Nám taky cvičení pomohlo

Celé těhotenství jsem měla malé břicho a bála jsem se, co z toho bude. Malý měl nakonec hlavičku na stranu, jak byl u mě zkřivený. Tak jsme cvičili Vojtovku asi do 8-mi měsíců, dokud jsem měla víc síly jak on. Moc to pomohlo, hlavu drží rovně a je pohybově moc šikovný (chodili jsme od narození do dvou let i plavat). Jediné, co mě zaráželo, byl přístup neurologičky, ke které jsme museli chodit na kontroly do nemocnice. Připadlo mi, že vůbec neví, proč cvičíme. Malý byl pohybově tři měsíce dopředu a ona mi furt vyčítala: "Už necvičte, vy už jste přecvičení..." a na mou reakci, že cvičíme kvůli hlavičce a ne kvůli tomu, že by se nehýbal mi reagovala památnou větou: "Však bude mít vlasy a nebude to vidět." Naštěstí jsme chodili k rehabilitační lékařce, která je opravdu odborník ve svém oboru a nad řečmi neuroložky kroutila hlavou... Přiznávám, už jsem se těšila na to, až nebudeme muset čtyřikrát denně cvičit, ale určitě bych to nezanedbala. Na druhou stránku - neuznávám některé reakce dětských lékařů v případě, že se jednou dítko otočí jinak než má a už ho posílají cvičit (případ mé kamarádky, která to cvičení pak "flákala" a ještě dostávala pochvaly za to, že je vidět, že s malým poctivě cvičí, že dělá pochvaly....)