Re: Dítě se bojí...
Precetla jsem celou diskusi a dlouho zvazovala,zda napsat to,co si myslim ja.A hlavne,jak to napsat,abych vystihla,co citim a zaroven neranila.Nekdo to napsal za mne.Ale uplne presne.Diky.Ja se taky sklanim,mam uctu a soucit.I kdyz pisete o obohaceni a jak je to skvele,jsem stastna,ze mam jen to "normalni"dite a rozumim jeho svetu.Vim jiste,ze kdybych byla ve vasi situaci,urcite bych se to snazila vnimat,jako vy.Najit si v tom to hezke a zduraznovat individualitu a vyjimecnost.Co jineho nakonec zbyva?
Odpovědět