jak jsem na tom teď?

No já i znám vlastní hodnotu, při dětech jsem dokončila VS, postavili jsme domek, jsem celkem úspěšná v podnikání, lidi mě maj rádi.
Spíš je problém v tom, že jsem se nikdy fakt neotočila za cizím chlapem, vyhovoval mě ten můj.
A navíc - a v tom je ten problém největší - jsem vždycky víc myslela na ostatní v mém okolí, aby jim bylo fajn. Odmetala jsem jim z cestiček smítka, dělala jsem maximum, co jsem mohla. Dneska vidm, že to byla obrovská chyba a možná že manžel cítil i mou určitou převahu v některých věcech a potřeboval si zvednout sebevědomí.

A vlastně dlouho předtím mi ani neřekl nic hezkýho - ani že se mu líbím (a v tom právě vidím ten můj problém se sebevědomím), ale říkal, že mi je se mnou moc hezky a že strašně moc věcí zvládám.

no a tak si teď uvědomuju spoustu svých chyb, co jsem udělala, dneska bych to udělala jinak. Rozhodně bych se chovala víc žensky než dřív.


Děkuju všem za odpovědi, určitě si z toho hodně vezmu, jsem ráda, že jsem to sem mohla napsat. Vím, že rozhodnutí je i na mně, manžel stejně zapírá, nepřiznal mi nic. Rozvádět se nechce. jenže - do jaké míry to je zájem o mou osobu a do jaké míry to ostatní (děti, firma, majetek), nedokážu odhadnout.
No a svou vnitřní hodnotu fakt znám, dokonce i mám "kamaráda", který je na mě moc milý, jenže - když bych stejně zůstala raději s manželem - zatím to tak cítím. Přijdu si i tím trapná