Re: Díky

Ahoj Evi,

díky za gratulaci :o)

Kde rodit - toť otázka. Mně by nejvíc vyhovovala péče, jakou v zahraničí poskytují porodní domy. Celé těhotenství docházet do místa, kde budu v péče skupinky dvou - tří porodní asistentek (prenatální vyšetření, cvičení, kurzy), s jednou z nich porodím a pár hodin po porodu s dítětem odkráčím domů, kam za námi bude v první dny docházet asistentka. Domů se tak ženu proto, že už starší dcera je poněkud žárlivější a já nevidím žádnou výhodu v tom, že bych jí měla na pět dní zmizet z očí, a pak navíc přitáhnout "vetřelce". Prostě věřím tomu, že se s novým prckem sžije líp, pokud tomu nebude předcházet násilné odloučení ode mne.

Mno, a porodní dům začne v Praze fungovat krátce poté, co porodím, takže ten zatím z výběru vypadává. Pozvat si PA domů, to taky nepůjde, protože bydlíme v baráku s papírovými stěnami a kolikrát mám psychické zábrany i třeba milovat se v hluboké noci, kdy se všechno všude rozléhá. Neumím si představit, že bych tady měla hekat, funět, naříkat nebo dokonce křičet. A porodnice - v Praze není jediná, kam bych mohla přijít a s důvěrou se svěřit personálu. Jasně, při prvním porodu jsem si docela dost ústupků vyhádala, teď už jsem o porod zkušenější a věřím tomu, že bych jich vybojovala ještě víc, ale na druhou stranu - mám pocit, že jsem od posledně strašně slaboučká a NECHCI s někým válčit kvůli naprostým pitomostem, nehodlám znova poslouchat, že jsem nenormální, jenom proto, že mi vyhovuje "přirozený" porod. Nemám náladu pečlivě hlídat každý krok personálu, abych stihla včas zakročit. Nevím, možná mě tahle slabost přejde, možná souvisí s tím, že jsem v prvním trimestru a tudíž hóóódně unavená, doufám, že ta únava mě přejde a třeba mě spolu s ní přejde i ta psychická únava. Z hlediska samotného porodu se jako ideální jeví Vrchlabí, tím spíš, že třeba názory na porod od primáře Kavana jsem měla možnost poznat na konferenci o porodních domech a asistentka Konvalinová (?) vede poradnu na stránkách HAMu, jejich názory prakticky souhlasí s tím, co bych při porodu ráda já. Jenže na druhou stranu - zas si neumím představit, že bych měla ve Vrchlabí porodit, a pár hodin na to sednou do auta a strávit několikahodinovou cestu do Prahu (navíc v zimě, kdy mi sjízdnost silnic nikdo předem nezaručí), kde bych byla bez následné odborné pomoci a mohla se jenom dohadovat, zda můj a mimískův poporodní stav je v normě nebo ne... A já jsem takový potenciální hypochondr - čím víc toho o komplikacích vím, tím víc je na sobě hledám :o)

No prostě jsem ráda, že mám ještě půl roku na přemýšlení, co, jak, kde a s kým.

S.