Kdy je žárlivost chorobná?

Ahojte všichni. Prosím o názory...Můj partner je o 21 let starší, rozváděli jsme se oba kvůli sobě vzájemně. Prostě jsme se do sebe zamilovali a opustili svoje dosavadní partnery. Teď spolu máme malé miminko. To jen ve zkratce....
Na počátku vztahu našeho:láska nebeská, zamilování, společné chvíle jsme si užívali plnými doušky... Já měla vždy hodně přátel. Kvůli své nové lásce jsem ovšem o řadu přátel přišla, nebyl čas, někteří byli společní kamarádi s mým bývalým manželem . To ale není pro mne důležité. O co jde: partner začal strašně žárlit. Na všechny a na všechno. Začal se zaobírat tím, že si stejně jednou najdu někoho mladšího..já neustále uklidňovala, že to tak není. Následovalo období klidu, kdy mi nikdo nevolal, neozýval se. Náhle začly chodit zprávy sms typu:včera jsi nepřišla na naši schůzku.... Tím se opět rozdmýchala partnerova žárlivost. Dodnes nevím odkud se to vzalo. Exmanžel? Bývalý přátelé, kteří mi nepřáli nový vztah? Partnerovi již dospělé děti, kteří mne opravdu "nemusí"? Nevím, netuším. Na prosby partnera jsem si změnila tel.číslo, byl to i klid pro mne. Neboť neustálé napadání ze strany partnera:že to uričtě je některý z mých bývalých atd. už mne hodně unavovali. Od té doby, když jsme spolu někde byli, tak pak doma následovaly hádky typu: Tys celý večer koukala k vedlejšímu stolu, tak si jdi za těma mladejma hejskama Moje ujišťování o mé lásce nebylo moc platné...já byla stále osočována, pak jsem se fakt už bála kouknout na kohokoliv, bála jsem se potkat známého, aby náhodou partner zase neměl ty svý řeči Ale stále jsem ho milovala a doufala, že to časem přejde. Přestala jsem i v práci chodit na oslavy narozenin apod. neboť vždy jsem byla osočena, zda tam byli i chlapi, a jaký a jak jsem se na ně celý večer usmívala a koketovala s nima..
Pak jsme se společně přestěhovali do jiného města. Zde to bylo celé v pořádku. Změnila jsem práci, stále ve mne zůstalo to, že jsem nikam nechodila, s nikým se moc nebavila. Jen když to partner neviděl. Neustále se mne ptal na muže v práci v mém okolí, já ovšem měla práci, kde byl chlap jen jeden a to šéf. Občas si partner rýpnul, ale celkem to šlo. Jinak pohoda, stále jsme se milovali, až bylo miminko na cestě. V období těhu jsem jeho útoky odrážela slovy, že moje rozčilování ovlivňuje plod. Dal pokoj. Byl klid až do nedávna. To jsem odjela poprvé z bytu s malým na pár dní k mamince, neboť potřebovala pomoct s domácností, marodila. 3 dny bylo vše v pohodě. Telefonáty, jak se máme, co děláme-on volá často i když nejsme pryč, třeba 3xdenně, aby nás prý slyšel. Beru to tak, že má o nás strach a že ho zajímáme, co s náma je. No a čtvrtou noc zpráva od partnera: prý s kým se to procházím po městě s kočárkem? Že prý s nějakým chlapem...Vůbec netuším, kdo mu co napovídal. Chodíme jen s pár kamarádkama, které jsme si tu našli na společné toulky kočárem... Zase jeho osočování, vůbec jsem tu noc nespala. Opět se opakovalo to co před otěhotněním Urážel mne stylem, že jsem koketa, že si to určitě rozdávám s každým, když on není doma... no ani to sem nechci všechno psát. Přitom opravdu por mne existuje jen on a Naše děťátko! Vždycky jsem mu byla věrná a chci výt i nadále. Opavdu ho miluji. Jinak je skvělý! Doma pomáhá, všecko umí, veškeré opravy v bytě, vařit také dovede, uklidí. Jen tyhle narážky na mou osobu, neoprávněné mne tak strašně vnitřně žerou.. Co s tím?