Re: Hm, tak nevím, ale u nás...

Zoro,
je rozdíl oddělit dvojčata násilně proti jejich vůli a diskutovat o tom s nimi, v zásadě je přesvědčit alespoň na tu zkoušku.....ale to už jsem tu psala několikrát....i to, že první, co jsem udělala, že jsem se jich zeptala...
A o té zkoušce a sledování, jak dvojky reagují, jsem taky psala, i bez čtení studií a výzkumů....snad mám na to cit, ale já to takhle prostě dělám....
My to u holek vyzkoušené měli. Museli jsme je rozdělit ve školce (psala jsem, měnili jsme školku a jinak místa nebyla,než v každé třídě jedno, změna školky byla v důsledku šikany, projevy u té citlivější byly přesně, jak popisuješ, deprese, pomočování, týrání mladší ségry...). Holky do školky chtěly, školka jako taková se jim líbila (jakákoliv, proto možnost změny), a tak když došlo na to, že školka by byla, ale nebudou chodit spolu, opět jsme se nejdříve zeptali jich, jestli i přesto do školky chtějí....a chtěly....a nikdy si potom na to, že jsou rozdělené nestěžovaly...Jsou rády spolu, ale nedělá jim problém být bez sebe....
Ale taky jsem psala, že když šly holky každá do jiné třídy, tak jsem jako výhodu brala to, že kdybych se později rozhodla je spojit do jedné třídy (takže opět jsem o té možnosti uvažovala a věděla jsem, že je to možné), tak budu znát dobře obě učitelky a bude se moci snáze rozhodnout, do které třídy budou holky chodit. Tohle by nešlo jen v případě, že by v každé paralelce byl výrazně jiný rozdíl dětí (jako třeba 20 a 26), to by pak nejspíš obš musely do té s menším počtem dětí...

Možnost přestupu ze třídy do třídy určitě existuje a neměl by v tom být žádný problém, pokud se to tedy neděje opakovaně.....A jde to nejen v první třídě, ale v jakékoliv, zažila jsem takhle přesun osmáka, protože měl právě potíže se spolužáky (chytrej kluk, ale malej a s pozdějším nástupem puberty....ideální objekt pro šikanu)...

A ten strach ze školy, to není blbost, to je fakt....nepsala jsem o tobě konkrétně, psala jsem obecně....učila jsem, měla jsem možnost s těmi rodiči mluvit, zabývám se tím i teď doma, sleduju, čtu....prostě rodiče se školy bojí, bojí se neúspěchu svých dětí, tenhle trend je čím dál výraznější...proto ty často zbytečné odklady, návštěvy ped-psy poraden, aby dítě mělo papír na nějakou tu dys- poruchu (Kátě se Škubánkama tohle určitě přijde postavené na hlavu, že jo , ale ono to tak prostě je, že rodič, než aby dítě muselo víc zapracovat, protože mu vychází trojka z češtiny, tak dojde pro papír na dys- poruchu, a samozřejmě zdůrazňuju, netýká se to všech dětí s papírem na dys- poruchu, dokonce ani ne většiny, ale děje se to.....), v pozdějších letech potom při volbě školy se nejvíc kouká na to, jestli škola bere bez přijímaček....
A budeš se divit, velmi často takhle jednají právě rodiče s vyšším vzděláním a největší strach z neúspěchu mají jejich děti...

A jestli ti to nebude vadit, já bych už tuto debatu uzavřela nebo třeba přesunula na mail (ale myslím, že si v zásadě v ničem neodporujem, jen ty máš blíž k nerozdělení svých dětí a mně zase vyhovovalo je rozdělit), možná by si zase pár maminek pokecalo o plínkování, kojení, kočárcích apod. .