Re: Je možné začít s metodou RaR i v pozdějším věku dítka?

jen bych chtěla dodat, že není zárukou, že dítě se po přístupu RaR již odmala bude chovat neagresivně....
řekla bych že povaha dítě jde napříč (a navzdory) různými výchovnými styly...
RaR jsem si poprvé přečetla jak byly nejstarší holce dva roky. prostě se začala více prosazovat a mě chyběly modely jak k tomu přistoupit. věděla jsem, že to nechci s křikem a násilím...no a objevila tento přístup, který tak jednoduše popsal a doplnil(notně doplnil) jen to co jsem nějak sama vnitřně cítila, že je to ono. jen jsem to nedovela tak popsat, uvést v praxi. totiž u dospělých asi bez problémů, ale jak k dítěti, za které máš odpovědnost... u dcerky se mi vše osvědčilo. ovšem s ní nikdy nebyl problém se domluvit. ona je schopná přistoupit na kompromisy. jsou věci nutné udělat, ale může si vybrat kdy a jak je zvládne atp....
no ale můj druhorozený je tedy oříšek. přesto, že mám k němu víceméně stejný přístup je agresivní a i když se jeho agresivita mírní, přítomna je stále...jistě chápu, že přichází v moment kdy není úplně po jeho,ale někdy je třeba dělat ústupky. popis, informace, výběr,vlastní řešení....mám pocit že občas nic nefunguje. jindy zase ano. záleží jak je naložený..u něho vám nedovedu říci jak kterou věc třeba přijme. někdy naprosto v pohodě (bývá mé ocenění)jindy bengál. můžeme to mít vysvětleno horem dolem, ale stejně on chce pocítit tu sílu, naší převahu, moc. vážně to tak musím napsat. mě je to velice nepříjemné.
možná si říkáte to není možné ale kdybych to sama nezažívala....třeba empatická reakce, fajn. ale dál nás neposune. jen tedy slyším klidné ano pukud popíšu to, co chce on, ale pak stejně nepřistoupí na nic, sám nevymyslí nic jak věc řešit k uspokojení všech... někdy bych třeba čekala hodinu než se ze vzteku uklidní (ne vždy mám tu hodinu, často ho musím odnést). si člověk říká tak jednou dvakrát se vám bude válet po zemi až zjistí, že to nikam nevede,.....nenenene. říkávala jsem si, že to patří k věku...stačí důslednost. myslím, že opravdu důsledná jsem. pozoruji jak si s ním tedy poradí ostatní . buď zabere jen čistý fakt, že nejde o mně nebo také nic. často pak používají úplatky, vyhrožování , nálepkování atd.... no synkovi jsou pomalu tři a půl a jsme zase v období, že mám pocit to nikam nevede. před rokem se nám narodil další synek a na něm je od malinka vidět, že je jiný. všichni žijeme ve stejném prostředí, my s manželem se myslím moc neměníme. tedy co je prostředňák na světě tak je tu trochu více vzrůšo, ale dle Ra R jedeme dál respektive se snažíme. snažím se respektovat, že jde zřejmě o jeho osobnost, jen se přiznám, že někdy ztrácím tu trpělivost a někdy se zakřičí, ale nemám z toho dobrý pocit.
jen jsem chtěla opravut představy, že po RaR bude vše jak po másle. já si říkám ještě, že mám tu holku s kterou to tak prakticky je a to mě drží. tak doufám, že vydržím! snad si jednou řeknu, že se to vyplatilo. mě totiž každý jiný (mocenský)způsob přijde pod úroveň. ani jinak nemůžu.