| Pineta | 
 |
(1.3.2002 9:05:47)
Ahoj, Johanko, teď, po odeslání mailu mi došlo, že jsem ti chtěla říct, že hodlám brzo zavolat přímo ředitelce do nejbližšího kojeňáku a zeptat se na možnosti. Poradila mi to známá, a znáš to, náhoda je někdy krásný blbec, a třeba tam na nás nějaké volné mimčo čeká. Odborníci na soc. odborech před tímhle krokem dost varují, důvody mi nesdělili, prý se to nedoporučuje, ale určitě to zkusím.
N.
|
| Katka | •
|
(1.3.2002 12:41:25)
Ahoj holky,
musím se s Vámi podělit o momentální šok. Právě jsem volala sociálce, jak dlouno teda budeme čekat na první "psycho rozhovor" a řekla mně, že v JM kraji mám tak počítat 3-4 roky. Jsem z toho dost vymrtvělá a těžce Vám závidím ten "pouhý" 1 1/5 rok, který jste čekaly. Snad vás aspoň trochu potěší, že už tohle všechno máte za sebou a teď už jen čekáte, až se z nenadání někdo ozve, že jste mámou. Zdá se mi to jako zlý sen, který se nedá ustát. Nezlobte se, že píšu tak depresivně, ale musím to ze sebe aspon tímto způsobem trochu vyventilovat.
Myslíte, že má smysl kontaktovat FOD, aby to šlo rychleji, nebo nám můžou pomoci věci urychlit až budeme tzv. "prověření"?
ahojte Katka
|
| Johanka | 
|
(2.3.2002 18:57:42)
Super, super, super. Jak se říká, víc hlav víc ví. Mám pocit, že když dáme dohromady svoje zkušenosti a vědomosti, nemůže nás nic zastavit. Hned v pondělí začnu zase strkat loktama a to by v tom byl čert...!
Šklíbo, když klikneš na jméno, měl by tam být mejl(aspoň to tak bývávalo). Když budeš někde poblíž ráda bych se za tebou stavila. S těmi Romy mám stejný zažití, taky jsem bydlela v takové čtvrti, takže vím svý. U těch koj. určitě rozšířím rádius i na jiný okresy, ale vytáhnout dítko odjinud je prý dost zapeklité. Jak jsem se dozvěděla, materiály takového roběte se napřed dají místnímu por. sboru, pak do Prahy a pak se dítko rovnou nabízí k mezinárodní adopci. Taky mám obavu, i když jsme byli uznáni vhodnými a máme to černý na bílým, aby nás z toho koj. navyhodili. Takových, jak jsme my, tam určitě chodí zástupy a oni tam toho určitě mají plný zuby. Pravda je, že takovýhle návštěvy nám taky všude rozmlouvají. Jak se tvářili, když jste tam vtrhli? Na co se máme připravit?
A Katko nejsi sama, kdo je v šoku z té řekací doby.
Já jsem při tom martýriu z depek nevylezla a teď to taky není valný. Když Ti někdo předhazuje věk a diví se, proč jste si nepožádali už dávno, tak nevím jak ostatním, ale mě se vždycky "otvírá kudla v kapse". Nebaví mě pořád dokola vysvětlovat-umělý, potrat, umělý, potrat....., že jsem na gyndě byla víc než doma, že jsme vždycky doufali..... Připadám si někdy jak cvičená opička.Psycholog na přípravě nám vtloukal do hlavy, že na tenhle krok máme být hrdí, ale jak mám dávat najevo hrdost, když mě většinou všude (na úřadech) shazují a spíš se tváří, jakoby nám to chtěli rozmluvit?
Netko, vlastníš snad taky uslintanou Německou dogu?
