Re: Památce mé babičky

No, to u nás už to tak nefunguje...možná je to tím, že jsme s našima nikdy nenašli k sobě tu správnou cestu.....prostě pro ně je hlídání vnoučat nutný zlo, a když potřebuju pohlídat, málokdy pomůžou a to samý zue strany mojeho, tam zase furt sedijou v hospodě a ta je jim přednější než vnoučata. Takže naše děti jsou o hooodně ochuzený, někdy, když nad tím přemýšlím, co všechno nezažijou, tak je mi to hrozně líto, ale co nadělám.
Jinak s tím narozením a úmrtím je to v naší rodině taky časté, ale zajímavý je, že ta "výměna" bývá vždy u těch, kteří k sobě mají nejvřelejší vztah, jestli chápeš, jak to myslím.