Re: Prohýbání do luku

Žabátko, já si nemyslím, že když si dítě osvojí náhradní pohybový vzorec, tak to musí nutně být špatně. Také jsem psala, že nefandím tabulkám a že si myslím, že se někdy řeší prkotiny. Já rozhodně JSEM pro individuální přístup. Ale jsou případy (a není jich málo), kdy je potřeba problém řešit. Nespraví se to tím, že se dítě začne samo více hýbat a tím se dostane ,,do normálu". Ale to už je právě na fyzioterapeutovi, aby posoudil nutnost rehabilitace. Náš příklad: S dcerou jsme cvičily hodně, abychom napravily potíže, které měla (hlavička, ochablejší půlka těla...). Když se tyto nedostatky srovnaly, Mgr zhodnotila, že by bylo ještě potřeba posilovat bříško. Navrhla, že zkusíme nejdřív přirozenou cestu (běžným pohybem se také procvičují svaly), v případě, že by to nestačilo a začala si osvojovat špatné držení těla (vystčený zadeček, křivá páteř atd), tak teprve POTOM bychom začlaly opět s Vojtovkou. Naštěstí to už nebylo potřeba. Podle mě toto je individuální přístup a já jsem byla maximálně spokojená. A když se dítě před Dr chová jinak, měl by Dr brát na zřetel, když řeknu, že doma to je jinak. Asi jsme také měli štěstí na dobrého pediatra a fyzioterapeuta, což ty jsi asi neměla. Bohužel, když dva dělají totéž, není to totéž. A jak píšeš: Ano, drobné odchylky se pravděpodobně upraví časem. Ale ne všechny odchylky jsou drobné.