komunikuje doma? Rozumí tedy, co říkám? Co můžu udelat, aby komunikovalo? Co ho baví? Ceho se boji? Co muzu udelat, aby s nami bylo v pohodě?
A zřejmě dojdu k tomu, ze budeme potřebovat poradit. A ze bude potřebovat toho asistenta. Ale bez rodiče se nehnu nikam.
|
| babi_ |
|
(29.5.2026 17:20:42)
Kat, a takových rodičů nestandardních dětí je kolik? Většina rodičů ve třídě (tedy většina dětí je nestandardní a skoro všichni jejich rodiče je "znají nejlíp" a nechtějí nic řešit), nebo polovina, nebo pár, jedni ve třídě, jedni v ročníku...? Není nakonec takový rodič také tak výjimečný, jako učitelka, co označí celkem schopné tříleté dítě za retardované?
|
| K_at |
|
(29.5.2026 17:36:50)
Babi, nejsou to vyjimky, bohužel. Bývá to tak 50/50. (A ted dopisuji, protože je to zkreslena odpověď. Teď treba řešíme dejme tomu 6 dětí s různými komplikacemi.) A je to tak pul na pul. Včetně toho, ze na konkrétní dotazy dostaneme odpovedi jiné v rijnu a úplně odlišné v dubnu. Ach jo.
Nekdy je to fakt smutný. Nekdy víme, ze je čeká naraz ve skole.
Ale já jsem přesvědčená, ze tohle nemá byt o tom, ze je vse závislé (i dítě) na vůli rodiče. Ze nektere veci by mely byt prostě v tom systemu vzdělávání zajisteny mimobezne.
Různé logopedie, docvicovani, prevence primarnich reflexu atd. Etoped a treba klima tridy.
Jenze tohle muzou zajistit mega velké skoly, kde je osvicene vedení. A sem tam extra schopná skolka s osvicenym zrizovatelem.
Vlastně nekdy bych byla ráda, kdyz by obcas některý rodič narovinu řekl "nedavam to, nezvladam, nechci". Clovek by aspon vedel rovnou, ze nemá nic čekat. A bylo by jasno. Rozumim, ze nekdy proste není kapacita, řeší se jiny starosti.
A ještě chybí funkční ospod, který by v ojedinelych případech nikoliv prudil, ale zajistil třeba práci s rodinou ve prospěch dítěte.
A k tomu chybí speciální skolky a skoly. Coz je hrozný taky pro vsechny.
|
| Jerry G. |
|
(30.5.2026 9:48:32)
Kat,
ja te chapu. Misto Neznameho vojina, bych stavela pomniky Nezname ucitelce. Ja myslim, ze jsem byla nadmiru motivovana a otevrena, ke kazde pomoci. Presto ten prvni naraz s tim, ze bobecek se asi nevyviji normalne, strasne boli, patri k tomu vsechny faze trauma, popirani, vztek atd..
Ja dokazi i pochopit, ze jinak pomerne spolupracujici rodic, jednou rika to a po druhe ono. Cela situace ma vyvoj. Vedle toho, ze nekdo testuje dite, by mel nekdo pracovat i s rodici. Mne hodne pomohla Rana pece, jednak kurzy pro rodice, hl. konzultatka, ktera jsem mohla ""vyblejt"" vsechno co si myslim, jendnak mi pomohla s komunikaci se skolou odborniky atd..
|
| K_at |
|
(30.5.2026 10:22:21)
Jerry, my vetsinou neřešíme na denní bazi ale takove opravdu závažné veci. Kdy opravdu vime, ze to je náročné prijmout. Já i kolegyne máme kazda urcitym zpusobem nestandardní děti. Ona to mela i s tou sikanou ve škole a reakcemi okoli. Víme, ze je to těžké.
Jak říkám, systém je v tomto strašně mizerně nastavený. Některé veci bychom mely byt schopni resit interne.
Informace - hele, nic výjimečného není, ze se povede ditko dostat na konzultaci k odborníkovi. A Rodiče potom rozhodnou. Ze nesmíme dostat zpravu. Takze vysledek, opora, rada, nějaká informace - nulová. 
|
| Čumča. |
|
(30.5.2026 15:57:42)
"Jak říkám, systém je v tomto strašně mizerně nastavený. Některé veci bychom mely byt schopni resit interne."