Nedám na tohle plémě dopustit. Byli doby, kdy jsem doma měla čtyři, dnes už z toho stáda zbyla jen jedna. Je zážitek pozorovat takovýho obra s dvounohým prckem. Unás se to cizími dětmi od miminka po školáky jen hemží a já vždycky znova a znova žasnu, jak ten velký svědomitě hlídá kočárek, málem k němu ani mámu nepustí, jak zůstane stát na třech, když se mu batole motá pod nohama, jak opatrně mu odevzdává hračku, kost, nechá se casnovat a to všechno bez příkazů a povelů. prostě jen tak, sám od sebe. Sorry, nechala jsem se unést, tohle je zkrátka moje parketa. Hodláte-li si někdy některá k dětem pořídit psa(ti dva stejně přirozeně patří k sobě), vřele doporučuju. V tomhle směru vás doga nezklame.
A dost, mějte se fajn a čau- Johana.
|
|
| Johanka |
|
(2.3.2002 19:01:01)
Super, super, super. Jak se říká, víc hlav víc ví. Mám pocit, že když dáme dohromady svoje zkušenosti a vědomosti, nemůže nás nic zastavit. Hned v pondělí začnu zase strkat loktama a to by v tom byl čert...!
Šklíbo, když klikneš na jméno, měl by tam být mejl(aspoň to tak bývávalo). Když budeš někde poblíž ráda bych se za tebou stavila. S těmi Romy mám stejný zažití, taky jsem bydlela v takové čtvrti, takže vím svý. U těch koj. určitě rozšířím rádius i na jiný okresy, ale vytáhnout dítko odjinud je prý dost zapeklité. Jak jsem se dozvěděla, materiály takového roběte se napřed dají místnímu por. sboru, pak do Prahy a pak se dítko rovnou nabízí k mezinárodní adopci. Taky mám obavu, i když jsme byli uznáni vhodnými a máme to černý na bílým, aby nás z toho koj. navyhodili. Takových, jak jsme my, tam určitě chodí zástupy a oni tam toho určitě mají plný zuby. Pravda je, že takovýhle návštěvy nám taky všude rozmlouvají. Jak se tvářili, když jste tam vtrhli? Na co se máme připravit?
A Katko nejsi sama, kdo je v šoku z té řekací doby.
Já jsem při tom martýriu z depek nevylezla a teď to taky není valný. Když Ti někdo předhazuje věk a diví se, proč jste si nepožádali už dávno, tak nevím jak ostatním, ale mě se vždycky "otvírá kudla v kapse". Nebaví mě pořád dokola vysvětlovat-umělý, potrat, umělý, potrat....., že jsem na gyndě byla víc než doma, že jsme vždycky doufali..... Připadám si někdy jak cvičená opička.Psycholog na přípravě nám vtloukal do hlavy, že na tenhle krok máme být hrdí, ale jak mám dávat najevo hrdost, když mě většinou všude (na úřadech) shazují a spíš se tváří, jakoby nám to chtěli rozmluvit?
Netko, vlastníš snad taky uslintanou Německou dogu?
Nedám na tohle plémě dopustit. Byli doby, kdy jsem doma měla čtyři, dnes už z toho stáda zbyla jen jedna. Je zážitek pozorovat takovýho obra s dvounohým prckem. Unás se to cizími dětmi od miminka po školáky jen hemží a já vždycky znova a znova žasnu, jak ten velký svědomitě hlídá kočárek, málem k němu ani mámu nepustí, jak zůstane stát na třech, když se mu batole motá pod nohama, jak opatrně mu odevzdává hračku, kost, nechá se casnovat a to všechno bez příkazů a povelů. prostě jen tak, sám od sebe. Sorry, nechala jsem se unést, tohle je zkrátka moje parketa. Hodláte-li si někdy některá k dětem pořídit psa(ti dva stejně přirozeně patří k sobě), vřele doporučuju. V tomhle směru vás doga nezklame.
A dost, mějte se fajn a čau- Johana.
Vypadá to, že šotek zase úřaduje, jestli se tohle objeví víckrát, fakt to není moje vina a fakt to nedělám schválně a fakt nejsem stará ani analfabet.
|
|
| Johanka |
|
(2.3.2002 19:15:42)
Super, super, super. Jak se říká, víc hlav víc ví. Mám pocit, že když dáme dohromady svoje zkušenosti a vědomosti, nemůže nás nic zastavit. Hned v pondělí začnu zase strkat loktama a to by v tom byl čert...!
