10.2.2011 8:42:52 abraxas
Re: Jak milujeme svá vnoučata?
Z pohledu matky na RD: vídám se s matkou tak jednou měsíčně během delší návštěvy u našich (pár dní). Bohatě mi to stačí a našim určitě taky
) Bydlí od nás dost daleko, nějaké hlídání rozhodně nehrozí. Má 2 práce, jedna z nich na směny, je dost zaneprázdněná, poprvé vzala malého s kočárem ven, když mu bylo přes rok. Ani kdyby byla nezaměstnaná, tak bych jí nic nevyčítala, já sama nejsem typ, který se může potentočkovat radostí, když uvidím v okruhu 100 metrů malé dítě;-) Ale - často spolu telefonujem, kdysi nebylo o čem se bavit, dneska díky dítěti je. Nebo - když jsme měli s mužem párkrát nějakou akci přes víkend, tak nám pohlídala, pokud to věděla dostatečně dopředu. Můžu být ráda, že zrovna za ne jednoduchých podmínek mi naši umožnili vystudovat, z čehož já budu těžit po zbytek života, nevidím důvod, proč by mi, jako dospělé, měli ještě poskytovat nějaký extra nadstandardní support, jasně, občas je to fajn, ale není to rozhodně jejich povinnost. Beru to tak, že se oba rodiče v životě dost nadřeli a taky si chtějí dát oraz, minimálně se po nočních pořádně vyspat, což jde s 2 malýma dětma a barákem plným lidí obecně, dost blbě;-) Až budou děti větší, doufám, že tam budou jezdit na prázdniny, tak, jak jsme na prázdniny k babičkám jezdili i my.
Odpovědět