Můžete to dítě vyloučit z předškolní docházky z důvodu nespolupráce rodiče na diagnostice, která je v zájmu dítěte i dětského kolektivu. Zdejší malotřídka kdysi vyloučila prvňáčka, právě z tohoto důvodu. Rodiče se sice zlobili, ale za týden bylo vyřešeno.
Mmch, můžu se zeptat - jaký vztah máte k těm rodičům, co odmítli vaše doporučení na diagnostiku? Je neutrální?
Nejhorší je, že rodiče si to často vezmou osobně (ona si na dítě zasedla, dráždíme my ji jako rodiče, tak si to vylévá na dítěti).
Stále se tradují urban legends o učitelkách např. z dob normalizace. Některé učitelky tehdy byly fakt záštiplné brécy, co vůbec neměly pracovat s dětmi (jenže ve straně). A rodiče tu současnou situaci v MŠ vyhodnotili tak, že prožívají něco podobného, co prarodiče o generaci dřív.
|
| K_at |
|
(30.5.2026 16:09:22)
Nemůžeme dite vyloucit.
Ne, rodiče nas neobviňují ze zasednutí si. To se objeví jednou za x let a vetsinou si to rychle vysvětlíme.
Vztah máme stejný. Ze si neco myslime, nebo namhe lito děcka, to si necháme pro sebe. Je to jejich dítě a jejich pravo.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.5.2026 18:50:30)
Čumčo, nechci ti brát iluze, ale "brécy", které by neměly pracovat s dětmi, stále existují.
|
| Čumča. |
|
(30.5.2026 22:45:10)
Ropu, ano, ale je jich (bréc) minimum v porovnání s tím, co pamatuji ze svého dětství (osmdesátky a začátek devadesátek) - naše děti už zažily nesrovnatelně jinou školku i školu, není všechno ideální, ale v porovnání s mým dětstvím - nebe a dudy.
|
| Ropucha + 2 |
|
(31.5.2026 10:49:01)
"naše děti už zažily nesrovnatelně jinou školku i školu, není všechno ideální, ale v porovnání s mým dětstvím - nebe a dudy."
Čumčo, to je dobře.
U mých dětí to ještě tak markantní rozdíl nebyl.
|
| Čumča. |
|
(31.5.2026 11:31:27)
Ropu, ve školce jsem ještě zažila tmáře, učitelky, co to dělají celý život a (teď cituji): "mrknu na dítě a mám okamžitě jasno, co s ním je, co se asi odehrává doma apod.) Žádný odborník by se nikdy nepovážil tohle tvrdit, diagnostika se nedělá za pár minut - a když učitelka (mmch bez jakéhokoli vzdělání, díky věku už si ho ani nemusela doplnit) vypráví, že má za pár minut jasno, je to fakt smutný... Obě moje děti ji ale milovaly (což je nejdůležitější) a já se taky snažila k ní najít cestu
Ale většinou se ve školce (a ve škole vůbec, tam jsem měla intenzívní pocit "tohle je pro moje dítě dobré"), velice snaží, vzdělávají, zkoušejí nové trendy, mají srdce , ti dobří a zapálení převládají nad tmáři, takže jsem byla naprosto otevřená s nimi spolupracovat tak, aby dítě bylo společný projekt "já, mm, sourozenci, utečky (synův terminus technicus) ze škol/ky"
Proti tomu je naše dětství před 1989 fakt nebe a dudy, resp. něco z našeho dětství jsou prvky pekla (optikou dnešní situace)
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(31.5.2026 11:48:48)
Mně se ve školce líbilo, synovi taky. Chodili jsme do stejný. Vadilo mi jenom nucení do jídla, ale trauma z toho nemám. Syna nenutili, ten si přidával.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| sally |
|
(30.5.2026 20:05:15)
Kat,
nechci se zastávat rodičů, kteří na děti kašlou, ale i my jsme se drželi zpět a třeba diagnózu jsme pro dítě nikdy "nezařídili" - ano, zjednodušilo by nám to život, možná by mohlo i chodit do autistické specky, ale..... měli jsme pocit, že pro dítě je přínosné být ve standardním kolektivu, že v kolektivu autistů z něj bude ještě větší autista a že to normalizuje nestandardní chování... a pak tu byla dlouhodobá perspektiva - třeba - dostane se dítě na nějakou školu, nebo ho školy odmítnou čistě proto, aby se nemusely zaobírat "papírama" a nějakýma extra špekama... a co třeba řidičák? Měli by všichni autisti mít řidičák? To asi ne. Ale kde je ta hranice? A my jsme usoudili, že bude lepší to neřešit, tj. že bude lepší pro dítě "papír nemít"... protože v té době už jsme měli zkušenosti s tím, že papír nadělá spoustu škod (když bez našeho vědomí šoupli dítě s IQ130 do speciální třídy - kde byli všichni "nehodící se" - hluchá holčička, holčička s DS, stokilový chlapeček s Tourettem a nejspíš ještě něčím, kterého se bála i učitelka, který lámal židle a podobně...)...