Šklíbo, když klikneš na jméno, měl by tam být mejl(aspoň to tak bývávalo). Když budeš někde poblíž ráda bych se za tebou stavila. S těmi Romy mám stejný zažití, taky jsem bydlela v takové čtvrti, takže vím svý. U těch koj. určitě rozšířím rádius i na jiný okresy, ale vytáhnout dítko odjinud je prý dost zapeklité. Jak jsem se dozvěděla, materiály takového roběte se napřed dají místnímu por. sboru, pak do Prahy a pak se dítko rovnou nabízí k mezinárodní adopci. Taky mám obavu, i když jsme byli uznáni vhodnými a máme to černý na bílým, aby nás z toho koj. navyhodili. Takových, jak jsme my, tam určitě chodí zástupy a oni tam toho určitě mají plný zuby. Pravda je, že takovýhle návštěvy nám taky všude rozmlouvají. Jak se tvářili, když jste tam vtrhli? Na co se máme připravit?
A Katko nejsi sama, kdo je v šoku z té řekací doby.
Já jsem při tom martýriu z depek nevylezla a teď to taky není valný. Když Ti někdo předhazuje věk a diví se, proč jste si nepožádali už dávno, tak nevím jak ostatním, ale mě se vždycky "otvírá kudla v kapse". Nebaví mě pořád dokola vysvětlovat-umělý, potrat, umělý, potrat....., že jsem na gyndě byla víc než doma, že jsme vždycky doufali..... Připadám si někdy jak cvičená opička.Psycholog na přípravě nám vtloukal do hlavy, že na tenhle krok máme být hrdí, ale jak mám dávat najevo hrdost, když mě většinou všude (na úřadech) shazují a spíš se tváří, jakoby nám to chtěli rozmluvit?
Netko, vlastníš snad taky uslintanou Německou dogu?
Nedám na tohle plémě dopustit. Byli doby, kdy jsem doma měla čtyři, dnes už z toho stáda zbyla jen jedna. Je zážitek pozorovat takovýho obra s dvounohým prckem. Unás se to cizími dětmi od miminka po školáky jen hemží a já vždycky znova a znova žasnu, jak ten velký svědomitě hlídá kočárek, málem k němu ani mámu nepustí, jak zůstane stát na třech, když se mu batole motá pod nohama, jak opatrně mu odevzdává hračku, kost, nechá se casnovat a to všechno bez příkazů a povelů. prostě jen tak, sám od sebe. Sorry, nechala jsem se unést, tohle je zkrátka moje parketa. Hodláte-li si někdy některá k dětem pořídit psa(ti dva stejně přirozeně patří k sobě), vřele doporučuju. V tomhle směru vás doga nezklame.
A dost, mějte se fajn a čau- Johana.
Vypadá to, že šotek zase úřaduje, jestli se tohle objeví víckrát, fakt to není moje vina a fakt to nedělám schválně a fakt nejsem stará ani analfabet.
|
| Soňa | •
|
(4.3.2002 0:12:44)
Ahoj holky,
chci vám říct naší zkušenost, jsme ze středních Čech, čekali jsme na chlapečka rok a půl, bylo mu taky rok a půl a je míšenec romsko-ukrajinský. Nám je za dva roky čtyřicet. Nejprve nás to zaskočilo, ten jeho původ, ale pak když jsme ho viděli... (jak mi seděl hodinu nehnutě na klíně a opatrně si hrál s korálky co jsem měla na krku a poslouchal, co o něm sestra z DD povídá, jak se celou dobu ve sporťáku mračil, když jsme ho měli poprvé půjčeného ven a odmítal se na nás i jen podívat, jak při další procházce poprvé promluvil - jediné slovo, které ve dvou a půl roce znal - Autí, jak se hrozně bál vlézt do výtahu, když jsme s ním poprvé přijeli domů, dupal nožičkama a zoufale se rozplakal, a jak se na nás konečně začal usmívat a začal konečně žvatlat...
