Re: Maminky jedináčků - nelitujete?

To je ono, všechno je skvěle zaběhnutý, podnikáme spoustu věcí, které s prckem budeme muset odsunout... Máme malý byt, muž nic moc plat, staré nemocné babičky, které jsou závislé na naší pomoci, takže nulové hlídání... Nevím, jak bych vše kloubila se školou... Ale podvědomě to celou dobu nechci "odpískat" - všechny věci po malé i hračky schovávám na "co kdyby"....
Sama jedináček jsem a sourozence jsem jako malá chtěla moc - pak jsem se s tím smířila a naučila se vnímat spíš ta pozitiva (a jsou, ne že ne). Teď jsem ale na rodiče "sama", navíc se rozešli, když máma těžce onemocněla... Mám skvělého muže, který mi i s mámou děsně pomáhá, ale bude mít dcera podobné štěstí?