... a tady je moment, v kterém s tebou nesouhlasím, já si nemyslím, že by tohle mělo být řízené shora a že podmínkou k dobré péči je velká škola, která má odborníky na všechno... já si myslím, že je to naopak, že cesta je decentralizací a tím, že se vše bude řešit lokálně - v malých třídách, malých místních školkách a školách, ne ve velkovýrobně... protože masovka ve své podstatě nikdy nebude vyhovovat nikomu... pro všechny to bude průšvih, protože nikdo není ideálně "průměrný".
|
| K_at |
|
(30.5.2026 20:17:05)
Sally, to je nedorozumění. Podstatou je, ze na to zázemí u nas dosahne velka skola. Malá skolka je bez šance. Nemam v zadech psychologa, etopwda, logopeda, speciálního pedagoga. Bud se povede presvedcit rodiče, aby řešili cokoliv. Nebo ne.
Vubec si nemyslim, ze by mely byt v moci skoly premisťovat deti do specek a vystavovat jim doagnozy atd. Ale takova logopedie, nějaká cvičení fyzio, primarnich reflexu atd, ty by mely byt proste dostupné, stejně jako nahled psychologa, nebo metodika prevence.
|
| sally |
|
(31.5.2026 0:42:45)
Kat,
v naší malé školce neměli žádné psychology a logopedy a terapeuty... ale byly tam dvě učitelky a ředitelka, menších dětí bylo ve třídě cca deset (přihlášených tak dvacet, ale chodily různě na střídačku, viz. moje děti 2x týdně - a jiné třikrát a jiné 5x), ve větší / předškolní cca patnáct (ti chodili skutečně denně)... kromě mých exotů tam byl sousedčin kluk (těžké ADHD) a dcera další sousedky s dietou (a to je, co vím, o problémech ostatních dětí nevím nic), a školka to zvládala i bez papírů a psychologů a rozborů a podobně - imho proto, že tam v průměru byla jedna učitelka na 8-10 dětí a že se mohly třídy spojovat a rozpojovat a učitelky / ředitelka zaskakovat nebo vzít stranou dítě, které se nějak seklo... a zvládali tam s dětmi mít záhonky s jahodama a mrkví (děti zalévaly a plely - a posléze jedly jahody a mrkev - a učili se o kořenech a květech a plodech) a připravovat si svačiny (já vím, v české školce by to asi neprošlo přes hygienu - ale děti si třeba loupaly vajíčka a dělaly pomázanku a vymačkávaly pomeranče na džus a mazaly chleba) a když začalo pršet, tak se šlo ven sbírat žížaly a pak měli celé odpoledne žížaly v lavóru s hlínou ve třídě a pozorovali žížaly... a ta starší třída se učila písmenka systémem stejným jako pak ve škole (různé školní okrsky používají různé systémy)... a všechno šlo a naprosté pohodě (přes to, že tam měli moje exoty).
|
| K_at |
|
(31.5.2026 9:00:51)
Sally, výborně. V praxi jsem ja rano na tolik dětí, kolik jich z tech 24 přijde. A většina deti chodí pravidelně. Takze 16 - 22. Kolegyně prijde na 10.00. Po obědě uz je tam ta druhá taky sama. Jestliže je někdo nemocny, ma dovolenou, jsi sama -+ celý den, nebo vetsinu dne.
