Když máš nemocné dítě, koukáš na věci jinak

Článek patrně nejvíc kritizují ty maminky, které neměly v životě problém s postiženým dítětem. V tomto případě ale není kritizování na místě, je to jen jakési teoretizování a mlácení prázdné slámy. Já zkušenost s vojtovou metodou mám a nedám na ni dopustit. Můj syn, podobně jako je to popsané v článku, měl stočené nožičky tak, že o ně při chůzi někdy ve dvou třech letech zakopával. Důsledným cvičením, které trvá v různých variantách dodnes, i když dnes už je to víc o rehabilitaci než o vojtování jsme vadu odstranili do té míry, že když dnes vidím jeho fotografie nebo si pouším videa, která jsem s ním natočila, nechce se mi věřit, jaký kus práce jsme my, rodiče, lékaři, fyzioterapeuti, rehabilitační sestřičky a hlavně profesor Vojta, který s tímto geniálním postupem přišel, odvedli.