Re: Když matka své dítě nemiluje před ani po porodu

Bien, chtěla bych ti říct, že si moc vážím tvé upřímnosti. Rozhodně se nemáš za co stydět ani si nic nevyčítej!!! Prošla jsem hodně psychologama a psychiatrama a jedno jsem se naučuila: Nepotlačovat své emoce a nestydět se za ně! Neříkám, že občas nemám výčitky, co jsem si mysela, že jsem ho nechtěla, dokonce jsem se ho snažila v 5. měsíci vytlačit, tak hrozná jsem byla... Ale ten malej prďola se tam držel zuby nechty a ani při porodu semu nechtělo ven - já trpěla on si tam spal, pěkně v bříšku. Dokonce jsem si přála, aby jako miminko umřel, jak jsou ty případy náhlého umrtí... Určitě by mě spousta lidí odsoudila i dnes...Já bych mu v životě nemohla ublížit, proto jsem měla variantu adopce... Taková sobecká zadní vrátka... přiznávám se a nestydíme se za to... Ale víte, co? Je mi úplně jedno, co si o mě kdo myslí! Kdo nebyl v mé kůži a necítil se jako já, nemá právo mě soudit! V té situaci to nebylo jednoduché a teď jsem na sebe hrdá, jak jsem to zvládla i přes všechny překážky a doslova utrpení. Dnes bych syna nedala za nic na světě, miluju ho tak strašně moc, že bych umřela, kdyby se s ním něco stalo a jediné, co je mi líto, že jsem si ty krásné chvíle tak dlouho neužila. Jak jsem psala, bez něj by to bylo asi jednodušší a dokázala bych si ten život představit, aleto bych nesměla nikdy otěhotnět a znát ho.
Takže pokud máte podobné zkušenosti,nic si nevyčítejte. O děti jste se přece starali dobře a máte právo se ne vždy cíti podle OSTATNÍCH