Re: Rozdělení dvojčat ve škole

Kolomano,
otázka pro mě jak dělaná .

Mám dvojčata (holky) ve druhé třídě a to každou v jiné.
Je fakt, že jsem měla zkušenost už ze školky, kdy jsme náhle museli změnit školku a v té nové sice byla dvě místa, ale každé v jiné třídě. Holky to tenkrát vzaly v pohodě. Další rok ve školce potom strávily zase ve třídě spolu (a s mladší ségrou), ale to hlavně proto, aby nedošlo na dohadování, ke které z nich má ta mladší nastoupit.
Když nastupovaly do školy, myslela jsem, že budou ve třídě spolu, protože tu máme dvě budovy školy (stejné ředitelství), od sebe značně vzdálené, a v té budově, co máme blíž, se ten rok otvírala jen jedna první třída. Jenže zrovna tu už měli docela zaplněnou (hlavně děti dojíždějící z okolních obcí), zatímco v té druhé budově byly dvě první třídy po sedmnácti dětech. Takže mi bylo řečeno, že děti přijmou (v tu dobu jsme ještě ani nebyli spádoví, zrovna jsme se přistěhovali), ale budou muset do té druhé budovy. A dali mi na výběr, jestli půjdou do jedné třídy nebo je rozdělím.
No a já se mimo jiné zeptala i holek, i když sama jsem se přikláněla k tomu rozdělení. A holky ani moc neváhaly a zvolily si každá svou třídu. Já už jsem pak akorát po setkání s učitelkama na schůzce předškoláků rozhodla, která půjde ke které učitelce (tak nějak citem a myslím, že se mi to povedlo).

Jaké byly další důvody pro rozdělení?
Péťa se v přítomnosti Páji prakticky neprojevuje, i když se později ukáže, že ledacos zvládá lépe než ségra, tak Pája ji svou potřebou být ve všem nejlepší prostě převálcuje.
Protože mám ještě dvě další děti, které také budou ve třídě bez sourozence, chtěla jsem se vyhnout takovému tomu srovnávání, proč ty dvě mohou být spolu?
No a také mi to dává možnost poznat dvě učitelky, a kdyby jedna z nich náhodou nevyhovovala, tak můžu nechat dítě přeřadit do té druhé třídy a vím, do čeho jdu . Jinak řečeno, mohu lépe posoudit, jestli má o takovém přeřazení vůbec uvažovat.
Holky si nikdo neplete, nikdo se jich neptá, která je která (nejsou úplně stejné, ale lidi si prostě nepamatují, jestli je menší Péťa nebo Pája a ptají se pořád dokola, což ani jim není moc příjemné).
Nikdo holky neporovnává a o to mi šlo především. Péťa je bystřejší, ale nemá zrovna nejlepší písmo, zato píše bez chyb. Pája je pečlivka, někdy jí ale déle trvá, než pohopí zadání a naučí se postup, který pak ale dodržuje bez schopnosti se od něj odpoutat. Taky moc pěkně píše, ale zase zapomíná čárky, háčky a tak....Takže situace by nejspíš vypadala tak, že Pája by od Péti kopírovala postupy a její práce by vypadala dokonale, zatímco Péťa by z toho vyšla jako šmudla, která tím, že se neprojeví, tak vypadá, že nic neumí...

A zkušenosti?
Každá je trochu jinde v učivu, v jedné třídě jdou rychleji v matematice, v druhé v češtině, v prvouce také neprobírají ve stejnou chvíli to samé, ale učebnice i pracovní sešity mají stejné Největší rozdíl byl zejména v první třídě v množství úkolů, protože Péťa je měla pravidelně delší, což ne vždy dobře snášela...ale teď ve druhé třídě se to trochu obrátilo, takže v tom už problém není...
Třídní schůzky řeším tak, že jednou jdu do jedné třídy a zajdu za druhou učitelkou později, podruhé to obrátím. Ono se to stejně dneska dělá spíš formou osobních pohovorů a ty všeobecné věci se říkají v obou třídách stejné.
Všechny výlety, exkurze, plavání atd. mají holky společné, obě první třídy jezdí spolu. (To nemusí být všude pravidlem, záleží na tom, jak spolu učitelky vycházejí a spolupracují...u nás pohoda).
Když je jedna z holek nemocná, druhá zaběhne do vedlejší třídy, učitelka jí dá úkoly a je to....
Že má každá jiný úkol mi nakonec i vyhovuje...nemám tendenci je nechat to dělat současně, takže pracují samy ve svých pokojích a já mezi nimi přecházím a u čtení nemusím poslouchat dvakrát totéž .
Když si někdy nejsem jistá zadáním v učebnici nebo v pracovním sešitě, stává se, že druhá z holek řekne, že to dělali tak a tak a je po problému...
Holky jsou pak spolu v družině, kde mají na sebe čas a jsou pak spolu rády. Přitom mají ale i kamarády a kamarádky jiné, takže když se občas nepohodnou, jsou prostě s někým jiným...
Vím, že kamarádky holky - dvojčata, ty se s nikým jiným moc nebaví a jsou pořád jen spolu a to už jsou ve čtvrté třídě. A když se nepohodnou, tak vlastně neví, co dělat, za kým jít....

Takže podtrženo, shrnuto, moje zkušenost s rozdělením dvojčat je téměř výhradně pozitivní (a i učitelky se vyjadřují pozitivně, zejména na té Pétě je to znát), i když vím, že je tento přístup dost ojedinělý. On se k tomu kroku málokdo odhodlá, třeba i jen proto, že je to někdy náročnější na organizaci. Jenže mně tohle usnadnilo to, že mám ještě další dvě děti a tak se mi snáz berou holky jen jako dvě děti ze čtyř než prostě dvojčata....

Podle mě také hodně záleží na těch dětech. Některé jsou na sobě tak závislé, že by to těžko snášely, u jiných se naopak může ukázat, že to ničemu neublíží a třeba jim to i pomůže. Uvažovala bych o zkoušce, jako je třeba poslat rozděleně (na víkend nebo tak) k babičkám, nebo kdy jedno z dětí jde někam s tatínkem, druhé s maminkou apod. a sledovat, jak to děti snášely...

Neříkám, že rozdělit dvojčata je lepší....ale já s tím mám výbornou zkušenost....

A jako učitelka bych rozdělení určitě doporučila v případě, kdy třeba jedno dítě v něčem vyniká nebo naopak zaostává, aby se co nejvíce zminimalizovalo jejich srovnávání (vyhnout úplně se tomu nejde, ale čím míň toho je, tím lépe pro děti)....A pak ještě v případě, kdy se jedno dítě veze za tím druhým, i když to navenek vypadá tak, že ten průbojnější vlastně toho druhého ochraňuje a pomáhá mu....to je potom spíše medvědí služba, i to méně průbojné dítě potřebuje dostat možnost se prosadit...což se nikdy nepodaří, dokud má u sebe svého průbojnějšího partnera....