Re: Kdy je žárlivost chorobná?

Ani já se nepřidám s příběhem se šťastným koncem. Můj exmanžel byl hrozný žárlivec, nejdřív jsem si myslela, že má jen starost, když jsem mu musela psát sms, jak jsem dorazila do práce, domů, když mi volal 20x za den, ale stačilo, abych nenapsala, nezvedla telefon, nejdřív to byly jen takové výčitky "z legrace" jak říkal, ale časem jsem pochopila, že to myslí vážně a když jsem chtěla jít večer na vínko s kamarádkou začal dělat scény, že ho nechám samotného doma, že půjdu v noci sama, že je to nebezpečné a když jsem někde byla, volal 10x a chtěl si povídat a doma mi pak vyčítal, že jsem přišla pozdě, že jsem si s ním nepovídala. Pak stačilo říct, že se mi to nelíbí a byl oheň na střeše, že ho nemiluju a hodiny výčitek, nakonec mi začal sledovat autem, zablokoval mail, zjistil si výpisy mobilu, zprávy, on dělal pro jednoho mobilního operátora, takže věděl podle mobilu, kde jsem a pak mi na ulici přepadal, že jde náhodou kolem a ještě mi seřval, co tam dělám. Vydržet se to nedalo, kolikrát jsem si přála dostat přes pusu, aby bylo ticho a klid. Byla jsem z toho všeho tak strašně vyčerpaná a přitom on si dělal co chtěl. Vrchol byl, když si dal schůzku s rodiči a řekl jim, že jsem hrozná, že se mnou mají něco udělat a že nemám nárok někam chodit, že je můj manžel. To ho můj otec vyhodil a odstěhovali mně k sobě.Žárlivec se nezmění, jen se jeho žárlivost časem začne víc projevovat, já jsem ráda, že jsem od něj hodně daleko.
Jsi si jistá, že vydržíš to neustálé obviňování, chceš stále něco vysvětlovat, omlouvat se... a za co vlastně? Hodně štěstí