Re: Opět ten Motol...

Děkuji Janě a Radovanovi za tenhle příspěvek.Rodila jsem před 14 lety v Motole a mám obdobné vzpomínky.Tehdy jsem byla 17 leté děvče.Ráno jsem si již se slabými porodními bolestmi odběhla na závěrečné zkoušky a pak šup do Motola.Dlouho jsem čekal na vyšetření a potom mi bylo sděleno, že domů se už nedostanu.Moje tehdejší spolužačka popadla mé věci, klíče od bytu a slíbila, že bude informovat mou rodinu, protože nikdo z personálu nebyl ochoten to udělat.Byla jsem vyklepaná.Šoupli mne na vyšetřovnu, oholili, dali klystýr a nechali ne v místnosti o velikosti tlusté nudle pochodovat sem a tam.Nevěděla jsem co dělat, nikde nikdo.Nikdo neodpovídal na moje otázky.Neměla jsem přehled o čase a místností létal obrovský komár.K večeru a to jsem poznala jen podle toho, že se začlo stmívat mne sestra zavřela na pokoj, kde jsem opět byla sama.Měla jsem žízeň a hlad.Lehla jsem si na postel a na chvilku usnula.Vzbudila jsem se bolestí.Nikde nikdo nebyl.Vyšla jsem na chodbu a těkala očima, ve snaze někoho na sebe upozornit."Musíte počkat!"...řekla sestra, ale jak dlouho ještě??Byla jsem zoufalá, bezradná, vyplašená, vystrašená.Opět jsem byla vyšetřena a sestra mne thla na porodní sál.Mému zraku neunikla otevřená paštika a v ní zapíchnutý skalpel.Vylezla jsem na porodní sál..a ležela na stole jak raněné zvíře."Neumíte dýchat??"...křičela jedna ze sester.Přála jsem si ať je to za mnou.Pak přišel tlak.Volala jsem na sestru,Pan doktor seděl otočen ke mně zády a svačil.Přiběhla sestra a volala doktora...ten hodlal dosvačit.Křičel na mě, že nemůžu tlačit.Já neděla nic co by mi neřekli, ale miminko se dralo na svět přímo kosmickou rychlostí.Než si natáhnul rukavice, tak jsem si vyslechla pár jízlivých poznámek.Holčička se narodila rychle.Měla 3100kg a 49cm.Pak došlo na šití."Držte!Se nám šprajcla ruka, tak musíme víc šít!"Pak už si nepamazuju zhola nic.Probrala jsem se na chodbě, s horkou ovesnou kaší na lehátku.Neměla jsem sílu jíst.Další šok byl, když jsem byla dovezená před pokoj."Slezte!"...ale jak???..Vysoký vozík a mezi nohama vložky a nachumlané hadry."Slezte!" Ani nevím, jak se mi to podařilo.Ráno nastal další šok.Byla jsem vysílená.Nebyla jsem po snídani, slabá jako moucha.Přišla sestra z noci a zavelela.Celou cestu chodbou rozdávala příkazy a já se za ní plazila po čtyřech."Kdo se nevysprchuje , nedostane dítě!"..Dojít do sprchy bylo nemožné.Mžitky před očima, pocity omdlení, totální vyčerpání a slabost.Přiběhla sestra sebrala dítě a zakřičela:"Nebyla jste ve sprše, nic nebude!"Aspoń podívat.Nebrala ohledy na moje námitky.Musím přiznat, že jsem byla šťastná, že jsem tenkrát po sedmi dnech Motol a její porodnici opustila a nohli jsme se s manželem s dcery radovat doma.Do Motola bych rodit nešla už nikdy víc.Vím, že je to o lidech, ale ženy před porodem jsou citlivé a nemělo by se proto s takovou ženou zacházet jak s hadrem.Příště a doufám, že to bude brzo...budu starší maminka a nenechám si nic líbit!!!