Jak vypadá? No samozřejmě krásný - ale fakt, jemné rysy, špinavý blond, velké světle hnědé oči, dlouhatánské řasy, broskvová pleť, prostě do reklamy. Není tmavý, ale ve srovnání s českými standardními bledničkami mi okolní maminky říkají - ten má krásnou zdravou barvu, vy jste byli někde na horách. No dost o vzhledu. Povaha? Sangvinik-cholerik. Hodně temperamentní, hodně srdečný, téměř pořád dobře naladěný, děsně upovídaný, sebevědomý, inteligentní, netrpělivý, vzteklý, s neuvěřitelnou představivostí. Zdravý. Odolný. Určitě nejsou všechny romské děti stejné.(Přátelíme se s pěstounskou rodinou, která má takové tři, každé z nich je úplně jiné. Jeden hyperaktivní a málo inteligentní, druhý hyperstudijní a mimořádně inteligentní, třetí veselý, průměrný a spokojený.)
Honzíkův původ zatím nikdo z toho jak vypadá ještě neodhadnul, ale to se může samozřejmě změnit. Teď mu jsou tři, prý je nám hodně podobný, v jeho povaze vidím rysy mé i manžela, jako by byl opravdu namíchaný z nás.
Taky jsme do dotazníků psali: jakékoliv etnikum, na romské si netroufáme, těšili jsme se na malého Vietnamce, dopadlo to takhle. Třeba to tak mělo být. Pár lidí už nám řeklo, že nám ho závidí. Prarodiče se v něm vidí. Když jim vysvětluje do telefonu, že by si moc přál, aby za ním přišli na návštěvu, jsou z toho celí pryč. Je mi jasné, že si říkáte, jo uvidí za deset, patnáct let. Kdyby náhodou jo, možná si i tak řeknu, že to za to stálo. Moji známí vychovávali podle nejlepšího svědomí, vědomí a křesťanských zásad vlastní dvě holky, z obou holek jsou těžké rebelky a rodičům je z toho na nic. Ani jedna z nich ještě není plnoletá. Tak si říkám, asi nás těžká puberta potká s větší pravděpodobností, ale nebude to nic neobvyklého. No a když to přečkáme všichni bez větších problémů, tak tím líp. Tak holky, vedle spí malý klouček, kterého máme moc rádi a fakt to stojí za to. Nevzdávejte to.
|
| Pineta |
|
(4.3.2002 10:25:27)
Milá Soňo, nechci házet rómy všechny do jednoho pytle, ale je to asi těžký v tom, že lidi mají většinou s nimi ty horší zkušenosti, antipatie k nim pak jen nutně následuje. Za svůj život jsem už pár rómú velice slušných a dokonce vzdělaných poznala, ale bohužel v částech města , kde se sdružují už i ti nejmenší a vytvářejí bandy, se jich normálně bojím. Taky se bojím, že až povyroste a bude hledat svoje "já", zjistí, že má bytostně blíž k těm rómům. Oni se strašně lehce dávají dohromady. Ukrajinců jsem poznala díky mužově profesi moc, koneckonců mám je i v rodině, jsou to moc pohledný lidi a i ti zedníci, kteří tu pracují, jsou často doma vysokoškolsky vzdělaní. Muž měl v partě asi tři učitele a strojaře. Jejich osudu mi je fakt moc líto, protože tady dřou a třou bídu s nouzí, aby něco našetřili a poslali domů a pak se třeba stane, že jsou opravdu z existenčních důvodu nuceni dítě odložit. Nechce se mi věřit, že takovéhle děti končí nechtěné v kojeneckých ústavech. Toho svého malého jsi tak krásně popsala, že ho před sebou úplně vidím, snad budem mít taky takovou kliku, když tomu sami přes kojeňák pomůžem.