Jsem ráda, ze u vas to paní ucitelky tak hezky zvladaly.
Možná je tajemství v tom, mit to na háku a neřešit, proc dítě má takové a makové obtíže. A jak se mu bude darit ve skole. A premyslet nad tim, proc se chová takto a jak se s nim herdek máš domluvit, kdyz uz jsi vycerpala všechno, co tě napadlo.
P.S. zahonky mame taky. Pohybu máme hodně. Vaříme a pečeme obcas. Chodíme do lesa.
|
| sally |
|
(31.5.2026 18:22:13)
Kat,
u nás ty učitelky problémy dětí řešily a řešily i ten přechod na školu (viz. že starší třída už se setkávala s písmeny, v systému školy, měla i částečně "výuku" - prostě že si děti sedly a paní učitelka jim vykládala třeba o rostlinách, nebo tam měla mapu, nebo prostě něco takového... ne, že by se učili násobilku a gramatiku, ale byly tam výukové bloky).
Ale tohle všechno šlo proto, že tam těch dětí bylo MÁLO. A že tam byla ta ředitelka, která mohla zaskakovat - v situaci, kdy se nějaké dítě zaseklo, nebo bylo nějakým způsobem rušivé (i třeba taková věc, jako že dítě uprostřed dne dostane horečku, nebo průjem, nebo se totálně zleje konvičkou při zalejvání záhonku nebo si rozbije koleno), tak tam byl dospělý, který si mohl vzít dítě stranou a řešit to, že se volá rodičům, převlíká, ošetřuje - nebo i jen prostě uklidňuje nebo se dítě odsune z nějaké konfrontační / nepříjemné situace... moje děti se občas potřebovaly "vydejchat", někdy toho na ně bylo moc - a právě to mi přijde nejdůležitější - rozeznat, že dítě je přestimulované a potřebuje na chvíli klidné bezpečné místo - a je úplně jedno, jestli ho potřebuje proto, že má diagnózu jedna, diagnózu tři - nebo jen třeba blbě spalo nebo bylo ráno svědkem hádky rodičů... důležité je, že se ta pomoc poskytne hned, je od člověka, kterého to dítě zná a věří mu - a nečeká se na to, až bude "mít čas psycholog"...
|
| K_at |
|
(31.5.2026 18:55:55)
Sally, promin. Tady neni možné pochopení. Ty vidíš logicky ty své 2 deti, ja vidim svou tridu letošní, loňskou, předloňskou. A konkrétní děti, konkrétní problemy. Leckdy zasahujici neblaze celou třídu.
|
| babi_ |
|
(31.5.2026 19:12:48)
Kat, že se vám do toho míchám... Sally ale píše, že možnosti řešení spočívaly v malém počtu dětí, takže učitelky a ředitelka mohly dělat to, co dělaly, a to pro všechny děti, ne jen pro ty Sally 2.
Kdežto ty píšeš, že řešení je velká škola, která má k dispozici odborníky, kteří mohou s dětmi pracovat.
Jsou to dva různé přístupy. Nejde o konkrétní děti a třídy.
U vás (respektive u nás V ČR obecně ve státním) je dle mého problém ve velkém počtu dětí na jednoho dospělého, a je otázka, jestli by tomu psycholog a fyzioterapeut a logoped v zádech nějak významně pomohli. Jednak, jak Sally poznamenává, stejně by nebyli k ruce hned. A pak v situaci, kdy rodiče nechtějí, aby jejich dítě bylo nějak diagnostikováno, pracoval s ním specialista, byste nejspíš byli i ve velké škole disponující odborníky tam, co jste teď.
|
| K_at |
|
(31.5.2026 19:22:38)
Babi, ano. Já reaguji na zaver prispevku. A ne, řešení není velká skola. Pouze system umožňuje vytvorit zázemí velkym subjektum. Nikoliv malym. Ale řešení pro mne to neni.
