Evi s Mariankou

Ke komisi a jejich tupým kecům se radši nebudu vyjadřovat (tam pokud člověk nepřinese hlavu pod paží, tak je simulant- jakoby ty peníze dávali ze svého), protože bych si tak max. zvedla tlak...jde mi např. i o to, že jsem se synem na nějakém vyšetření a on má zrovna silnější tiky a lékař nebo zdravotník, kterého by mělo napadnout, že patrně něco není v pořádku a taktně to přejít nebo se zeptat, na něj přede mnou zahučí: "No tak co to děláš?! Chovej se normálně!" Dřív jsem měla chuť se rozplakat...teď jsem vzteklá a dost nepříjemná...Laici poznají a zeptají se a zdravotníci nadávají a někdy mu dokonce z legrace vyhrožují ústavem.
Jinak syn mívá takové stavy jakože s někým pořád rozmouvá a někdy je mimo, hlavně při stresu...lékaři by jej vyhodnotili jako schizofrenika...on si je vědom, že ten "protiva" se kterým mluví nebo na něj křičí je jen v jeho hlavě...sám mi to vysvětluje...on jen prostě musí reagovat na tu ohromnou hromadu myšlenek, které se mu v hlavě honí...mně už to ani nepřijde divné, já vím, že musím počkat a pak se spolu zas normálně bavíme. Takže bych si nikdy nedovolila na jakkoli "postiženého" člověka at je to autista nebo člověk s DMO reagovat nějak infantilně nebo drze, protože to jak se jeví pro svět, nutně nemusí znamenat, že nevnímá své okolí a jeho poznámky vůbec...