18.1.2012 1:26:16 helena + veverčátka
Re: Neurotičnost u dětí
Já bych doporučila hodně fyzického kontaktu u menších dětí a NEKŘIČET, NEKRITIZOVAT! Mám dceru s těmi sklony, mám to podobně i když sebehodnocení a sebevědomí nemám špatné (ale v dětství jsem byla trošku mimo kolektiv, to je fakt), jen se s některými vlivy vyrovnávám hůře a "hysterčím" a také mám "škrábací zlozvyk na obličeji", ten se snažím nedělat, ale je to prostě tak zažrané chování i díky exémům, na které trpím.. Taky jsem od přírody dost uječená, takže základ pro děti je děsný, musím se hodně krotit, abych na ně věčně nekřičela i když bych chtěla. Vidím u dcery, že každá klidná domluva je mnohem mnohem přínosnější i když neudělá hned co chci. Vezme si z toho víc, než když jí donutím udělat něco, co nyní nechce. Jen navrhnu možná rizika/východiska/postupy, pokud o to stojí. Je to velmi těžké a pracuji na tom prakticky od jejího roku (spíš tedy na sobě a komunikaci s ní). To, že má slušně našlápnuto k neurotizmu má asi částečně díky špatnému mému přístupu a nebylo lehké si to přiznat! Syn vypadá v tomto odolnější, ale on je asi po manželovi, to je také takový "kliďas".
Tím nekritizováním myslím spíše takové ty různé poznámky, komentáře s nádechem výčitek (Když tedy nechceš nic dělat, tak to je jasné, že nic neumíš! Umíš jenom křičet a stejně pro to abys byl lepší nic neděláš! Hmmm... No jo no!). Mám vyzkoušeno, že na toto opravdu platí empatie stylu RaR. SAmotné mi to moc nejde, ale ověřeno na dceři 3,5, že je opravdu poslední dobou trošku klidnější a méně ukřičená, už kvůli spoustě věcí nevyšiluje.
Nikdy jí nešly nandavat ponožky nebo jí pekelně vadilo i to, když byly trošilinku přetočené, jak nemají být. Pak jsou tlačivé, jak říká. Dříve to bylo o tom, že ležela třeba na zemi a řvala a kopala kolem sebe, než jsem z ní vydolovala vůbec nějakou informaci. Postupem času se naučila s tou emocí (že to nejde) pracovat. Už je občas schopná požádat i v klidu o pomoc, o radu, vyjádřit emoce a pak už žádná z emocí nepropukne tak intenzivně. Původně jsem si myslela, že je vzteklá, ale nakonec (i když jsme nebyli u žádné dr.) jsem si řekla, že spíše má našlápnuto k neurotizmu. Tak jsem se snažila změnit přístup a funguje to mnohem víc než když bych jí dle některých rad nechala vyřvat, ať si nic nevydupe, páč je jenom vzteklá!
Odpovědět