A jeste dodam jednu věc - prece nejde jen o tu stranku pomoci pro me. Ale jde taky o vylepseni možností dítěte, aby se lepe ucilo, lepe zvladalo pozdeji ve skole.
|
| babi_ |
|
(31.5.2026 19:27:23)
Kat, a co by tedy pro tebe bylo řešení? Co by vám pomohlo?
|
|
| TaJ |
|
(31.5.2026 19:34:02)
Kat, proto já jsem hrozně ráda, že jsme mohli u syna využít speciální školku - málo děti ve třídě a přímo v budově bylo i SPC, logopedka, psycholožka, speciální pedagog...nemuseli jsme mimo školku docházet už nikam jinam, veškerou péči měl tam a všichni navzájem spolupracovali. Naprostý luxus, kterého si vážím doteď♥️
|
| K_at |
|
(31.5.2026 19:37:20)
TaJ, já uz mam pocit, ze jsem teda strašně neschopná, protože vlastně ma byt skolka schopna si poradit s cimkoliv. Stačí prece chtít. Ale vzdyt jde prioritně o dorovnání možností pro jejich další rozvoj.
|
| babi_ |
|
(31.5.2026 19:42:48)
Tak asi by sis poradila s lecčím, kdybys místo 24 dětí jich mělo 8, a k tomu možnost potřebné dítě předat na chvíli kolegyni.
|
|
| TaJ |
|
(31.5.2026 19:50:04)
Kat, já naprosto rozumím tomu, že v běžných školkách u nás tohle prostě nemůže fungovat...to není o neschopnosti učitelek, ale celkově o systému...a i kdyby ses rozkrájela, tak to nebude stačit.
|
|
| Čumča. |
|
(31.5.2026 20:12:10)
"Ale vzdyt jde prioritně o dorovnání možností pro jejich další rozvoj."
hlavně nechápu ty rodiče - oni fakt nevidí, že jejich dítě potřebuje na něčem individuálně zapracovat? Nebo nechtějí vidět? Anebo oni to prostě v běžném domácím režimu jeden rodič na jedno dítě zvládají, a nad ničím jiným se nezamýšlí?
vždyť nějaké vývojové odchylky musí konstatovat i dětská doktorka na běžné prohlídce, ne?
Že odbočuju, je to jen velice okrajově k tématu. Měla jsem spolužáka, kterému selhávaly ledviny, dětská lékařka je stále odesílala na specializované pracoviště, volala jim i domů, aby se přeptala - oni tam s tím klukem nikdy nezajeli, bylo to prý moc daleko. Ten kluk umřel, prostě byl jednoho rána mrtvej.
|
| sally |
|
(31.5.2026 20:33:29)
Čumčo,
u některých dětí to vidět není... my jsme doma zřejmě všichni Sheldoni, takže děti Sheldoni nám přišli "normální" - a navíc jsme s nima uměli zacházet (protože jsme s nimi zacházeli tak, jak jsme si to představovali my). Dítě, které ve školce nemluvilo, tak doma pusu nezavřelo. To, že mu vadí hluk jsme zjistili taky až ve školce - protože doma hluk nemáme (protože to všichni nesnášíme, podobně jako nesnášíme chodit na davové akce, do zábavních parků a podobně), tak jsme to nikdy "nepozorovali". A to jsem sama učitelka a zažila jsem lecos, ale nedošlo mi, že naše děti jsou v našem prostředí vlastně "chráněné" před tím, co nás na sociálních kontaktech nejvíc obtěžuje.
Plus je tam ještě ten moment, že my s manželem jsme netušili, že bychom byli nějak extra jiní - protože jsme sami žádné diagnózy neměli a nikdo to neřešil - vlastně až když jsem to začala řešit u vlastních dětí, tak mi to došlo (včetně toho, že někde na škále byli i naši rodiče a prarodiče) - ale do té doby mě ani nenapadlo, že by bylo potřeba něco "řešit" (protože i my, já a můj manžel jsme byli svým způsobem "chránění", protože jsme vyrůstali v rodinách se Sheldony).
Mimochodem, TBBT je úžasná a strašně nám pomohla - třeba v tom, že můžu naší rodinu označit za Sheldony a všichni "vědí" - a nemusím řešit diagnózy a složitě vysvětlovat...
