Re: Svádění viny na imaginární postavu

Nechávám jíst Jáchyma od roku samotného. Jasně, že mu sem tam během jídla pomohu, ale už se spolehlivě nají sám. Stolujeme většinou společně a nebo aslpoň mi dva a u jídla od něj nikdy neodcházím, to by to dopadlo. Je jasné, že každé dítě je jiné, chce to najít si svuj zpusob, nó?

Máme děti stejně staré a ony už nás ted´ mají v hrsti a vědí jak na nás. Já když třebas dlouho neraguji na volání (věz jen se ozývám, ale nejdu se nutně ted´ hned podívat), protože třebas musím něco dokvrdlat v kuchyni, tak jakmile ztichne, je mi jasný, že už krámuje šuplíky s naším prádlem v ložnici. Příjde mi to, jako taková pomsta za to, že na něj "prdím".

Jinak s tím jídlem a masem to máme ted´ taky. Všechno jen rozkouše a plive. Mohl by žít jen o kakau, tak že jsem ted´ zkrátila příděly jen na ráno a ted´ dva dny celkem baští. Ale dva týdny už jsem měla problém do něj něco dostat. Nehrotila jsem to nijak, neb hodně pije a když mu nabídnu něco, co mu chtuná, tak to sní a ráno vždy slupne toasty s marmeládou, tak že spíš bych to typla, že nás trochu zkouší. Omezila jsem svačinky jen na jogurty a přesnídávky namísto ovocno piskotových pudinku a nebo nějaké pečené buchty. Žádné sladkosti jiné jinak nedostává a máme vždy pokrájenou misku ovoce. Někde jsem četla ale, že příčinou toho plivání jídla, ale k tomu jsou ještě i další příznaky a ty jsem neshledala, muže být i nedostatek železa, tuším že?!. Jestli chceš, zkusím to vypátrat v historii, tak dej kdyžtak vědít.