Re: Jak se odmilovat?

Velrybo, já se vdávala v 19ti a brala si kluka, se kterým jsem přišla o panenství. Představ si holku z malé dědiny, která zná školu, pole a kostel. Když já jsem se vdávala, bylo mému otci 65 let a vychovával mě adekvátně svému věku. Byla jsem vyplašný uzlíček, co se bál kouknout na komedii v televizi, pokud to neměl dovolené. A když nás táta načapal, tak jsem pak týden nemohla do školy, hádej proč asi... Svatbě jsem se moc nebránila, Jarda byl milý, celkem hodný a já v té době viděla hlavně to, že s ním se nemusím bát.

Jako vdaná jsem mohla bez cirkusu odejít z domu, začala žít ve městě, dodělala VŠ, porodila dvě děti... S manželem doma jsem ale byla zhruba první rok, pak začal jezdit a viděli jsme se pár dnů v měsíci. Když po mnoha letech změnil místo a začal pracovat v místě, tak jsem vlastně teprve zjistila, s kým jsem vdaná. Během těch let jsem se hodně změnila a on taky.

Nečekala jsem, že se odmiluju, protože mi někdo z Rodiny dá návod, ale potřebovala jsem slyšet/číst názor někoho jiného a určitě uznáš, že kamarádkám nebo známým se takové věci vykládat nedají. Rodiče nemám už dávno, ani jeden se vnoučat nedožil, takže ani mamince se svěřit nemůžu a sourozence nemám.