příběh ze života

Ještě před pár lety jsem se normálně stýkala se svojí sestrou. Dnes jsem ji několik let neviděla a nechybí mi to. Sestra se ve svých dvaceti vdávala měla jedno dítě, pak druhé. Švagr byl a je do dnes klidný mirumilovný člověk (má novou přítelkyni a navštěvujeme se). Moje sestra tenkrát začala s výčitkama, nesmyslné věci několik let staré a zapomenuté vytahovala a vyčítala. ne jenom švagrovi ale i mě jeho rodičum našim rodičum. prostě kdo přišel do rány ten to schytal. Později začala po svém milujícím manžílkovi házet ruzné věci z vybavení bytu a to on nevydržel a požádal o rozvod. Než se rozvedl a podařilo se mu svoji milující manželku vystěhovat byl věčně samá modřina. Podotýkám že on není nějaký tintítko, ale vždycky se mu nepodařilo uhnout, když něco letělo. Moji rodiče, kteří přece nenechají svoji dceru někde pod mostem, i když věděli jaká je, nabídli jí aby se nastěhovala k nim byt 2+1 , s tím že udělají podkroví. Ona souhlasila ale pouzedo té doby než se přestěhovala. Otec zařídil všechno kolem stavby podkroví a naoplátku od dcery dostal rychlovarnou konvicí po hlavě. Prostě když ju chytl amok rozbíjela všechno a schytali to opět všichni. bydlí u rodiču takže nejvíc oni. Dnes se jim snažím pomoct ale oni při jakém koliv návrhu jak ji vystěhovat řeknou, přece ji nevyhodíme na ulici. Policii prý také volali, ale bezvýsledně. Já tam s nimi nebydlím, jezdím k nim, ale Mám dvě malé děti a nechci je vystavovat žádnému nebezpečí, takže jedeme jen když víme že sestra není doma. Je mi to líto, chtěla bych pro ně udělat maximum, jenže oni ji nevystěhují, ani se o to nepokusí. Já když jsem šla na nějaký uřad a vyprávěla co jsem vyděla a zažila, tak mi řekli a co rodiče? to musí řešit oni.
Jsem bezradná a pořád přemýšlím co dělat a jak je přesvědčit aby si to nenechali líbit.