A pro Johanku : samo, že máme krásnýho pejska ND (černý s bílýma "ponožkama a kravatou", 94 cm), to je taky moje parketa, tahle polidštělá nádherná elegantní rasa (sorry pro ostatní pejskaře, ale pro mě je to nejkrásnějsí rasa psa vůbec) Musím jen přitakat, že v péči o malé děti jsou naprosté jedničky. A vůbec většina psů (vyjímky určitě jsou), pokud jsou vychovávaný v lásce k lidem,
milují je, a zvlášť děti, bezmezně. Takže bezesporu, doga, vlčák,kokr prostě do rodiny patří.
Přeju všem moc úspěchů v útoku na kojeňáky !!!
Dejte vědět všechny, jak pochodíte, je super tahle vzájemná podpora, moc dík všem holkám, co mi nalily zas trochu naděje do žil.
Ahojky N.
|
| Katka | •
|
(4.3.2002 12:16:18)
Milé spřízněné duše!
Díky za vaše osobní story, kterými se sdílíte s ostatními. Je to fakt moc fajn vědět, že na té palubě není člověk sám. Děsně mně to pomáhá. V pátek jsem byla na tom lidským dně, ale už v sobotu jsem se z něj začala zvedat. Za to jsem mohla poděkovat socce, která mi sdělila, že doba čekání na první "psycho výslech" je 3-4 roky, což mně totálně položilo. Po té jsem zapojila i jiné sítě a zjistili jsme, že paní asi nepochopila otázku a podala odpověď na celkovou dobu čekání na dítě. Ptala jsem se sice naprosto jednoznačně, ale asi nejste překvapeni podobným zápichem. Nicméně ta doba asi 1,5 roku bude. Ach jo.
Takže se mějte fajn. Hodně zdaru!
Katka
|
| Pineta |
|
(4.3.2002 13:48:21)
Ahoj, Katko, nedávno jsem se dozvěděla, že ti můžou miminko "přidělit"ještě před absolvováním předročičovské přípravy, tak hlavu vzhůru, až budete mít rozhodnutí o "zařazení do evidence čekatelů" v ruce,můžete určitě vyvíjet svoji iniciativu při hledání mimča sama - třeba přes ty kojeňáky.
Držím palec, vydrž! N.
|
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(4.3.2002 0:17:08)
Co se týká péče o lidská štěňata, mohu vřele doporučit i německé ovčáky. Rodinou nám prošli už 4 a milovali všechny děti, které se u nás i jen mihly. A dobrý fór - v době obou mých porodů jsem měla fenky a obě se mnou "rodily". Popisoval mi to manžel, vždy odmítaly jíst, nechtěly ven a hekaly. A jen jsem porodila, bylo zase vše OK.
Ahoj
Zdravím rodinky s dětmi i pejsaty a držím palce!!!
PS. Známí mají adoptovaného kluka (už mu bude 16) a taky útočili na kojeňáky a uspěli. Měli ho hned od 2 měsíců a všichni jim říkali - ten malý je celý táta. A doopravdy, jsou si moc podobný. Kluk je bezva a je to asi jeden z případů happy-endu. Takže moc držím palce, aby vám to také tak vyšlo.
Simča
|
|
|
|
| Šklíba | 
|
(1.3.2002 21:10:57)
Ahoj všechny holky vespolek,
za prvé: Pokud máte v rukou papír, že jste coby byli zařazeni do registru žadatelů o osvojení (...nepamatuju si už přesné znění formulace...), máte PRÁVO kontaktovat jakýkoliv kojeňák a vznést dotaz, zda tam nemají právně volné dítě, které nikdo nechce. To byl třeba Tomčův případ - a pročekal si tam dobře půl roku! Nikde jsem to neviděla napsané černé na bílém, ale potvrdili nám to "zasvěcení" z různých stran. Jasně, že to odborníci nedoporučují, protože jim lezete do zelí a projevujete vlastní iniciativu, což se od vás nejen nečeká, ale dokonce je to nežádoucí! Jneže to už se tady provětrávalo x-krát - když budete trpně sedět a čekat, nedočkáte se ničeho jiného než nepříjemných zjištění. (Logika samozřejmě napovídá, že by se mělo začít kojeňákem v místě bydliště či v okolí a postupovat postupně dál a dál...) FOD, pokud vím, vždycky dokáže najít nějakou kličku a zvláštní cestičku, takže je můžete kontaktovat i bez toho lejstra.
