Re: Jak říct partnerovi, že vím o jeho nevěře?

Maruško nedá mi to, abych nereagovala na chování tvého manžela. Už jsem četla i tvůj předchozí příspěvek, kde popisuješ, jak se k tobě choval. Musím říct, že jsem se svým manželem zažívala něco podobného, ale teda s tím rozdílem, že on mě (snad) nepodvádí....Taky míval návaly vzteku kvůli kdejaké blbosti a já to nechápala, nechápala jsem, co ho tak pobuřuje, začala jsem si o něm myslet, že je psychopat.... On na mě teda ruku nikdy nevztáhl, ani mi nikdy sprostě nenadával, ale jeho projev emocí spočíval v tom, že rozmlátil vše, co mu přišlo pod ruku a v tu chvíli se absolutně nepozastavoval nad hodnotou věci, kterou se momentálně chystal rozbít.... Takže jsme takhle přišli o dvířka od krbu, několikrát o počítač, o nové lino, o mobil, atd..... Fyzicky jsem nikdy neutrpěla, ale duševně a finančně moc..... a nejen já, i děti... Ze začátku jsem to omlouvala a vždycky odpustila, pak už jsem toho ale měla dost a chtěla se odstěhovat.... Můj tchán (manželův otec) mi ale řekl, že na manželovi pozoruje už delší dobu stupňující se deprese a že za své chování v podstatě nemůže - v uvozovkách samozřejmě. Donutil ho navštívit psychiatra - já jsem dělala, že o ničem nevím. Psychiatr mu nasadil antidepresiva a já musím říct, že mám nejbáječnějšího manžela a jsem strašně šťastná, že jsem ho tenkrát neopustila.... V jeho chování nastal obrat o 100% a můj manžel je klidný a vyrovnaný člověk. Vím, že to do tématu nevěra nepatří, ale chci tím jen říct, že původ chování může být někdy úplně někde jinde, než by se mohlo na první pohled zdát.... Držím pěsti, aby to i ten tvůj muž dotáhl do konce a toho psychiatra navštívil, někdy to fakt za to stojí..... A v případě, že by se přeci jen nezměnil - tak radím jedno - pokud máš v sobě jen trochu hrdosti a sebeúcty a máš se aspoň trochu ráda, tak se nenech takhle ponižovat a odejdi..... Když je někdy nevyrovnaná máma, děti to poznají víc, než by se mohlo zdát a kolikrát jim člověk ublíží mnohem víc, než by si byl ochoten připustit....