Moje pubertální cesta ke krásnému R (a Ř):)

Do 12 (!) let jsem neuměla R a Ř. Ne, nejsem zanedbané dítě, má rodina je skvělé, ale rodičům všichni tvrdili, že se to ,,zlepší samo". Nakonec však viděli, že nic lepší není a dotáhli mě na logopedii. Naštěstí.
Co si pamatuji, logopedožka byla fajn, ale já, jako jedenáctiletá slečna na prahu puberty, jsem se jí strašně sekla a odmítala spolupraovat. Byla ze mě nešťastná, dodatečně se omlouvám.
No a jak to dopadlo?
Jedno krásné pondělní ráno, jsem při ranním rozhovoru s babičkou řekla své první správné R.
Ř bylo záležitostí několika dnů:)
Jo, přiznávám, že předtím jsem vzala rozum do hrsti a párkrát si ty papíry přecvičila, výsledek se projevil, kdybych začala dříve, nechodím tam rok.
A kdybych se R a Ř nenaučila? Těžko bych měla šanci na povolání, které jsem si zvolila.
Takže logopedií jsem také prošla:)