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(31.5.2026 19:44:56)
sally/TaJ, to se tak hezky čte, když zpětně rekapitulujete, že jste našly to, co vašemu dítěti vyhovovalo Že prostě jsou možné happy endy.
|
| TaJ |
|
(31.5.2026 19:53:40)
Čumčo, jo, jsem strašně vděčná za všechny dosavadní školy, které nám přišly do cesty...od školky, přes logo školu, až po současnou SŠ, která vlastně jako jediná je v kategorii běžné školství a i tady jsme našli absolutní podporu 🍀. Neměnila bych ani jednu z nich a syn určitě taky ne...
|
|
|
|
| K_at |
|
(31.5.2026 19:35:49)
Mit moznost obcasneho psychologa se kterym mohu konzultovat konkrétní věci. Tudiz bude mit moznost byt treba aspon 2x mesicne ve třídě na treba 2hodiny.
Pro děti - logopeda.
Člověka s presahem do fyzioterapie, nebo primarnich reflexu. Nebo zkuseného speckaře, se kterym si muzu upresnit postup, návrhy. A který může s detmi delat treba nápravy.
To je úplná utopie ale.
|
| babi_ |
|
(31.5.2026 19:41:24)
Kat, a tohle velké školy mají? Takže by "stačilo", kdyby několik menších škol mělo tyhle lidi sdílené?
|
| K_at |
|
(31.5.2026 19:54:07)
Babi. Snadneji takovy team vybuduji.
A jo, sdílené by to stacilo.
Jenze jich je nedostatek. V praze jsou problém i soukromí logopedi treba.
Je to cely na ..... Jinak jo. Automaticky asistent do tridy a max 15 dětí. A to uz by sla denně zvladat individuální prace s kazdym z dětí. Hodně by to pomohlo.
|
|
|
| Čumča. |
|
(31.5.2026 20:02:51)
vlastně to není utopická představa - 4 hodiny měsíčně psycholog, jednou měsíčně logoped (naše MŠ ho teda měla, byly totiž kamarádky s ředitelkou), speciálního pedagoga externě - to jsou věci, které učitelka MŠ nemá možnost obsáhnout, právě proto, že to je práce pro další tři externí odborníky
a přitom ten externista na pár hodin měsíčně nemůže být investice za statisíce ročně
otázka je, jestli by rodiče svolili, aby s dítětem v rámci mš ti odborníci pracovali - je klidně možné, že by odmítli i to - když odmítají i diagnostiku, když popírají, že je to potřeba
do škol přeci psycholog taky dochází, proč to MŠ, ne? - synova třída měla psychologickou podporu, když řešili šikanu v kolektivu na ZŠ, i konflikty mezi holkami na gymplu - oba ředitelé tohle zajistili a byla to dlouhodobá práce
|
|
|
|
| sally |
|
(31.5.2026 19:54:15)
babi,
v USA je obecně problém ve velkých školách, když máš high school, kde jsou třeba i dva tisíce žáků, tak je to totální průšvih - i když třeba má škola x psychologů a asistentů a učitelů a pomocníků a sekretářek a výchovných poradců a družinářek a vedoucích kroužků a sportů... je to klidně jeden dospělý na deset žáků, ale těch dvě stě dospělých nemá žádnou šanci znát dva tisíce žáků. Lítají v tom šílené peníze (na zajištění chodu školy) a výsledek nula nula nic.
Kat,
ne, nevidím jen svoje dvě děti - je mi jasné, že ve školce s cca 30-40 žáky bylo problematických dětí víc (jen u mých sousedek tam byly dvě další diagnózy - a to je to, co vím - určitě tam byly další děti s problémy, o kterých nevím nic). Moje pointa byla, že když máš v určitý okamžik na starost 10 -15 dětí, tak není problém přizpůsobit okamžik tomu, co se ve třídě děje. Nevím, např. když vidíš, že jsou děti unavené, tak jim raději číst knížku než se je snažit roztleskat do učení se nové básničky. Když jedno dítě "kňourá" a můžeš zavolat ředitelku, ať si vezme dítě k sobě a změří mu teplotu, nebo zjistí, že dítě tlačí bačkůrky a případně zavolá rodičům a nemusíš to řešit s třiceti dětmi za zády, tak je to taky mnohem snažší. Když víš, že rodiče dítěte se rozvádějí, nebo že mu zemřela babička, tak taky víš, že dítě se třeba bude chovat jinak.