Za druhé: jižní Morava a celková čekací lhůta 3 - 4 roky je bohužel drsná skutečnost. Je to blbé, ale je to tak. Na první setkání s psychology jsme čekali 14 měsíců a jak jsme se posléze dozvěděli, je nutné nechat žadatele lehce vydusit, aby neměli pocit, že je to všechno moc jednoduché a snadné. (To nám taky nikdo nedal černé na bílém, samozřejmě. Prostě takové malé překvapení z kuchyňky psychologa.)
Za třetí: I my od počátku odmítali romské dítě a nikdy jsem se za to nestyděla. Vyrůstala jsem v cikánské čtvrti a naprosto přesně proto věděla, co nikdy nechci. Naopak, byli jsme takoví ti zarytí žadatelé o bílého... blonďatého... modrookého chlapečka (manžel CHTĚL za každou cenu syna), a že z toho nakonec vylezl šikmooký Tomáš, to je učebnicový příklad šťastné náhody. Když prostě najednou máte to miminko před sebou, je vám tak nějak fuk, jak vypadá. Samozřejmě, až na ta romčata, to bych nepřekousla. Doporučení: trvejte na svém, nenechte se zviklat a jste-li z jižní Moravy, klidně se u nás stavte, řeknu vám k tomu víc. Nehodlám si znovu nějakými anonymními šílenci z chatu nechat vpálit cejch zaryté rasistky.
Za čtvrté: k Ukrajincům nemohu říci coby máma malého Mongolčete prakticky nic, ALE: odborníci, co se kolem adopcí motají (...přesný zdroj si zase nechám pro sebe...) a pár lékařů nám potvrdilo nebo poradilo, že osvojení dítka ukrajinského původu vůbec není špatný tah. České děti totiž v naprosté většině pocházejí z velmi neutěšených sociálních poměrů (...odtud plynou i častá varování o nereálných očekáváních, vzdělavatelnosti, IQ atd. adoptivních dětí...), a to často i v druhé či třetí generaci. Ukrajinské děti naopak často pocházejí z vcelku normálních rodin a jsou odkládány jedině a pouze z ekonomických důvodů, tzn. že mnohdy mají lepší prognózu než děti z tuzemska. S touto informací už jsme nestačili nijak naložit, neb se objevil Tom a bylo rozhodnuto - takže ji jen předávám dál.
Za páté: máme sice jen jedenáctiletou fenku welsh corgi Cardigan, takže o soužití s devadesátikilovými mazlíky nevím nic, ale můžu potvrdit, že dítko + pes (a k tomu ještě dvě kočky) je báječná kombinace. Tomča asi nikdy nebude mít sourozence, ale zvěřinec mu už teď poskytuje pocit "velké rodiny". Asi největším karambolem, který může tohle opticky ideální soužití dítěte a psů potkat, je alergie, ale nepřijdete na ni jinak než že to prostě zkusíte... a pak se uvidí. I v tomhle směru mě někdo tam nahoře musí mít hrozně, hrozně rád...
Za páté: ...takže mi už ani moc nevadí (no, vadí, ale snažím se na to moc nemyslet), že obě babičky Toma více či méně bojkotují a nedokážou mi odpustit, že jsem místo adopce radši nezkoušela zkumavku. Říkám si, že každý musí mít nějaké to trápění, ale zaplať Pajda za kamarády a známé...
Za šesté: Na něco jsem určitě zapomněla...
Za sedmé: Dobrou noc.
|
|
|
V její náručí
Jarní šlapkaBřeclav 
Rákosníček a hvězdyPraha 1 
Beltain na zámku NižborBeroun 
Jízda a výstava historických vozidel na HelfštýněPřerov 
Setkání automobilových veteránůBrno-venkov 
Jarní šlapka
Rákosníček a hvězdy
Beltain na zámku Nižbor
Jízda a výstava historických vozidel na Helfštýně
Setkání automobilových veteránů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)