Re: Památce mé babičky

Sojko, uprimnou soustrast.
Taky jsem mela skvelou babicku, hodne mi toho naucila - nejen takove ty prakticke veci pro domacnost, vareni, uklizeni, rucni prace a tak, ale chodila jsem k ni misto do skolky, hlidala mi, ucila pisnicky, vozila mi na balet, proste zlata babi. Hlavne jsem u ni videla, jak funguje pekny manzelsky vztah, s dedeckem meli krasne manzelstvi az do jeji smrti, v osmdesati letech. Sice takove klasicky rozdelene, babi vzdy v prave poledne mela jidlo na stole a deda byl za toho domaciho kutila, ale milovali se a byli k sobe navzajem laskavi.
Byla to takova ta nezdolna osubka, plna energie a nic ji nezaskocilo, se vsim si poradila. Kdyz byla posledni rok a pul nemocna a vedela, ze tu dlouho nebude, vzala to z te prakticke stranky a kazdy den se nechala prinest do kuchyne a ucila dedu varit, aby se o sebe umel postarat. Byla nesmirne racionalni, dokonce kdyz pak byl pohreb a deda si chystal obleceni, vyndal ze skrine klobouk a za krempou mel zastrceny listecek s navodem, co s nim udelat pred pouzitim.
Po celou dobu nemoci byla doma, az na posledni tyden byla v nemocnici, umrela, kdyz u ni byla moje mama, uz je to 17 let.