Re: Památce mé babičky

Tak jsem ráda, že nejsem sama, určitě je nás víc, třeba moje mamka a tak. Babička byla věřící u husitské církve, jejich kostel máme 20 metrů od baráku, v neděli v devět nás budí jejich zvony. (teď teda ne, Ada vstává v sedm) Pořád si říkám, že je babička někde poblíž a ví, co se tu děje, vždycky chtěla všechno vědět, sledovala i co slavné osobnosti, vždycky nám povídala, co jsme třeba nevěděli, prostě takové ty drby z Blesku a tak. Moc mi chybí a je škoda, že umřela než se malá narodila. Ale věděla, že jsem šťastná a to jí asi stačilo. Ve škole na psychologii nám vysvětloval přednášející, že chlap si klidně umře před Vánoci, narozeninama a tak. Prostě mu to je jedno, ženská ale ne, ta všechno zařídí, obstará a pak si umře, aby po ní nezůstaly nějaký resty, takže třeba umře zrovna po těch Vánocích, po vlastních narozeninách, když ví, že je všechno jak má být.