Re: Jak se vyrovnat se smrtí?

Měla jsi ohromné štěstí, že jsi tátu mohla milovat, že ti dal hodně věcí do života a krásné společné chvíle. To je dar. A nedostal ho každý. Můj táta žije, jsem jeho jediné dítě, ale nezajímám ho... Musí to pro tebe být šííleně těžké, ale jak už tu někdo psal, zármutek je daň za to krásné, co jsme s lidmi prožili. A já taky věřím, že naši zemřelí milovaní nás od někud "hlídají". cítím to tak a s babičkou, co tu už není dvacet let si někdy i povídám..
Hodně síly.