Re: Jak milujeme svá vnoučata?

adelaide
loni jsem si dala budíka, abych se nezdržela v práci - dcerka měla vystoupení, vánoční, sháněla jsem jí na něj kostým, byly mohutné přípravy. Pro malou to bylo moc důležité. Odjela jsem včas z práce, ale ten den byla kalamita a já uvízla v koloně. Dojela jsem se zpožděním, představení bylo v půli, nešlo s tím nic dělat. Dcerce to vadilo, ale chápala to - venku to počasí mluvilo za vše. Já si vyčítala, že jsem to měla předvídat a jet dřív. Stejně na to představení nikdy nezapomenu, i když ho nemám na videu. Besídky vnoučků nejsou jen autem přes město, takže o ty přijdu kvůli vzdálenosti, tak dobrá babi zase nejsem, abych si na ně brala dovolenou a vyrážela na celodenní výlet.
Babička mé dcerky, tchýně, tu by nenapadlo na to představení jít. Teprve vlastně až teď mě napadlo, že i má dcerka má babičku, proč ta vlastně nikdy nebyla na žádném představení žádného z mých dětí? Nevím, bydlíme ve sejném městě, ale o té nikdy mé děti neřekly, že by byla "špatná babička". Možná všechno bude ještě jinak.