Re: Maminky jedináčků - nelitujete?

Ivul, dostala jsem se k psaní až teď. Tak to jsem ráda, že už má tvoje dcerka jakžtakž pokoj a "Moník" se drží zpátky. U nás to bylo to samé, s Pájou už dcera nikdy nekomunikovala a ona s ní taky ne. Její máma je taková namyšlená fůrie, nosí se jak páv, ve škole tancuje se smetákem, ale chytrá je jak rádio. Já jsem tak ráda, že dcera už sem do místní školy nechodí. Jinak k tomu našemu věkovému rozdílu - mně se taky do druhého nechtělo, upnula jsem se na starší dceru, podnikaly jsme spolu různé aktivity apod. a byly jsme spokojené. U mě je to zase složité s manželem, bylo by to na delší povídání. Jen v kostce - byl skoro pořád pryč, v zahraničí, dceru viděl párkrát, o výchově a starostech kolem neměl ani páru a ani neměl zájem se nějak zapojovat. Všechno jsme s mojí mamkou zvládly samy. Ale pak mi nějak začínalo docházet, že mi silně tikají biologické hodiny a že je poslední čas, tak jsem se vlastně rozhodla já. Musím ti, Ivul, napsat, že když jsem byla těhotná, tak manžel opět odjel do zahraničí, byl tam 5 LET !!!, domů se dostával tak 3-4-krát do roka. Tak jsem byla na holky vlastně sama s mojí mamkou a mým tátou, kteří jsou naprosto úžasní a kteří mi neskutečně pomáhali a stále pomáhají. Holky jsou upnuté na mě, starší abych byla upřímná uznává jenom mě, mladší si vybudovala vztak i k tátovi. Kdybych se měla rozhodovat znova, tak bych neměnila. Jsem takový domácí typ, žiju vlastně pro ty holky, snažím se jim dát vše, hlavně čas, proto jsem vzala zatím práci uklízečky, i když mám střední školu s maturitou se samými jedničkami. Ivul, buď šťastná, že máš velkou oporu v manželovi, já ji mám zase v mých rodičích a myslím si, že holky mají krásné dětství. Moc tě pozdravuju a ať se dcerce vydaří ta škola v přírodě. Už má být snad hezky, tak se jim to určitě vydaří.