Re: Když máš nemocné dítě, koukáš na věci jinak

I já patřím mezi vděčné zastánce užitečnosti metody. Se synem jsme na doporučení neuroložky začali cvičit krátce po porodu. Byl přidušený, hypertonický (jakoby stále v křeči), extrémně lekavý a dráždivý, skoro nespal, nepřibýval... Prognózy byly nevalné, minimálně hyperaktivita a LMD. Vojtování bylo náročné na čas i na psychiku, cvičili jsme až do jednoho roku 5 x denně. Ale pomáhalo opravdu znatelně a dnes, kdy syn chodí do školy, můžeme s úlevou říci, že je naprosto normální a nedostatek kyslíku před a při porodu zůstal bez následků, LMD ani ADHA se nepotvrdilo. A už jako miminko byl v psychomotorickém vývoji výrazně napřed před tabulkami. Neuroložka, fyzioterapeutka i pediatr se shodovali, že je to právě tím, že vojtováním posiluje nejrůznější svalové skupiny, a možná i tím, že byl většinu dne vzhůru (od narození spal jen 8-10 hodin denně) a měl tak víc času zkoušet, co se svým tělíčkem dokáže. Chodit začal sám v 7 měsících (kdybychom neměli datované fotky a videa, tak bych tomu snad sama zpětně nevěřila).