Je spousta věcí, na které nepotřebuješ tisíce odborníků, stačí selský rozum - když má dítě rozbité koleno, tak je vcelku jedno jestli zakoplo o obrubník nebo spadlo z koloběžky - důležité je, aby koleno bylo ošetřeno. Když si dítě zacpává při besídce uši, tak je vcelku jedno, jestli to dělá proto, že je autista, nebo proto, že ho bolí hlava... ale zjevně je v té situaci v diskomfortu a je lepší ho z té situace nějak vyprostit, než to dítě ze zoufalství, že je v něčem, co nemá pod kontrolou a nemá z toho úniku, udělá nějakou scénu, nebo uteče nebo podobnou zoufalost.
Já se obávám, že ty jsi v tom prostředku - školka je moc velká na to, aby se dal s dětmi dělat hodně individuální program - a moc malá na to, abys měla k ruce "lidi".
|
| babi_ |
|
(31.5.2026 20:02:34)
"školka je moc velká na to, aby se dal s dětmi dělat hodně individuální program - a moc malá na to, abys měla k ruce "lidi" "
Jo, tak to taky vidím.
|
|
| K_at |
|
(31.5.2026 20:09:51)
Sally, já prece proboha nepotřebuji řešit, zda upravim program dle okamžité situace, nebo respektuji okamzité přetížení. Nebo zaradim pohyb navic. Vynecham pohyb a zvolim relaxaci. To jsou běžné veci. Zacpane uši pri besidce jsou klasika i u beznych dětí.
Já ale třeba potřebuji vědět, zda dítě, které se mnou nekomunikuje a absolutně nevnima, je jen e.t., nebo mě neslyší, protožejeho reakce jsou tak nestandardní. Zd to nedokazu zjistit.
Jestli dítě, které nesrozumitelne mluví v 5 letech, má další obtíže, má jen logo problem, nebo neco víc (po 3/4 uz vim, ze tam je zdravotní problem, ale dite je hrozně pozadu ve vsem). Jak mam jednat s deckem s ptsd, kdyz má opozicni vzdor jak remen? A nespolupracuje vubec v nicem?
A tak dále.
|
| babi_ |
|
(31.5.2026 20:42:08)
Je rozdíl přizpůsobit program 10 dětem nebo 24. Kolikrát je to oříšek už u pěti
Dále, když potřebuješ zjistit, jak je to s neslyšením a nevnímáním, je určitě snazší to zkoumat při práci s menší skupinou dětí.
Prostě učit 3 nestandardní děti v kolektivu 10 je diametrálně odlišná disciplína od té učit ty 3 v kolektivu 24. Dle mého i kdybys díky diagnózám měla "návod", jak s nimi pracovat. Což tedy bohužel není záruka (i v rámci jedné diagnózy je mnoho různých odchylek, stupňů, děti jsou individuality...).
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(31.5.2026 10:44:12)
Sally, no a to je rozdíl mezi nejen inkluzivním vzděláváním, ale celkově vzděláváním v Čechách a v osvícenějších krajích.
V těch osvícenějších v první řadě není tolik dětí na jednoho pedagoga a tolik svazujících pravidel.
V české škole nebo školce je limit lehce pod třicet dětí na jednu třídu. Když se v takovém počtu sejde několik dětí se speciálními potřebami, pedagog aby se šel oběsit. Když rodiče odmítnou spolupracovat a pedagog nezíská asistenta, zůstává v nezvládnutelné situaci.
|
|
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(29.5.2026 13:10:07)
Sally, nebuď hubata. Za druhé, dosazuješ si sve zkušenosti do meho prispevku. Já za tve zkusenosti nemohu. Tvoje blbá zkušenost nevylučuje zkušenosti z praxe z průměrné ČESKÉ MŠ a průměrné ucitelky ms.
Jinymi slovy - já na rozdil od tebe vim, o cem jak a pric s rodici komunikujeme. A jaké varianty ne-spoluprace řešíme. A jak vypadá system podpory.
