Re: Psychické problémy
U mě byly spouštěčem dlouhodobé neléčené úzkosti, kterým se nepřikládala váha, každý nad tím mávl rukou, že to je v tom věku normální. Pak to normální už být přestalo, když jsem nebyla schopna si nic sama vyřídit, plná strachu. Začala jsem pít, až když jsem měla dvě děti. s flaškou bylo více kuráže.
A když jsem pít přestala, projevily se v celé své síle deprese. nejdříve jen krátká, mírnější, periodická.
Pak několik ztrát v mém životě mě postupně zadupávalo, až přišla zatím největší-ztráta smyslu, před rokem. Cosi ve mně umřelo.Od té doby se v tom plácám, nepracuji, mám jen malý úvazek, a prošla jsem mnohou léčbou.
Léky pomůžou některé a jen na chvilku.
Nejvíce naděje vkládám do psychoterapie, ale stejně si někdy přeji skončit to, co nejrychleji.
Mám našetřeno na pohřeb bez obřadu (je to dneska hrozně drahý a my počítáme s každou korunou, jelikož nás živí jen muž), nechci dělat finanční starosti ještě po smrti.
Dost že teď na mě prodělávají.
![~n~](/g/s/15.gif)
Odpovědět