Re: Měly jste po návratu do práce pomoc okolí /např. prarodičů/ nebo jste na to byly především samy?

U mých rodičů nejdříve plná pusa řečí...jak budou pomáhat...pak přišla první nemoc, druhá nemoc syna...výmluvy...jo, beru, není to povinnost, ale mrzí mne to. Nyní o dovolené (jejich) mám možnost pár dní vydělat nějakou tu korunu... a jsou tu kyselé obličeje, že prý mají dovolenou, chtějí jezdit po výletech, odpočinout si...a ne hlídat syna...dobře, beru, není to povinnost. Syna tedy vezme chlap do práce, co se dá dělat. Na to kecy - ale to (chlap)v té práci nic neudělá, bla bla...neudělá, ale co mám dělat. Z jedné velice lukrativní práce jsem již odešla - vyletěla, mám si nechat ujít i ten mizerný brigádnický výdělek? Ani z brigád se nedá dělat holubník - sorry. Po prázdninách budu opět poslouchat, jak je možné, že nemohu sehnat solidní práci... mohu, nemohu, já ani nechci nic hledat za těchto podmínek - vždycky jsem si zakládala na spolehlivosti, tímto to nedám. Budiž. Smířila jsem se s podminkami, pytlíkujeme to s časem, financemi jak se dá. Nestěžuji si. Co ale nesnesu jsou výše uvedené kecy mých rodičů - "proč si nenajdeš práci" nebo "tak si pořiďte druhé". Jasně. Abych padala na hubu ještě víc. Nemyslím si, že prarodiče mají povinnost hlídat, opečovávat svá vnoučata (jakkoliv je to příjemné), nicméné ať alespoň nekafrají do způsobu toho, jak se snažíme provoz rodiny ukočírovat. Sorry za příliš emotivní elaborát, je to příliš čerstvé