P.S. ano, retardace. Zcela zjevna. Diteti se nedostalo inkluze, ucitelum podpory a opory. Tudiz ani asistenta. 4 roky pekla pro vsrchny.
|
| K_at |
|
(29.5.2026 13:47:12)
A zeptám se, ty konkrétně jsi asi vyhledala postupně nejakou odbornou pomoc - konzultaci - radu poradu ohledně tvych dětí? Předpokládám, ze ano.
K tomu, co jsi psala ještě dodam:
ve 3 letech dítě neumí leckdy držet nuzky vubec, nebo střídá ruce a strihat se učí. 3 lete nemluví nekdy vubec a to ani rodnym jazykem. Nebo mluví cj fakt mizerně a nerozumime mu. Děti s jinym materskym jazykem mluvi cesky minimálně, špatně ci vůbec. Casto bohužel i ve věku 6let.
Ze jsi narazila na idiota neznamená, ze jsem idiot taky. A te jsi super mama neznamená, ze to tak má každý rodic.
|
| Čumča. |
|
(29.5.2026 14:40:39)
"neznamená, ze jsem idiot taky"
Kat, vztáhla sis to zbytečně na sebe, sallyina zkušenost je extrémně negativní, tak mi ji omlátila o hlavu, ale chápu, že u tohoto tématu se jí to připomene
|
| K_at |
|
(29.5.2026 16:18:57)
Já reaguju na příspěvek psaný mně. S dovolenim.
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.5.2026 12:24:12)
"na vetu, ze rodic zná sce dítě nejlip, jsem alergická. Neni to pravda.
Pod lampou je casto největší tma, jak se říká.
Vidim to v praci průběžně - rodič má dítě zařazené v nějaké skatulce. A nevidí, ze se mu tam dítě nevejde."
naprostý souhlas
už roky tvrdím "já se svým dítětem v té škole nejsem, kdežto učitel ano, takže jeho názor je v podstatě více legitimní, než ten můj obecný náhled."
zatím jsem nenašla učitele (zaklepat na dřevo), jehož názor na moje děti (i kritičtější tón) by se nehodil k zamyšlení a případné změně čehosi
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 7:58:34)
"Většina rodičů své děti miluje, zná je nejlépe a dokáže nejlépe posoudit co a jak... včetně toho, kdy je dobré "otužování" a kdy to dítě naopak potřebuje bezvýhradnou podporu."
To podle mě vůbec neplatí.
Rodiče soudí podle vzorců, které sami zažili nebo podle vlastního prožívání.
Moji rodiče byli nadprůměrně inteligentní, rozumní a soudní lidé, osvícení na svou dobu, respektující, jednali s dětmi na vysoké úrovni a bezpochyby je milovali. Ale neznali mě nejlépe a nepoznali, kolik potřebuji otužování a kolik podpory. Dělali to prostě tak, jak připadalo přirozené jim.
A troufla bych si to i zevšeobecnit, že většina rodičů jedná tak, jak přijde přirozené jim. Pokud je dítě výrazně odlišné, s výrazně odlišnými potřebami, bude narážet na výchovu šitou na míru jiným lidem.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.5.2026 8:19:20)
To je snad normální že většina rodičů jedná tak, jak přijde přirozené jim. Nebo bys chtěla všechny děti prohnat přes psychology, aby se k rodičům vrátily s návodem?
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.5.2026 8:25:01)
Inko, ne. Chtěla bych prohnat odbornou pomocí případy, kdy se rodiče a děti míjejí natolik, že to nezvládají vzájemně vykomunikovat sami a vzniká závažný problém (nebo i nezávažný, prostě problém, který jim narušuje život).
A vedle toho považuji za velmi přínosnou právě i osvětu a vzdělávání, aby péče o duševní zdraví nezůstávala na úrovni středověku.
Tělo už dávno léčíme na jiné úrovni, psychika si to také zaslouží. V neposlední řadě i proto, že s fyzickým zdravím úzce souvisí.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Putování za loštickým tvarůžkemOlomouc 
Den dětí v ZOO JihlavaJihlava 
Workshop ContaKidsPraha 9 
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Putování za loštickým tvarůžkem
Den dětí v ZOO Jihlava
Workshop ContaKids
Jedna země, jeden král
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)