Dítě a psycholog

Zeptám se Vás na zkušenosti, chodí některé Vaše dítě k psychologovi?
U nás jde o toto: Sedmiletá dcerka (v lednu jí bude osm), chodí do druhé třídy. Už od první má potíže s pomalým tempem, učivo chápe, nemá problémy s inteligencí, jenže je hrozně pomalá, nejvíce v matematice a co jí je platné, že má všechny příklady dobře (oproti ostatním dětem), ale trvá jí to o destz minut déle.
Minulý školní rok byla na mou žádost vyšetřena PPP, tam verdikt zněl, že má pomalé osobní tempo, je nesoustředěná ( a tady je nejspíš zakopaný pes), paní učitelka by měla tempo respektovat. Jenže! Paní učitelka jí dává pětiminutovyky a známkuje je, takže za poslední tři dny je skóre 5, 3-, 3. Když p. uč. oponuji ohrazuje se, že známky do průměru nepočítá. Ovšem mě nejde vůbec o známku na vysvědčení, ale o to, že holka je vynervovaná z naprosté malichenosti. S paní učitelkou není naprosto domluva, tím víc, co já víc se v tom šťourám. Podotýkám, že jsem také učitelka, spec. pedagožka a dceřina učitelka na to reaguje jako býk na červenou.
Jenže teď nastaly problémy i doma. Rodinná pohoda a klid vzaly za své hádkami s partnerem, před dcerou konflikt prostě utajit nejde, pozná, že se něco děje a promítá se jí to do psychiky.
Minulý týden nepřišla ani jednou ze školy kompletní, vždy něco chybělo, učebnice, penál, mikina. Tento týden to samé. Většinu věcí zvládne dohledat, i díky tomu, že jsou podepsané. Včera přišla s novými brýlemi a ty měli prasklé sklo. Nedostala jsem z ní, co se stalo, prý nic neví. Jenže aby prasklo tvrzené plastové sklíčko brýlí, to musí být pěkná šupa.
Už opravdu nevím, chápu zapomínání, roztěkanost jako následek dusna doma, řeším a vysvětluji. Jenže se také obávám šikany, nebo přesněji vydírání. Z dcerky vypadlo, že spolužačce občas koupí svačinu (tedy čokoládu) neb ona ji z domu nemá. Jednak čokoláda není svačina a jednak její svačinu prý nechce. Nepomáhá vysvětlování, že tohle nejde, že ji ta spolužačka vlastně vydírá.
Paní učitelka podobné situace komentuje slovy, že dcera je rozmazlená a že s ní děti nechtějí kamarádit a tak si je kupuje.
Nevím zda rozmazlená, ale je jiná než děti ve třídě a navíc si myslím, že by tady měla zasáhnout i ona.
Zvažuji návštěvu psychologa, jednak proto aby se naučila podobným dětem bránit, jednak aby jí psycholog pomohl se soutředit (resp. aby jsme dostaly tipy na cvičení pozornosti) a jednak aby jí pomohl rozebrat její prožívíní už tak dost citlivé.
Co myslíte pomůže jí to? Samozřejmě, že i já budu nápomocná. Tak ráda bych měla spokojené dítě.