A kde je ta hranice, kdy odejít???

Sama jsem nic takového nezažila a doufám, že ani nezažiju. Ale musím vyjádřit svůj obdiv k těm, které se rozhodly a řekly: už dost- teď nastal ten okamžik sbalit se a odejít. Kam až musí dojít to ponižování a utrpení, aby se žena, jako třeba ta v původním článku o partnerském násilí, odhodlala opustit dům se zahradou, prostředí, které jistě ráda a s láskou vytvářela pro svou rodinu. To vše opustila a žije teď s dětmi v azylovém domě, což je jistě záchranou před násilím, ale nic si nenamlouvejme, prostředí nic moc a pocitově to asi taky nebude nejlepší.Všem, které tato hrůza postihla přeju, aby se jim podařilo zase žít, (případně i s dětmi) důstojným a plnohodnotným životem.