Markéto, to "psaní knih"...

... je dobrý nápad , asi to synkovi taky navrhnu.

Ne, ale vážně... Samozřejmě ho nezatracuju jako "kriminálníka"! když píšu "neveřit", tak pochopitelně nemyslím, že "už nikdy" .
Ale přece jen, je to teď jiné - ať už chci nebo ne. I kdybych to nechtěla dělat schválně jako trest/následek, tak přee přirozeně už budu to, co mi vyppráví, brát s větší rezervou. Budu se vždy ptát sama sebe (případně i jeho), jestli je to pravda...Bude mít šklon si to ověřit jinde.
Mně samotné se to vůbec nelíbí, přijde mi to "líto" - ale s dosavadním přístupem, že jsem mu v podstatě věřila, jsem očividně pohořela