Pawllo, vidím to stejně...

... co s takovým "chlapem"?
Zjevně některé důležité věci nepochopil, byť je otcem...

A k té rozvodovosti... No já teda nevím, proč by mým cílem (nebo cílem kohokoliv jiného) mělo být zvýšít nebo snížit nějaká statistická čísla?
Jako ano, souhlasím že by se vztah neměl hned vzdávat, nýbrž na něm pracovat, problémy řešit společně atd. Ale co v případě, že chlap to "řeší" milenkou - to přece znamená, že ON to vlastně vzdal, zahodil, ne?! Že nechce případné problémy řešit se svojí ženou, ale volí útěk jinam?
Takže za takových okolností fakt nevím, jak a proč by se teď měla snažit jeho žena? Řada by byla přece na něm - uvědomit si co a jak, rozhodnout se jak a s kým chce žít, a postavit se k tomu "jako chlap". Ona mu k tomu akorát může dopomoct nepřímo - tím, že mu nebude podlézat, zařídí se podle svého a on se bude muset rozhodnout. Třeba se vzpamatuje a pak bude na ní, zda ho bude chtít zpátky a za jakých podmínek... Pak můžou řešit ty problém, které zřejmě mezi nim vznikly.

A jaké "tahanice o děti"? Bohužel k nim sice při/po rozvodech dochází, to je pravda - ale přece ne automaticky. Je to prostě tak, jak to rodiče-bývalí manželé udělají. Pokud zvolí zodpovědný přístup a dodrží ho, nemusí to být pro dítě takové trauma, byť to samozřejmě není nikdy lehké.

Dala bych také k úvaze fakt, že mnohdy i BEHEM trvajícího manželství přece dochází k "tahanicím" o děti! Pokud třeba manželství funguje vícemné jen na oko, "kvůli dětem" apod., tak se dějou často ty samé věci jako při rozvodu - ovlivnˇování dítěte, přetahování na vlastní strany, "podplácení" drahými dárky, které mu mají něco "vynahradit"... apod.

Chci tim říct, že pokud se rodiče chovají nezrale a nezodpovědně, tak se to na dítěti podepíše ať už jsou navenek stále spolu nebo ne.